4. srpna  2010  rubrika: Názory a argumenty

Jiří Berounský: Zemřel Milan Paumer

Pohřeb Milana Paumera v poděbradském divadle Na Kovárně - Foto:  ČTK

Pohřeb Milana Paumera v poděbradském divadle Na KovárněFoto:  ČTK

Úmrtí a pohřeb Milana Paumera jaksi samovolně vyvolaly znovu otázku o morální stránce tak zvaného odboje skupiny bratří Mašínů.

Píší o něm publicisté, diskutují o něm politici i obyčejní lidé. Diskutujeme o něm i my, na této stanici. Národ je prý – a asi opravdu je – v hodnocení činnosti této skupiny rozdělen. Protože jsem na toto téma již několikrát hovořil, jsem prakticky stejný ročník jako Josef Mašín, totalitní režim mě - po krátkém pobytu na Pankráci a po odsouzení Státním soudem - vyhodil jako třídního nepřítele z gymnasia, cítím se povinován, ač vlastně nerad, i tentokrát říci svůj názor. 

 

Zemřel Milan Paumer

Vložit na svůj web

Ono rozdělení národa má totiž i své, obtížně pochopitelné, málo známé sociologické pozadí, při čemž je třeba mít na paměti, že každé zobecnění kulhá. Takže ono zobecnění: je to problém zejména generační – ti mladí totiž říkají, neznajíce naprosto nic o totalitním politickém režimu: jak jste to mohli vůbec dopustit – i když výtka by se týkala spíše našich otců – jak jste to mohli dopustit, vládu takové totality? 

A proto každý, kdo se totalitnímu režimu postavil, byl – ve shodě s tímto názorem - hrdinou, ať se choval jakkoli. Ti, kteří ví, že totalitní režim může vzniknout a existovat v kterékoli zemi, jsou při hodnocení protirežimních činností opatrnější a nevylučují z něho ani ono odsuzované morální hodnocení. V celém světě po druhé světové válce navíc komunistické totalitě hrálo do ruky značně rozšířené levicové smýšlení, které vládu totality umožňovalo a v prvních letech její zločiny dokonce, svým způsobem, tolerovalo a omlouvalo. Důvody vzniku tohoto vnímání, zejména v poválečné Evropě, přenechávám historikům. 

Skupina bratří Mašínů byla jistě skupinou odvážných mladíků, ale uvažováním o podobných problémech se ve svém protikomunistickém radikalismu příliš nezatěžovala. Josef a Ctirad Mašínové měli před očima nedostižný vzor svého otce, který se jako důstojník postavil v odboji proti Němcům a jako člen legendární skupiny Tří králů za to zaplatil životem. Odtud onen nenávistný vztah vůči cizí, tedy také komunistické uniformě. I když Ctirad Mašín, již po únoru devatenáct set čtyřicet osm podal přihlášku do vojenské akademie a mohl se tedy také pro svou uniformu později stát terčem jiného mašínovského střelce. 

Národ nelze vyměnit, ale to si chlapci – jednalo se totiž o chlapce - neuvědomovali. Proto asi házeli munici do tendrů lokomotiv. Asi proto, aby přišel o život strojvůdce, který jezdil s komunistickou lokomotivou, nebo proto, aby vykolejil vlak s občany, žijícími v komunistickém Československu. A nyní citát z knihy Jenom ne strach, nedávno zesnulého ilegálního agenta-chodce, Oty Rambouska, zasluhujícího si naši úctu pro svou odbojovou činnost proti bolševické totalitě. Onen citát: pak jsme začali obalovat munici z leteckých kanónů asfaltem a uhelným mourem, přesně podle vzoru otce, konec citátu. 

K odbojové činnosti je třeba zbraní a peněz. Zbraně získali chlapci ze skladů SNB zabitím dvou příslušníků, z nichž jednoho, po omámení chloroformem, podřízli jako podsvinče. O tom, jak zavilí to byli komunisté – slova zavilí a komunisté bych mohl dát s klidem do uvozovek - a proto nosili uniformu SNB, píše ve své knize Svědomí hrdinů, režisér a scénarista Miroslav Kačor. Peníze chlapci získali, po potyčce s pokladníkem jakéhosi železnohorského podniku, jenž peníze vezl. 

Pokladníka při potyčce zastřelili. Získané peníze použili zejména na nákup tří motocyklů, třistapadesátek Jawa, zbytek – jak píše Kačor – lehkomyslně utratili a tak při odchodu z republiky a plánované cestě přes NDR do západního Berlína v roce třiapadesát měli v kapsách pár desítek korun. 

Z odbojové činnosti je nejvíce známé ono podpalování jezéďáckých stohů na Moravě, jež se neobešlo, při jakési kontrole mašínovců, bez zmrzačení příslušníka Pomocné stráže SNB. Z ostatních, více spektakulárních akcí sešlo a skupina se rozhodla, že opustí republiku a v nastalé – jak očekávali – válce budou bojovat v americké armádě proti sovětským bolševikům. Jejich dobrodružné putování až do západního Berlína s mnoha střety s východoněmeckou policií vyžadovalo jistě hodně odvahy a je hodno obdivu, ale jakékoli odbojové činnosti se potom již neúčastnili. 

Na závěr bychom se měli pokusit dát si odpověď na to, zda má být skupina bratří Mašínů obdivována či ne. Domnívám se, že znám odpovědi. Jsou dvě. Každý národ potřebuje pro každou dobu mít své hrdiny. Pro období komunistické totality jimi mají být bratří Mašínové a Milan Paumer, bez ohledu na to, jak se zachovali. Ona alternativní odpověď je stará, jako lidstvo samo, zabýval se jí obšírně i Dostojevkij a je to vlastně otázka. Nezůstanou po vznešeném cíli, jenž byl opuštěn, jen jeho nevybíravé prostředky? 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas. 

Nové články v rubrice

  • 1. března  2013     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Zdeněk Velíšek: Národní volby a osud Evropy

    V Evropě sdružené v EU už pěkných pár let nerozhodují volby do národního parlamentu jen o budoucnosti země, v které se konají. Přesto tam dodnes snad nikde voliči nevolí podle toho, jak jejich hlas ovlivní budoucnost...

     
  • 28. února  2013 v 18:00     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Markéta Šindelářová: Papež odchází

    Sedm let, 10 měsíců a 9 dní – tak dlouho trval dnes večer končící pontifikát Benedikta XVI. Pontifikát, který – o tom není pochyb – byl poznamenán řadou skandálů. Často se mluví o tom, že jejich propuknutí muselo papeže...

     
  • 28. února  2013 v 17:30     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Lukáš Jelínek: S komunisty to neumíme

    Čeští komunisté na sklonku roku 1989 promeškali historickou šanci a zkomplikovali vývoj tuzemské politiky na několik desetiletí dopředu. Kdyby se po vzoru svých soudruhů v jiných zemích tzv. východního bloku přejmenovali...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas