Petr Příhoda: Katolická církev a Václav Klaus

Arcibiskup Dominik Duka a prezident České republiky Václav Klaus na Národní svatováclavské pouti ve Staré BoleslaviFoto:  ČTK

Letošní svatováclavské oslavy ve Staré Boleslavi se účastnil i prezident republiky. Hlavní celebrant mu umožnil vystoupit během mše a promluvit. Václav Klaus se vyslovil pro tradiční hodnoty, jak je v průběhu evropských dějin hlásalo a prosazovalo křesťanství, konkrétně katolická církev, a pranýřoval některé nepravosti moderní společnosti.

Proti jeho vystoupení se ozvaly protesty z katolických řad. Zejména Tomáš Halík označil prezidentův projev za politicky účelový a varoval církevní hodnostáře, aby – teď parafrázuji – aby Václavu Klausovi nesedli na lep a nenechali se kvůli perspektivě majetkového vyrovnání vmanévrovat do jakési nové „aliance trůnu a oltáře“. Připomněl, jaká slova nacházel Václav Klaus pro církev před lety, kdy ji označil za jeden ze zájmových spolků atd. 

Bylo to ostré třesknutí a v samotné církvi vyvolalo rozpaky. Halík i Klaus mají dosti odlišný „osobnostní chemismus“, ale to není vše, co lze o tom konfliktu říci. Václav Klaus skutečně nemíval katolickou církev v lásce. Připadalo mu, že se domáhá postavení, jaké jí vzhledem k jejímu skutečnému významu nepřísluší. Pamatuji se např. (bohužel už nepřesně), jak při jisté slavnostní sešlosti ve Vladislavském sále vyjádřil své nemilé překvapení, proč je mezi přítomnými tolik katolických prelátů. – Jeho postoj se časem pozměnil. Když papež navštívil Česko, projevil mu Václav Klaus respekt podle mého názoru nelíčený. 

Tomáš Halík je naproti tomu ostražitý. V dobách, kdy Klaus polarizoval naši společnost, kdy na jedné straně byli ti, kdo se jím nechali fascinovat, a na druhé ti, kdo intuitivně vnímali jeho sebestředné manévrování, patřil Halík k těm druhým. Rozpolceni byli i sami katolíci, od prostých věřících až po biskupy. Snad si vzpomeneme na trapný průběh prezidentské volby. Před volbou prý obtelefonovávali církevní hodnostáři lidovecké poslance, aby dali hlas Klausovi. Psal o tom mj. i jistý časopis, který pokládám za seriózní. Ptal jsem se jeho redaktora (pokládám ho za charakterního člověka), kteří to byli. Odmítl sdělit jména, ale ujistil mě, že tomu tak bylo. – Tomáš Halík tehdy promptně zareagoval a vyzval lidovecké poslance, aby Klausovi hlas nedali. Jak známo, v poslaneckém klubu KDU-ČSL nastal rozkol. 

Téže role hlídacího psa (smím-li to tak říci) se ujal Halík i po letošním Klausově svatováclavském projevu. Petr Hájek z KPR nevlídně poznamenal, že Halík není církev, ale soukromník. Podle církevního práva je to pravda, ale Halíka takto odbýt nelze. Je nejen uznávaným komunikátorem zdejší církve s veřejností, ale i autorem knih, které nacházejí oblibu i jinde. Třeba v katolickém Polsku u těch biskupů, kteří nejsou nakloněni bratřím Kaczyňským. Nedávno obdržel cenu Společnosti evropských katolických teologů a zvláštní slova chvály našel pro něho mnichovský arcibiskup. Petr Hájek, rovněž katolík, který veřejně zamítl Darwinovu teorii, nezaznamenal, že Halík je sice řadový kněz, ale že nejen u nás platí jeho hlas u veřejnosti víc než hlas nejednoho biskupa. 

V prekérní situaci se ocitá český biskupský sbor a zejména arcibiskup Duka. S jeho předchůdcem to bylo jasnější. Kardinál Vlk Klause moc rád neměl – a naopak. Mons. Duka už od mládí tíhne k politické pravici a ono protiklausovské cítění si neosvojil. S prezidentem vychází (a vždycky vycházel) přátelsky. Svým naturelem je člověk nekonfliktní, diplomaticky smířlivý. Věří si, že v konfliktu stát versus církev se mu podaří najít vhodný kompromis. V kauze „Katedrála“ se mu to povedlo. Pokud jde o majetkové vyrovnání, nejsem si jist. – A pokud jde o konflikt Halík-Klaus, vydali naši biskupové nemastně-neslaně smířlivé prohlášení. Asi neměli jinou možnost. 

Tomáš Halík upozornil na riziko, že se část naší katolické církve může – jak on říká – přitulit k státní moci v představě snadnějšího majetkového vyrovnání. Má na mysli některé biskupy. Možná i představené některých řeholí (dodávám). Úlohou biskupa je střežení víry a mravů a uvážlivé vedení diecéze. Politickou prozíravost v popisu práce biskup nemá. Snaha ovlivnit lidovecké poslance před prezidentskou volbou Halíkovu obavu ospravedlňuje. 

Že si Václav Klaus připravuje půdu pro svou politickou dráhu, až už nebude prezidentem, je pravděpodobné, neboť kolem sebe shromažďuje spřízněné duše a láká další. Jistě by ho potěšilo, kdyby se jeho příští voličstvo rozrostlo o katolíky. Podaří se mu to? Domnívám se, že pokud se někteří katolíci „přitulí“ k státní moci, respektive k formaci Václava Klause, dojde k příkré polarizaci církve. Tzv. konzervativci stanou proti tzv. progresistům a naopak. V naší církvi pak mohou nastat poměry podobné těm rakouským a německým. Taková perspektiva se nemůže zamlouvat našim biskupům ani v nejmenším. Myslím, že na to přijdou sami. 

A docela na závěr: „přitulit se“ k státní moci není věc jednoduchá. Zkouším si představit, jak by to náš episkopát provedl, kdyby se po volbách ujala státní moci levice. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.