14. srpna  2003  rubrika: Názory a argumenty

Vzpomínka na Jana Palacha

Vzhledem k tomu, že se naše národy ocitly na okraji beznaděje, rozhodli jsme se vyjádřit svůj protest a probudit lid této země následujícím způsobem: Naše skupina se skládá z dobrovolníků, kteří jsou odhodláni se dát pro naši věc upálit. Já jsem měl tu čest vylosovat si jednotku a tak jsem získal právo napsat první dopis a nastoupit coby první pochodeň.

Naše požadavky jsou: Za prvé - okamžité zrušení cenzury, za druhé - zákaz rozšiřování zpráv. Jestliže naše požadavky nebudou splněny do pěti dnů, to je 21. ledna 1969 a nevystoupí-li lid s dostatečnou podporou, to je časově neomezenou stávkou, vzplanou další pochodně. Tento dopis byl nalezen v aktovce mladého studenta právě v okamžiku, kdy na nemocničním lůžku bojoval o svůj život. Jan Palach o tři dny později, 19. ledna 1969 na následky těžkých popáleni zemřel. Stal se první živou pochodní, která měla lidem otevřít oči. 

Už je to více než 55 let, co se Jan Palach 11. srpna 1948 narodil. Dětství a mládí prožil ve Všetatech. Když mu bylo třináct, zemřel mu otec. Nesl to velmi těžce, protože se tatínek Janovi i o 7 let staršímu bratrovi Jiřímu velmi věnoval. Hodně četl a tak nepřekvapilo, že když v roce 1966 ukončil střední školu, podal si přihlášku na filozofickou fakultu do Prahy. Požadavkům vyhověl, ale pro velký počet uchazečů nebyl přijat. Začal proto studovat Vysokou školu ekonomickou, na které absolvoval čtyři semestry. Na podzim 68. roku se mu podařilo přestoupit na filozofickou fakultu. Konečně mohl studovat svůj vysněný obor historie - politická ekonomie. Začaly se mu plnit sny a i na ostatních frontách všechno vypadalo růžově. Byl zamilovaný a kdykoli mohl, přinesl své Helence červené růže. Po večerech se pak scházel s přáteli z koleje. Do pokoje se jich vmáčklo co to jen šlo a až do svítání diskutovali o politice. Do Československa dorazil závan svobody 60. let. 

Pražské jaro ale pomalu odeznívalo a nastala brežněvovská zima. Z Kremlu do Československa opět táhl mráz. Takový vývoj se Janu Palachovi nelíbil a přemýšlel, jak dál. Když byl v září roku 1968 ve Francii na vinobraní, uvažoval, zda by neměl požádat o politický azyl. Nakonec převládla láska k blízkým a on se vrátil domů. Tam se ale ohýbaly hřbety, lidé nedokázali čelit komunistické byrokratické mašinérii a tak se radši podvolovali. Jan Palach se proto rozhodl zatřást s jejich svědomím. Z počátku sice nevěděl jak, ale postupem doby se v jeho mysli začal rýsovat plán. 

16. ledna odjel ranním vlakem do Prahy. Na koleji napsal poslední dopis určený ke zveřejnění. Jednu kopii dal do aktovky, další tři poslal na Svaz spisovatelů, aktivistovi studentského hnutí Luboši Holečkovi a svému příteli ze studií Ladislavu Žižkovi. Nebyl to dopis na rozloučenou. Šlo o několik vět, kterými vysvětloval smysl svého činu. Zdůrazňoval, že se nepokouší o sebevraždu. V dopisu se neobracel na nejvyšší orgány, ale na nejširší veřejnost. 

U rampy Národního muzea se polil benzínem a zapálil. 85 procent jeho těla zasáhly těžké popáleniny většinou třetího stupně. Zpráva se rozletěla neuvěřitelnou rychlostí. Lidé byli šokováni velikostí jeho činu a způsobem jakým vše provedl. S popáleninami bojoval tři dny, bohužel neúspěšně. 

Pohřeb Jan Palacha se stal celonárodní manifestací odporu vůči okupantům a hrdinovi se přišlo poklonit na čtvrt milionu spoluobčanů. 

Národ jako celek sice Palachovu výzvu pochopil, ale neudělal nic, co by vládní orgány donutilo alespoň k pokusu o uskutečnění jeho požadavků. Zrno, zaseté 16. ledna 1969, sice nepozorovaně, ale přece jen klíčilo, aby o 20 let později v takzvaném Palachově týdnu zřetelně vyrašilo. Fakt, že na Václavské náměstí v Praze po celý výroční týden přicházeli mladí lidé právě v Palachově věku, kteří nemohli pamatovat ani srpen 1968, ani leden 1969 a nemínili se nechat zastrašit nevybíravými zákroky policie, by Jana Palacha musel uspokojit. Znamenalo to, že tito mladí lidé jeho činu porozuměli. 

Jan Palach nebyl zdaleka první, kdo se z politických důvodů obětoval tímto způsobem. Zřejmě nevěděl o případu polského důchodce Ryszarda Siwiece. Ten se zapálil v přítomnosti představitelů vedení státu na protest proti sovětské okupaci Československa 8. září 1968 ve Varšavě a jeho smrt byla po mnoho let státním tajemstvím. Asi neslyšel ani o vietnamských buddhistických mniších, kteří se upálili v roce 1968 na protest proti válce ve Vietnamu. Inspiroval ale vlnu protestních sebevražd, která nemá v celosvětové historii obdobu. Podle informací, které dnes známe, se v Československu od ledna do konce dubna 1969 pokusilo o sebevraždu z politických důvodů 29 lidí. 

Janu Palachovi nedali komunisté klid ani po smrti. Usoudili totiž, že Palachův hrob "budí pohoršení". V říjnu roku 1973 byly ostatky Jana Palacha tajně exhumovány, zpopelněny a urna s jeho popelem byla v březnu 1974 uložena na hřbitově ve Všetatech. Na původní místo svého odpočinku, na Olšany, se Palach vrátil až 25. října 1990. 

S návratem demokratických poměrů, začali být označováni hrdinové podle činů a ne podle servility ke komunistickému Sovětskému svazu. Proto nepřekvapilo, když tehdejší prezident Václav Havel udělil Janu Palachovi v roce 1992 řád Tomáše Garrigue Masaryka první třídy in memoriam. 

Jan Palach byl nevyléčitelný idealista. Tvrdil, že v každém člověku je alespoň kousek dobra, jen je potřeba přijít na to, jak z něj to dobro vydolovat na povrch. Sám pomohl celému národu uvědomit si, že shrbeně poslouchá příkazy někoho jiného. Proto za naši dnešní svobodu patří velký dík právě Janu Palachovi. 

Autor:  Ondřej Černý  (onč)

Nové články v rubrice

  • 1. března  2013     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Zdeněk Velíšek: Národní volby a osud Evropy

    V Evropě sdružené v EU už pěkných pár let nerozhodují volby do národního parlamentu jen o budoucnosti země, v které se konají. Přesto tam dodnes snad nikde voliči nevolí podle toho, jak jejich hlas ovlivní budoucnost...

     
  • 28. února  2013 v 18:00     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Markéta Šindelářová: Papež odchází

    Sedm let, 10 měsíců a 9 dní – tak dlouho trval dnes večer končící pontifikát Benedikta XVI. Pontifikát, který – o tom není pochyb – byl poznamenán řadou skandálů. Často se mluví o tom, že jejich propuknutí muselo papeže...

     
  • 28. února  2013 v 17:30     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Lukáš Jelínek: S komunisty to neumíme

    Čeští komunisté na sklonku roku 1989 promeškali historickou šanci a zkomplikovali vývoj tuzemské politiky na několik desetiletí dopředu. Kdyby se po vzoru svých soudruhů v jiných zemích tzv. východního bloku přejmenovali...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas