21. dubna  2011  rubrika: Názory a argumenty

Karel Wichs: Otakar T. čili Tomek

Vazební věznice Pankrác - Foto: Filip Jandourek

Vazební věznice PankrácFoto: Filip Jandourek

Nad případem Otakara T., kterého policie obvinila jako vraha devítileté Aničky Janotové, se pomalu hladina zklidňuje. Postup policie i médií však vzbuzuje podezření dokonce i u mnohých laiků.

Od začátku vyšetřování byl Otakar T. označován médii jako pachatel. Některá, zvlášť nevybíravá, ho nazývala bestií a podobně. Nikdo si nedělal starosti s presumpcí neviny. Hned v počátcích případu s ním televize natočila rozhovor v hospodě, kam pravidelně docházel. 

Některá tištěná média mu na zveřejněných fotografiích cudně překrývala oči černou páskou, jiná však nebyla tak zdrženlivá, a tak jsme si mohli všimnout, že Otakar T. byl docela pohledný mužský. 

Měl ženu, ta se s ním rozvedla. Měl také družku, a ta s ním má dítě, dceru. Ani jedna z žen se sice nechtěla postarat o jeho pohřeb, který prý nakonec zaplatil erár, ale obě jednoznačně prohlásily, že Otakar T. nebyl muž, který by jen tak páchal sebevraždu. To mimochodem vyvolalo živou diskusi čtenářů, kteří mudrovali, jestli měl opravdu tak rád život, když si nevážil svobody, kradl a několikrát seděl ve vězení. 

Otakar T. nebyl médiím neznámý. Pro některá vlastně nebyl Otakarem T., nýbrž pachatelem Otakarem Tomkem. Jak jinak prý označit člověka, který byl několikrát trestán za krádeže. Takovému se už moc nevěří. Obecně se má zato, že může být schopen všeho. 

Policie sice nemá proti Tomkovi žádný přímý důkaz ani jeho přiznání, ale je přesvědčena, že byl pachatelem. Jedním z hlavních důkazů, nepřímým ovšem, je Tomkova DNA na batohu Aničky. On sám přiznal už při prvním zadržení, že si ho prohlédl, když ho našel ukrytý v křoví. Tehdy byl ještě propuštěn, neboť to nebylo dostačující na jeho obvinění. Policie potom vyloučila řadu případně podezřelých deviantů. Média to prezentovala jako poslední nepřímý důkaz proti Tomkovi, ale já chci věřit, že jich přece jen měla víc. 

Tomek popřel, že by Aničku J. znásilnil a zavraždil. Nedoznal se k tomu ani v dopise, který prý podle zdroje ČTK zanechal před sebevraždou v cele na rozloučenou. Při výsleších odpovídal zpočátku klidně a podrobně, později se však rozhodl nevypovídat. Odmítl i zkoušku na detektoru lži. Mohl si myslet, že to vyšetřovatelé chtějí na něj ušít, ale také se mohl obávat, že by se sám usvědčil. V každém případě, jeho chování nemluví ani pro něj ani proti němu. 

Když Tomek spáchal sebevraždu, dostali slovo psychologové. Podle nich mohl mít strach z pobytu ve vězení s cejchem vraha dítěte, mohl podlehnout tíze svědomí nebo demonstrovat svou nevinu. Mohlo jít také o demonstrativní sebevraždu, jíž měl zabránit dozorce, který ho hlídal, což nevyšlo, protože strážný si proti předpisům právě vařil kávičku. Takže sebevražda nevypovídá o ničem, než snad o tom v jakém byl Tomek psychickém stavu. 

V situaci, kdy média i policie mají Tomka jako jediného viníka, není divu, že stejného názoru jsou i rodiče zavražděného dítěte. Člověku se chce říct: kéž by tomu tak bylo, protože jinak by skutečný vrah běhal na svobodě. Ovšem nebyl-li Tomek vrah, potom si jeho malá dcera v životě vytrpí své. Zcela podle scény ze Švejka, v níž kdosi tvrdí: „To je syn toho probodnutýho. To bude asi taky pěknej lump.“ 

Policie zastavila stíhání Otakara Tomka, neboť nelze stíhat člověka, který nežije. Doufám však, že pokračuje v objasňování vraždy děvčátka, aby se potvrdila nebo vyvrátila policejní obvinění. Jedině tak se může hladina zcela zklidnit. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas. 

Autor:  Karel Wichs

Nové články v rubrice

  • 1. března  2013     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Zdeněk Velíšek: Národní volby a osud Evropy

    V Evropě sdružené v EU už pěkných pár let nerozhodují volby do národního parlamentu jen o budoucnosti země, v které se konají. Přesto tam dodnes snad nikde voliči nevolí podle toho, jak jejich hlas ovlivní budoucnost...

     
  • 28. února  2013 v 18:00     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Markéta Šindelářová: Papež odchází

    Sedm let, 10 měsíců a 9 dní – tak dlouho trval dnes večer končící pontifikát Benedikta XVI. Pontifikát, který – o tom není pochyb – byl poznamenán řadou skandálů. Často se mluví o tom, že jejich propuknutí muselo papeže...

     
  • 28. února  2013 v 17:30     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Lukáš Jelínek: S komunisty to neumíme

    Čeští komunisté na sklonku roku 1989 promeškali historickou šanci a zkomplikovali vývoj tuzemské politiky na několik desetiletí dopředu. Kdyby se po vzoru svých soudruhů v jiných zemích tzv. východního bloku přejmenovali...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas