Petr Žantovský: President ve Sněmovně

Prezident Václav Klaus při projevu ve SněmovněFoto:  ČTK

President Václav Klaus předstoupil po sedmi letech před Poslaneckou sněmovnu a přednesl v ní po této době první politický projev. Střídmost presidentova vstupování do Dolní komory je pro Václava Klause typická: jako konzervativec zná a respektuje kompetence jednotlivých institucí a nezasahuje do nich, protože by to bylo nesprávné a nesystémové.

Na druhou stranu – při této minimální frekvenci projevů ve Sněmovně se právem očekává, že president vyjádří názory, které považuje za nejpodstatnější a pro dnešní okamžik fatální. 

President hovoří o třech tématech, jež tedy lze považovat za taková, která jej zaměstnávají nejsilněji. Ústavní soud, perspektivy vládních reforem a mechanické přejímání evropské legislativy. Přičemž všechna tři témata spolu navzájem úzce souvisejí. 

Ústavní soud byl tou institucí, která svým podzimním verdiktem nepochybně ovlivnila dnešní českou politickou realitu. S jistou rezervou lze spekulovat, že by asi – při konání voleb v původním říjnovém termínu – nedošlo k tak dramatickému oslabení ČSSD a ODS a logicky ani k tak výraznému vzestupu TOP 09 a Věcí veřejných. Je klidně možné, že navzdory všem lapsům tehdejších šéfů nejsilnějších stran, Jiřího Paroubka a Mirka Topolánka, by volby přinesly obdobný pat jako v letech 2006 či 1996, kdy rovnost hlasů pro koalici a opozici přivedla na svět fenomén přeběhlíků. To jistě není stav, po němž by president Klaus volal. Spíše – a to opravdu jen spekuluji – může mít na mysli fakt, že odložené volby přinesly několikaměsíční prostor pro předvolební mediální skandalizace, šponování emocí, provázené nečekaně strmým vzestupem Věcí veřejných. Spolu s tím odložené volby ubraly na šancích menším neparlamentním stranám typu Svobodných nebo Zemanovců, kteří rovněž – zprava či zleva – propagovali změnu politického stylu i postav na hřišti, ale silnější strany – TOP 09 a VV je prostě překřičely. 

Podzimní volby by možná i pro menší subjekty, stavící na kritice nevyhovujícího českého politického klimatu, znamenaly větší šanci.
Faktem je, že Ústavní soud si přisvojil aktivní politickou pravomoc, ale ta mu z dikce Ústavy nepatří. Od Jiřího Paroubka je hodně nefér, když říká, že Klaus nemá co kritizovat Ústavní soud, když je to přece on, president, kdo jmenuje jeho členy. To může říct jen ten, kdo nezná proces navrhování a jmenování členů Ústavního soudu a všechny politické tahanice a zákulisní intriky, které se k tomu váží. Myslet si, že lidé jako Pavel Rychetský, Eliška Wagnerová či Miloslav Výborný jsou ideálními soudci Ústavního soudu podle představ Václava Klause, je projevem naprosté nevědomosti. 

Myslím, že v této části projevu presidenta promluvila ještě jiná zkušenost. Byl to totiž opět Ústavní soud, který v průběhu vlády opoziční smlouvy shodil ze stolu nový volební zákon, který zaváděl většinové prvky a nabízel možnost utváření mnohem stabilnějších a ideově vyprofilovanějších vlád. Že jsme se po roce 2002 až vlastně do letoška potáceli v permanentní vládní a politické krizi, je produktem tehdejšího rozhodnutí Ústavního soudu. A Václav Klaus si to velmi dobře pamatuje. 

Proto také dnes mluví o výjimečné příležitosti, která stojí před dnešní vládou. Její koaliční převaha je po letech docela přesvědčivá, má šanci prosadit věci, o nichž se stojedničkovým vládám ani nemůže snít. Je to tedy otázka soudržnosti této koalice, co a do jaké míry doopravdy bude výsledkem jejího vládnutí. President to nesporně cítí jako fatální důvod k tomu, aby to přišel poslancům na počátku jejich první sezóny důrazně připomenout. 

Že Václav Klaus v té souvislosti připomněl i rostoucí legislativní hegemonii evropských předpisů, také není náhodné. Zatímco vláda Mirka Topolánka přistupovala vůči Bruselu velmi pokorně a ochotně plnila všechna jeho zadání, tato vláda může, podobně jako to občas činí polská či slovenská, ukázat bruselským úředníkům, že národní reprezentace mají národní státy reprezentovat, nejsou to jen jakási místodržitelství či ambasády Nejvyšší Evropské moci. Ani tato glosa od Václava Klause nesporně nepadla náhodou. Nezapomínejme, že před námi je období, v němž se bude silněji než kdy dřív diskutovat o možném přijetí Eura. Klaus je znám, tím, že podobné diskuse rád predikuje, zahajuje, vkládá před ně svá předznamenání a své směrovky. Jsem přesvědčen, že i nyní se jedná o takový případ. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.