Rozhodčí doložky ve spotřebitelských smlouvách mimo zákon

Napříště by se občané neměli mít možnost vzdát práva na soudní řešení sporů neuváženým podpisem smlouvy, kterou si vůbec nepřečetli, nebo jí neporozuměli. Politici chtějí rozhodčí doložky u spotřebitelských smluv výslovně zakázat. Potvrdí se tak právní názor vyřčený v několika nedávných soudních rozhodnutích, totiž že je nepřípustné žádat na spotřebiteli, aby takové spory předkládal výlučně rozhodčímu soudu.

Na úvod je důležité přesněji vysvětlit, v čem spočívá popsaný problém. Klienti některých finančních institucí, zejména úvěrových společností poskytujících drobné půjčky hned, na cokoli a bez ručitele, jsou při podpisu smlouvy v zásadě vystaveni situaci „ber nebo nech bejt“. Čertovská slova z pohádky však nabývají mnohem reálnějšího významu za situace, kdy dlužník nesplatí včas byť jen jedinou splátku a k vysoké úrokové sazbě mu naskočí ještě tučná smluvní pokuta. Institut typický pro obchodněprávní vztahy, kde usnadňuje vymáhání plnění od nespolehlivých partnerů, však má v závazkovém právu podle občanského zákoníku ze své podstaty jen omezený smysl.

Scénář, podle kterého některé úvěrové společnosti následně postupují při vymáhání dluhů, je až překvapivě průhledný. Klientovi oznámí, že na základě jím podepsané smlouvy byl jmenován „ad hoc“ rozhodce, který spor rozetne. Vyhotovení rozhodnutí nestojí mnoho práce, přiměřenost sankcí přímo vyplývajících ze smlouvy nikdo nezkoumá, a pokud dlužník urychleně nesplatí určenou sumu, exekutor promptně vykoná exekuční příkaz. Jedinou šancí, která nešťastným dlužníkům zůstává, je obrátit se na soud se žalobou na zrušení rozhodčího nálezu. Stát tomu všemu jen tiše přihlíží.

Na rozhodčím řízení jako takovém nemusí být nic špatného. Problém nastává, pokud se ho ujímají rozhodčí společnosti, které nebyly zřízeny na základě zákona a nemají přesně stanovená procesní pravidla, a mohou tak de facto se sporem nakládat podle své vůle, rozuměj podle zadání úvěrových společností. Výjimkou nejsou ani případy přímé finanční motivace podle počtu uvalených exekucí na dlužné spotřebitele. Poté, co kompetentnost soukromých rozhodců shodně zpochybnil Vrchní soud v Praze i Nejvyšší soud v Brně, někteří soudci vystoupili na ochranu klientů ještě důrazněji.

Jak upozornil advokát Pavel Uhl na internetovém blogu Jiné právo, Krajský soud v Ostravě vydal na začátku března rozhodnutí, ve kterém označil rozhodčí nález ve sporu ze spotřebitelské smlouvy s úvěrovou společností za právně nicotný a tudíž neúčinný. Podle ostravského soudu, který nejprve shledal smluvní pokutu za včasné neuhrazení dílčích splátek úvěru dosahující čtyřnásobku dlužné částky za naprosto nepřiměřenou a svojí nerovnovážností zakládající žalovatelnost smluvního ujednání o poskytnutí úvěru, z občanského zákoníku přímo vyplývá zákaz rozhodčích doložek ve spotřebitelských smlouvách.

Při výkladu ustanovení zákona se stejně jako v jiném dřívějším rozsudku brněnského městského soudu opřel o evropskou směrnici o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách z roku 1993. Ta mimo nepřiměřeně vysokého odškodného zapovídá i výše zmíněný požadavek na spotřebitele, aby se vzdal soudního řešení sporu ve prospěch rozhodčího řízení. Jak zdůraznila soudkyně brněnského soudu, spotřebitelé se v podobných případech ocitají v postavení, kdy se bojí domáhat svých zákonných práv, na což úvěrové společnosti často spoléhají. Po vykonání exekuce už však bývá na nápravu pozdě.

Jak vidno, smluvní volnost by neměla být absolutní a slabší straně je potřeba poskytnout určitý stupeň právní ochrany. Řešení sporů u soudů sice mnohdy není tak rychlé a levné jako u rozhodců, je však třeba rozlišovat mezi efektivitou a efektivností. Nesprávné a nespravedlivé rozhodnutí totiž společnosti ve výsledku přináší mnohem vyšší náklady. Zbývá věřit, že nová vláda se pokusí problematickou otázku rychle vyřešit.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.