1. července  2010  rubrika: Názory a argumenty

Hamas, Al Kajda a Gaza

Šéf Hamasu Chálid Mišaal - Foto: Jaromír Janev

Šéf Hamasu Chálid MišaalFoto: Jaromír Janev

Zlámané stoly, spálené plastové židle, strhané stany. Tak vypadal dětský letní tábor OSN v Gaze po zásahu islamistů – tuto zprávu jsme mohli na konci června číst nebo slyšet hned dvakrát, a nebyly to první případy. Noční útok asi pětadvaceti maskovaných mužů, kteří tak protestovali proti neislámskému vyznění táborové výuky odsoudila OSN, ale i islamistické hnutí Hamas.

Co se za těmito událostmi skrývá? 

 

Hamas, Al Kajda a Gaza

Vložit na svůj web

Hnutí Hamas získalo v palestinských volbách v roce 2006 většinu hlasů, a to zejména v Gaze, která je oproti Západnímu břehu konzervativnější. Zdaleka ne všichni, kdo pro Hamas hlasovali, souhlasili s jeho verzí islámu nebo jinými články jeho politické víry. Jedinou velkou alternativou však bylo hnutí Fatah, které bylo u moci od počátku existence palestinské samosprávy, a které bylo proslulé korupcí, neefektivitou a neschopností podniknout cosi pro bezpečnost na ulicích. 

Pro Hamas tak hlasovali i poměrně sekulární příslušnici středních tříd. O tom, co bude vláda Hamasu, jenž je odnoží fundamentalistického Muslimského bratrstva, jež vzniklo a působí v sousedním Egyptě, bylo možné jen spekulovat. Podle mnohých názorů měl Hamas tváří v tvář praktickým problémům ubrat nejen na své proti-izraelské radikálnosti, ale i touze po čistotě víry a islámském zřízení. To se však nestalo. 

V roce 2007 Hamas podnikl v Gaze ozbrojený převrat, při němž z tohoto území vyhnal konkurenční hnutí Fatah, a ostatní politické rivaly zastrašil. Tento puč byl motivován pravděpodobně zejména politicky, nikoli nábožensky, ale postavil Hamas do nové úlohy – suverénního pána nad jedním a půl milionem obyvatel poměrně malé Gazy. A vzhledem k tomu, že Egypt i Izrael Gazu poměrně účinně izolovali, stal se z tohoto území jakýsi experimentální skleník. 

Vedle ekonomických a sociálních důsledků izolace tohoto území tedy začaly hrát roli relativně konzervativní složky uvnitř Hamasu. Po ulicích začaly patrolovat hlídky náboženské policie a kontrolovat, zda muži a ženy kráčející bok po boku jsou manželé. Ženy začaly být nuceny brát si na hlavu šátek, nesmějí jezdit na motocyklu, a jen málo kdy pracují. Hlídky se také snaží vytlačit ženy z kaváren, například jim prohlížejí mobilní telefony a vypisují si jejich kontakty. 

Představitelé Hamasu znají Palestince dostatečně dobře na to, aby věděli, že tamní společnost je poměrně sekularizovaná a ve srovnání s některými jinými v oblasti i dost liberální. Nechtějí tedy zbytečně tlačit na pilu, protože určitou podporu veřejnosti v podmínkách neradostné ekonomické situace stále potřebují. Navíc Hamas systematicky pracuje na tom, aby se stal stravitelným alespoň pro některé západní státy a organizace, což je součást jeho PR kampaně za delegitimizaci izraelských opatření proti Hamasu. 

Přesto Hamas na pilu občas tlačí. Důvod je celkem nečekaný. V Gaze se objevily menší organizace, které leží takříkajíc napravo od Hamasu a prosazují ještě striktnější výklad politického islámu než Hamas. Tyto organizace se často hlásí k Al Kajdě, i když se nedá jednoznačně tvrdit, že jde o skutečnou AL Kajdu. Připomeňme, že Al Kajda vychází ze saúdského wahhábismu, nikoli egyptského muslimského bratrstva, jako Hamas. 

Tyto palestinské odnože Al Kajdy kritizují Hamas jednak proto, že se příliš zaměřuje na nacionalistické cíle, ačkoli muslimové by měli usilovat o celomuslimské povstání a zřízení islámského státu. De facto existující příměří mezi Hamasem a Izraelem, které nastalo po operaci Lité olovo z loňského ledna, také považují za nepřijatelný kompromis s nepřítelem. A do třetice se domnívají, že Hamas je příliš tolerantní vůči proti-islámským, nebo prostě jen neislámským elementům. Právě tyto organizace za sebou mají útoky na internetové kavárny, knihkupectví, a nebo školy provozované mezinárodními organizacemi. Hamas, který na vojenské výzvy malých ozbrojených frakcí reagoval brutální silou, však přece jen nechce zaostat v hlavní oblasti, a to je islám v politice. 

Několikerý útok na dětské tábory v Gaze je pravděpodobně činem jedné z těchto extremistických frakcí. Hamas, který momentálně bojuje o svou přívětivější image na Západě, proto útoky na dětská zařízení odsoudil, a dokonce prohlásil, že pachatelé budou uvězněni. 

Na druhou stranu i v tomto ohledu je situace složitější. Gaza je místo, ve kterém prakticky neexistují kina, hřiště nebo zábavní parky. Děti a mládež nemají prakticky co dělat. A za druhé, v Gaze s její populační explozí je neobvyklé množství dětí, a právě nyní se hraje o jejich smýšlení. Tento boj se odehrává mezi Hamasem a zařízeními, jako jsou letní tábory OSN. Jak Hamas, tak OSN mají sté letní dětské tábory. Zatímco do táborů OSN, kde si chlapci a dívky hrají společně, koupají se v nafukovacích bazénech a učí se o lidských právech, chodí asi 250 tisíc dětí, do táborů Hamasu, kde jsou děti vedle zábavné části programu vystaveny indoktrinaci, chodí – v uvozovkách - jen asi 100 tisíc dětí. Oba typy táborů jsou samozřejmě zdarma. S jistou rezervou by se dalo říci, že to, které dětské tábory budou v Gaze úspěšnější, rozhodne o budoucnosti Palestiny, palestinsko-izraelského konfliktu, a možná celého regionu. 


Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.
 

Autor:  Jan Fingerland

Nové články v rubrice

  • 1. března  2013     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Zdeněk Velíšek: Národní volby a osud Evropy

    V Evropě sdružené v EU už pěkných pár let nerozhodují volby do národního parlamentu jen o budoucnosti země, v které se konají. Přesto tam dodnes snad nikde voliči nevolí podle toho, jak jejich hlas ovlivní budoucnost...

     
  • 28. února  2013 v 18:00     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Markéta Šindelářová: Papež odchází

    Sedm let, 10 měsíců a 9 dní – tak dlouho trval dnes večer končící pontifikát Benedikta XVI. Pontifikát, který – o tom není pochyb – byl poznamenán řadou skandálů. Často se mluví o tom, že jejich propuknutí muselo papeže...

     
  • 28. února  2013 v 17:30     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Lukáš Jelínek: S komunisty to neumíme

    Čeští komunisté na sklonku roku 1989 promeškali historickou šanci a zkomplikovali vývoj tuzemské politiky na několik desetiletí dopředu. Kdyby se po vzoru svých soudruhů v jiných zemích tzv. východního bloku přejmenovali...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas