8. srpna  2011  rubrika: Názory a argumenty

Karel Hvížďala: Nebojme se Klause, ale klausismu

Václav Klaus - Foto: Tomáš Adamec

Václav KlausFoto: Tomáš Adamec

"Prague Pride není projevem homosexuality, ale homosexualismu, kterého se – stejně jako řady dalších módních 'ismů' – velmi obávám". Tuto prezidentovu větu bychom mohli parafrázovat a říci: nebojme se Václava Klause, ale velmi nebezpečný je klausismus.

Zatímco prezident termín homosexualismus nijak nevysvětlil, pokusím se termín klausismus a jeho nebezpečí definovat. 

Poslední výrok o tom, že homosexuálové jsou devianti, či výrok o tom, že jejich průvod Prahou není nevinnou legráckou, z úst hradního vicekancléře sice není trestný, protože nevyzývá k potlačení práv a svobod nějaké skupiny obyvatelstva, ale protože ho je možné považovat za znevažující, slovo deviant není v sociologii ani psychologii neutrální, demokratický politik či státní úředník by ho neměl v naší civilizaci nikdy v této souvislosti vyslovit a ani se dovolávat svobody slova. Snižuje totiž politickou kulturu a připomíná podobné výroky národních socialistů po nástupu Hitlera k moci. 

A protože si pamatujeme, že tentýž hradní úředník, který je placený z našich daní, podporuje Ladislava Bátoru, který vede personalistiku na ministerstvu školství a jehož odvolání žádají senátoři s odůvodněním, že "je sympatizant a bývalý kandidát nacionálně-extrémistické Národní strany, jež se otevřeně hlásila k rasismu, se navíc podle dostupných informací pohyboval mezi spolky, které byly sledovány pro svoji aktivní podporu antisemitismu a fašismu bezpečnostními složkami státu," musíme být ve střehu. 

Za Ladislava Bátoru se postavil i prezident a jeho Akci D.O.S.T. obhajoval v Právu dokonce v jednom ze sloupků, které psal v Austrálii. Ministr Josef Dobeš, který Bátoru jmenoval šéfem personalistiky na svém ministerstvu, pana Bátoru obhajuje slovy: "Je to svědomitý člověk, katolík, národovec a konzervativec staré dobré školy." 

Jenže takhle podobně za první republiky hovořili i čeští fašisté z Národního hnutí, viz třeba příručka Víta Veselého Co chce národní hnutí či práce českého ideologa fašismu profesora Stanislava Nikolaua, kteří se označovali za nositele sociálního pokroku, ochránce rodinného života i národní suverenity. Proto slova profesora Jiřího Přibáně, který za skutky a výroky pana Bátory cítí "ozvěny druhé republiky", jsou na místě. 

A podíváme-li se ještě o trochu zpátky, najdeme třeba v Mladé frontě Dnes a na idnes z 10. listopadu 2010 Hájkova slova: Neberme neonacistům svobodu slova. Svými kontroverzními výroky tehdy reagoval na proces s předními členy české neonacistické scény, kteří byli ve vazbě. Ti totiž čelili obžalobě z údajné podpory a propagace hnutí směřující k potlačení práv a svobod člověka. Podle státní zástupkyně se podíleli na vylepování samolepek neonacistického Národního odporu a pořádání demonstrace na památku padlých vojáků wehrmachtu a vzdání cti příslušníkům SS. 

Budeme-li hovořit velmi diplomatickým jazykem, můžeme si proto dovolit snad říci, že výroky, které zaznívají z Hradu, vykazují zřejmou a nepřehlédnutelnou tendenci podpory pravicového extrémismu pod záštitou svobody slova, jenže právě ta je vždy svázána s místem a jeho historií a nikdy není a nemůže být absolutní. 

V Evropě, která má nedávnou zkušenost zvláště s národním socialismem a Hitlerem, je proto svoboda slova jinak omezená než třeba ve Spojených státech. V Evropě je nepřijatelná jakákoliv obhajoba nacismu, Hitlera či jeho jednotek SS, stejně jako je ve Spojených státech nepřijatelný útok na černochy, kterým se proto říká Afroameričané a demonstrace neonacistů či komunistů tam naopak nikomu nevadí. V Evropě naproti tomu označení černoch nemá apriori negativní znaménko. 

Nebezpečí klausismu je tedy v tom, že odlišnost tohoto kulturního kontextu neakceptuje a kontroverzní (či deviantní) témata využívá v médiích k tomu, aby upozorňoval na aktéry a udržoval vysokou frekvenci jejich jmen ve veřejném prostoru. 

Zároveň tím ale boří poslední zbytky židovsko-křesťanské hierarchie hodnot, na nichž naše civilizace stojí, i když se poněkud farizejsky právě na ně odvolává. Činí tak nejspíš jen proto, že těmito postoji rozkládá křehké demokratické instituce v České republice, a tím posiluje sice ne legální, ale faktickou pozici Hradu. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas. 

Nové články v rubrice

  • 1. března  2013     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Zdeněk Velíšek: Národní volby a osud Evropy

    V Evropě sdružené v EU už pěkných pár let nerozhodují volby do národního parlamentu jen o budoucnosti země, v které se konají. Přesto tam dodnes snad nikde voliči nevolí podle toho, jak jejich hlas ovlivní budoucnost...

     
  • 28. února  2013 v 18:00     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Markéta Šindelářová: Papež odchází

    Sedm let, 10 měsíců a 9 dní – tak dlouho trval dnes večer končící pontifikát Benedikta XVI. Pontifikát, který – o tom není pochyb – byl poznamenán řadou skandálů. Často se mluví o tom, že jejich propuknutí muselo papeže...

     
  • 28. února  2013 v 17:30     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Lukáš Jelínek: S komunisty to neumíme

    Čeští komunisté na sklonku roku 1989 promeškali historickou šanci a zkomplikovali vývoj tuzemské politiky na několik desetiletí dopředu. Kdyby se po vzoru svých soudruhů v jiných zemích tzv. východního bloku přejmenovali...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas