13. dubna  2011  rubrika: Názory a argumenty

Milan Slezák: Konec války v Pobřeží slonoviny dává šanci i ekonomice

Prezident Pobřeží Slonoviny Alassane Ouattara oznamuje zatčení bývalého vůdce Laurena Gbagba - Foto:  ČTK/AP

Prezident Pobřeží Slonoviny Alassane Ouattara oznamuje zatčení bývalého vůdce Laurena GbagbaFoto:  ČTK/AP

Prozíravá žena je od Hospodina, praví se v jedné z biblických knih. Prozíravá císařovna Theodora zachránila v šestém století trůn východořímskému císaři Justiniánovi. Užuž chtěl utéci před povstáním z hlavního města. Theodora však řekla, že ona zůstane.

„I kdyby byl útěk jediným způsobem záchrany, odmítla bych ho,“ prohlásila. A pokračovala: „Panovník by neměl přežít ztrátu důstojnosti a říše… Pokud chceš utéci, poklady jsou tvoje. Podívej se na moře, lodě už čekají – ale doufej, že tě touha po životě neuvrhne do žalostného vyhnanství, nebo hanebné smrti. Co se týká mě, držím se zásady, že trůn je skvostná hrobka.“ 

Tolik odvážná Theodora. Justinián ji miloval, zastyděl se za svou slabost, zůstal v Konstantinopoli a nad povstáním zvítězil. Postavil pak mimo jiné slavný chrám Boží moudrosti. 

Jenže když dvě ženy hlav států dělají totéž, výsledky se mohou dramaticky lišit.
Říká se, že prezident Pobřeží slonoviny Laurent Gbagbo se svého úřadu křečovitě držel další čtyři měsíce po prohraných volbách hlavně proto, že mu to radila jeho manželka Simone. Simonin odhad situace se ovšem ukázal mnohem horší než ten Theodořin. A na rozdíl od Justiniána Gbagbo vhodnou chvíli k odchodu ani nerozeznal. Když už hned nepřiznal, že vítězem listopadových voleb není on, ale jeho rival Alassane Outtara, mohl následně kdykoli kývnout na některý ze zahraničních pokusů o smír a mohl v klidu, patrně i s určitým jměním, ba možná i se slibem beztrestnosti, odejít do ciziny. Třeba by ho pak někdo dokonce pochválil za státnické uvažování. 

Gbagbo, povzbuzován ženou a svými ozbrojenci, však na prezidentském úřadu lpěl jako klíště. Raději přihlížel, jak se obnovuje občanská válka, jak umírají civilisté (mluví se o patnácti stech mrtvých) a jak statisíce dalších přicházejí o střechu nad hlavou. 

A skončil tristně. V pondělí byl zajat. Vyfotografovali ho ve žluté plážové košili a dokonce v bílém nátělníku bez rukávů, v němž vyhlíží velmi nestátnicky, ba strejcovsky. Snímky ukazují vyčerpaného muže, který vypadá, jako by se mu zhroutil svět. Teď ho hlídají vojáci OSN, kterých je na Pobřeží slonoviny kolem desíti tisíc, a to je velmi dobře, protože hodně Gbagbových nepřátel by mu rádo dalo pocítit svůj hněv. Jeden z nich Gbagbovo zajetí komentoval slovy, že zmiji byla useknuta hlava. Gbagbova syna Michela Outtarovi ozbrojenci zbili. 

Co bude s Pobřežím slonoviny dál? 

Hodně záleží na velkorysosti a schopnostech vítěze, Alassana Outtary. Na tom, jak se teď bude chovat k poraženým odpůrcům z Gbagbova tábora. Na tom, jak zvládne své přívržence, kteří dychtí po pomstě. Na tom, zda se mu podaří splnit slib, že Gbagbo, jeho žena Simone i jejich spolupracovníci budou vyšetřováni nezávislou justicí a že jejich bezpečnost bude garantována. Že Pobřeží slonoviny Outtarovi uvěří, že nadchází éra míru a naděje. V úterý, den po Gbagbově zajetí, to tak v Abidjanu (ve faktické metropoli země, i když formálně je hlavním městem Yamassoukro) ještě nevypadalo. Ozývala se tu sporadická střelba. Ale možná to jsou jen nutné dozvuky Gbagbova pádu a situace se brzy zklidní. 

Anebo také ne. To v případě, že zklamaní Gbagbovi stoupenci oslyší Outtarův apel, aby se všichni občané Pobřeží slonoviny zdrželi násilností a zapomněli na mstu. Gbagbovi lidé jsou většinou z jihu a po náboženské stránce se většinou hlásí ke křesťanství. Vůči Outtarovi a jeho seveřanům, kteří vesměs vyznávají islám, jsou podezíraví. Pokud nabudou pocitu, že se Outtarovi musejí bránit se zbraní v ruce, udělají to a uchýlí se ke gerilové taktice. 

Velmi bude záležet i na tom, zda se Outtarovi – který má požehnání afrických sousedů, OSN i bývalé koloniální metropole, Francie – podaří zlepšit ekonomiku. 

Pobřeží slonoviny, největší světový vývozce kakaa, bývalo po ekonomické stránce výstavní skříní západní Afriky. Ale zhruba před deseti lety začalo hospodářství upadat a dvě kola občanské války ho srazila na kolena. Pořád však je od čeho se odpíchnout. Je tu druhý největší africký přístav, druhá nejlepší kontinentální ropná rafinérie, relativně slušná dopravní infrastruktura a relativní dostatek elektrické energie. Americký list Christian Science Monitor oslovil tři ekonomy s otázkou, jakým tempem by nyní mohlo hospodářství Pobřeží slonoviny růst. Odhadli to na pěkných šest až sedm procent – a dodali, že by se to mohlo povést již před koncem roku. 

Předpokladem samozřejmě je, že ustanou boje. A to už jsme zase zpět u toho, zda se vítězi Outtarovi podaří přesvědčit i ty poražené, že je prezidentem všech, bez rozdílu. Jistě si svou šanci zaslouží, má zkušenosti s řízením země, býval totiž premiérem, a mohl by zhodnotit i zkušenosti z Mezinárodního měnového fondu, kde působil na docela vysoké pozici. 

Alespoň zpočátku se Outtara neobejde bez pomoci OSN a Francie. Vděčí jim za rychlé vítězství v občanské válce. Francie už slíbila pomoc v hodnotě 400 milionů euro. Paříž nicméně tvrdí, že vojensky se v zemi dlouho angažovat nechce. Tím strašil jen Gbagbo před svým pádem, když varoval, že Francie chce Pobřeží slonoviny znovu kolonizovat. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas

Autor:  Milan Slezák  (msl)

Nové články v rubrice

  • 1. března  2013     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Zdeněk Velíšek: Národní volby a osud Evropy

    V Evropě sdružené v EU už pěkných pár let nerozhodují volby do národního parlamentu jen o budoucnosti země, v které se konají. Přesto tam dodnes snad nikde voliči nevolí podle toho, jak jejich hlas ovlivní budoucnost...

     
  • 28. února  2013 v 18:00     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Markéta Šindelářová: Papež odchází

    Sedm let, 10 měsíců a 9 dní – tak dlouho trval dnes večer končící pontifikát Benedikta XVI. Pontifikát, který – o tom není pochyb – byl poznamenán řadou skandálů. Často se mluví o tom, že jejich propuknutí muselo papeže...

     
  • 28. února  2013 v 17:30     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Lukáš Jelínek: S komunisty to neumíme

    Čeští komunisté na sklonku roku 1989 promeškali historickou šanci a zkomplikovali vývoj tuzemské politiky na několik desetiletí dopředu. Kdyby se po vzoru svých soudruhů v jiných zemích tzv. východního bloku přejmenovali...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas