19. října  2011  rubrika: Názory a argumenty

Petr Příhoda: O zlořádech a jejich systémové povaze

Petr Příhoda - Foto:  www.fondlux.cz

Petr PříhodaFoto:  www.fondlux.cz

Občas si kladu otázku, jak vlastně funguje naše společnost. Neptám se, zda dobře nebo špatně, ale jakým způsobem. Stejnou otázku si klademe, když se např. ptáme, jak funguje elektronový mikroskop nebo lidský organismus. Někdo možná odpoví, že je to jasné. Naše společnost funguje jako sice nedokonalá, ale jinak veskrze standardní parlamentní demokracie.

Pravda, vyskytují se v ní všelijaké nepravosti, možná i četné, ale to jsou jakési průvodní projevy její nezralosti. S tím, jak bude naše společnost zrát, tyto nepravosti postupně vymizí. Tak jako se podaří „vychytat mouchy“, když je nové vozidlo v záběhu. 

Tímto útěšným tvrzením si nejsem jist. Nemyslím, že jde o pouhé průvodní jevy, byť nežádoucí. Takové se vyskytují v různých oborech činnosti. Jednoduchý příklad: nepravosti na našich silnicích, neboli dopravní nehody. Většinou jde o důsledky nedbalosti, neodpovědnosti, řekněme tedy: nezralosti řidičů i chodců. Ty ale rozhodně nejsou chtěné. Každý uživatel se chce dostat do své destinace živ a zdráv. Je-li řidičem, tedy s nepoškozeným vozidlem. Nejsou to tedy atributy samotné podstaty dopravního provozu. K tomu, abychom se jich vyvarovali, stačí prostá opatrnost. 

Naproti tomu nepravosti politického a ekonomického života naší společnosti jsou jiné povahy. Především: na rozdíl od dopravních nehod je jen někteří lidé pokládají za nežádoucí. Pro jiné jsou naopak žádoucí (pro názornost si představme korupci v jejích nejrůznějších podobách). Někdy mě dokonce napadá, že zásady provozu naší společnosti jsou konstruovány tak, aby tyto nepravosti byly možné. Aby se jim dařilo. 

Například politické strany. Na světě existují už jedno až dvě století. Vždy vycházely z určitého pojetí světa a z přesvědčení, že to jejich pojetí bude dobrodiním pro celou společnost. Ty naše (aspoň ty nejvýznamnější) se tváří taky tak, ale vedle toho jim jde ještě o něco jiného. Nejspíš o maximalizaci jejich podílu na konzumování bohatství země. Jsou tak zřejmě i koncipovány. Je otázka, zda mají nějaké členy. Prý ano, ale není je slyšet. A do těch stran není vidět. Zdá se, že samy o to nestojí. Není divu, přišlo by se třeba na to, že partaj může být nástrojem na vyvádění peněz ze státního rozpočtu a jejich převodu na vlastní konto. 

Nebo poslanci. Měli by tvořit pravidla chování, která slouží prospěchu země. Oni však nápadně často vyrábějí legislativní zmetky – a (hlavně) brání přijetí norem, které by prospěly všem. Nikdo přesně neví, jak se to pokaždé povede, ale už dlouho se jim daří zamítat revizi své bezbřehé imunity. Nebo znemožnit účinnost zákona o státní službě. Právě jsme svědky toho, jak se politická scéna potýká s problémem anonymních akcií. Jak vytváří kolem něj kouřovou clonu. Karel Janeček, předseda správní rady Nadačního fondu proti korupci, v HN velmi srozumitelně naznačil, jaké kejkle lze s těmito akciemi provádět – i k osobnímu prospěchu samotných politiků. 

Řekl jsem, že samy instituce státní moci jsou uspořádány tak, aby se všelijakým nepravostem dařilo. Proto nejde o pouhé nepravosti, ale o zlořády. Občas někdo upozorní na to, že mají (na rozdíl od dopravní nehodovosti) systémovou povahu. Jinými slovy, jsou zabudovány přímo do systému. Pokud vznikne politická iniciativa, která chce systém pozměnit, např. návrhem zákona, zpravidla narazí na rozmanité překážky. Mám za to, že i ty jsou systémové. Systém se prostě sebezáchovně brání. 

Jak to, že tu máme právě takový systém? Byl to snad nějaký zloboh, nějaký lstivý demiurg, který tu vytvořil strukturu, která se navenek chová jako instituce demokratických státních mocí a vskrytu funguje jako peleš lotrovská? – Ne. Ten systém vznikl a dotváří se sám od sebe. Je zkrátka příliš mnoho těch, jimž vyhovuje a jimž stojí za to usilovat o rozhodovací místa, z nichž jej lze udržovat. A to na všech úrovních, včetně té nejnižší, komunální. – Jak dlouho to může trvat? To nevím. Zřejmě dokud si jeho podstatu neuvědomí – a nezoškliví si – ti, kdo z toho profitují. Takové procitnutí se skoro rovná morálnímu či náboženskému obrácení. Jak moc je to pravděpodobné? Možná až bude všem (nebo aspoň většině) zřejmé, jakou tento systém napáchal spoušť. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas. 

Autor:  Petr Příhoda

Nové články v rubrice

  • 1. března  2013     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Zdeněk Velíšek: Národní volby a osud Evropy

    V Evropě sdružené v EU už pěkných pár let nerozhodují volby do národního parlamentu jen o budoucnosti země, v které se konají. Přesto tam dodnes snad nikde voliči nevolí podle toho, jak jejich hlas ovlivní budoucnost...

     
  • 28. února  2013 v 18:00     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Markéta Šindelářová: Papež odchází

    Sedm let, 10 měsíců a 9 dní – tak dlouho trval dnes večer končící pontifikát Benedikta XVI. Pontifikát, který – o tom není pochyb – byl poznamenán řadou skandálů. Často se mluví o tom, že jejich propuknutí muselo papeže...

     
  • 28. února  2013 v 17:30     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Lukáš Jelínek: S komunisty to neumíme

    Čeští komunisté na sklonku roku 1989 promeškali historickou šanci a zkomplikovali vývoj tuzemské politiky na několik desetiletí dopředu. Kdyby se po vzoru svých soudruhů v jiných zemích tzv. východního bloku přejmenovali...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas