6. listopadu  2010  rubrika: Názory a argumenty

Jaroslav Bican: Prezidentský projev a "Naše dvě otázky"

Václav Klaus - Foto: Tomáš Adamec

Václav KlausFoto: Tomáš Adamec

Při poslechu projevu prezidenta Václava Klause k 92. výročí založení moderního československého státu jsem si vzpomněl na významný text „Naše dvě otázky“, který má své důležité místo v českém politickém myšlení. Tento text vyšel v roce 1886 v prvním čísle revue Čas a jeho autorem byl literární kritik česko-německého původu Hubert Gordon Schauer.

V textu Gordona Schauera i v prezidentském projevu můžeme nalézt celou řadu otázek týkajících se české národní existence. Přestože se jedná o otázky, které mohou znít podobně, tak ty Klausovy i Schauerovy míří trochu jiným směrem. Václav Klaus se ptá na to, „zda má stát, který jsme převzali od svých předků jako specifické a neopakovatelné dědictví, v současném světě ještě vůbec nějaký smysl, jestli ho cítíme jako něco hluboce uloženého v našich myslích a srdcích, zda ho nepřijímáme pouze jako jakýsi neutrální prostor, zaměnitelný za jakýkoli jiný a zda se pro mnohé z nás nestává jen správní jednotkou, ke které ztrácíme jakýkoli hlubší osobní vztah.“ Václav Klaus si hned na tyto otázky odpovídá, že pokud by tomu tak bylo, byl by státní svátek 28. října jen prázdným gestem a mystifikací veřejnosti. 

 

Prezidentský projev a "Naše dvě otázky"

Vložit na svůj web

Gordon Schauer se pro změnu ptá na to, co je úkolem našeho národa v dějinách lidstva? Máme nějaký určitý cíl a můžeme ho dosáhnout? Žádný národ zde totiž není jenom sám pro sebe. Podle Schauera nestačí, když určitý počet lidí mluví jedním jazykem a má nějakou organizaci a hierarchii. Mohou dokonce psát svým jazykem literaturu, pěstovat hudbu, výtvarné umění, divadlo, pořádat schůze a slavnosti a mít vztahy se svými sousedy, ale stále je to prý málo na to, aby se tito lidé mohli nazývat národem. Schauer píše: „Jen tam je národ, kde je pevná nepřetržená a nepřetržitá souvislost mezi minulostí, přítomností a budoucností, kde existuje skutečný vnitřní zákon rozvoje, kde je jednotný duch a cíl. Bez ideálu, bez vědomí mravního ideálu není národa.“ 

Naproti tomu Václav Klaus tvrdí, že pokud i dnes vnímáme naši národní existenci jako něco, co se liší od jiných národních existencí, znamená to, že svůj stát životně potřebujeme a jeho existenci a hodnoty musíme bránit. Podle toho, co Václav Klaus říká dále, se zdá, že existenci českého národa podle něho opravňují odlišnosti od jiných národů, tisíciletá historie našeho státu, tradice, zvyky, kultura, způsob myšlení a z nich vycházející specifické zájmy a možná také to, když budeme český stát vnímat jako prostor specifický a pro nás výjimečný, když k němu budeme mít osobní vztah a budeme ho mít ve svých myslích a srdcích. 

To vše by však Schauerovi jako ospravedlnění národní existence nestačilo. Ve svém textu se totiž ptá, jestli naše národní existence stojí opravdu za to, aby veškerý duchovní potenciál českého národa byl obětován do boje s germánským živlem, namísto toho, aby dal vzniknout něčemu novému. A konečně se dá z textu Gordona Schauera vyčíst i na svou dobu nanejvýš provokativní otázka: nebylo by nakonec lepší, kdyby český národ, pokud nemá nějaký svůj úkol v dějinách lidstva, splynul s národem německým, kde by náš duchovní potenciál našel lepšího uplatnění? 

Václav Klaus varuje před nebezpečím globální světové vlády, která je ohrožením pro naší tisíciletou českou státnost. Ale stojí české tradice, zvyky, způsob myšlení a naše specifické zájmy opravdu za takový strach? Je opravdu důvod volat na poplach? Nebylo by užitečnější než hrozit světovládou vybízet k úvahám o tom, jaké jsou konkrétní české národní hodnoty, jaký je ten náš způsob myšlení a co jsou zač ony specifické zájmy a zda opravdu stojí za obranu naší národní existence? A nebo ještě lépe oprášit otázky Gordona Schauera a ptát se po úkolu českého národa v dějinách lidstva. To, že se lišíme od jiných národů, že máme nějaké specifické zájmy a že už existujeme docela dlouho, totiž ještě vůbec nic nevypovídá o tom, jestli naše národní a státní existence má nějaký smysl. 

Václav Klaus má pravdu, že máme odpovědnost vůči tisíciletým dějinám české země a vůči předchozím generacím, které této zemi neváhaly přinést i ty nejvyšší oběti. Tato odpovědnost ale nespočívá ve vedení diskuse o tom, jaké nebezpečí pro náš stát představuje globální světová vláda. Jádrem této odpovědnosti je dát našemu státu nějaký cíl a následně i smysl. Může to být například i pokračování v tom nejlepším, co stvořili vynikající čeští myslitelé či hudební skladatelé. V tom případě bychom si to měli jasně říci, hlásit se k tomu, prezentovat se touto oblastí světu a věnovat jí patřičné úsilí a finanční prostředky. Pokud se světu budeme dále prezentovat záležitostmi typu výjimky z Lisabonské smlouvy, tak se možná jedná o náš specifický zájem a zjevně to odkazuje i na náš způsob myšlení, ale oprávnění k naší národní existenci v tom hledat nelze. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas. 


 

Autor:  Jaroslav Bican

Nové články v rubrice

  • 1. března  2013     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Zdeněk Velíšek: Národní volby a osud Evropy

    V Evropě sdružené v EU už pěkných pár let nerozhodují volby do národního parlamentu jen o budoucnosti země, v které se konají. Přesto tam dodnes snad nikde voliči nevolí podle toho, jak jejich hlas ovlivní budoucnost...

     
  • 28. února  2013 v 18:00     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Markéta Šindelářová: Papež odchází

    Sedm let, 10 měsíců a 9 dní – tak dlouho trval dnes večer končící pontifikát Benedikta XVI. Pontifikát, který – o tom není pochyb – byl poznamenán řadou skandálů. Často se mluví o tom, že jejich propuknutí muselo papeže...

     
  • 28. února  2013 v 17:30     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Lukáš Jelínek: S komunisty to neumíme

    Čeští komunisté na sklonku roku 1989 promeškali historickou šanci a zkomplikovali vývoj tuzemské politiky na několik desetiletí dopředu. Kdyby se po vzoru svých soudruhů v jiných zemích tzv. východního bloku přejmenovali...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas