22. listopadu  2011  rubrika: Názory a argumenty

Lída Rakušanová: Zóny v Národním parku nejsou to hlavní

Národní park Šumava (ilustrační foto) - Foto: Filip Jandourek

Národní park Šumava (ilustrační foto)Foto: Filip Jandourek

Ze současných jednání o Národním parku, organizovaných ministerstvem životního prostředí, se vytrácí smysl: zatím to totiž vypadá, jako by šlo především o to, do kolika zón se Šumava rozdělí a za jak dlouho přibudou k první, nejvíce chráněné zóně, další území. Že jsou ale zóny jen prostředkem k co nejúčinnější ochraně přírody, to, zdá se, poněkud uniká.

Jinak by se nemohlo mluvit o první zóně jako o „bezzásahové“, aniž by si účastníci zároveň ujasnili, co to do budoucna bude znamenat. Doposud, po celá uplynulá léta, se přece co chvíli zasahovalo i v ní. A to v podstatě podle lesnických a nikoli přísně ochranářských kritérií: poslední inspekce Světové komise chráněných oblastí z roku 2002 ve své závěrečné zprávě výslovně konstatuje, že se „zásahy těžkou mechanizací, které zanechávají trvalé poškození v krajině, prováděné v bezzásahové zóně, tedy v místech nepřístupných pro návštěvníky, dají jen obtížně akceptovat“. 

To je ovšem jen jedna, ta nejviditelnější stránka věci. Ve zprávě mezinárodní mise, která navštívila Šumavu před devíti lety, se píše například i o tom, že Správa národního parku potvrdila, že je v Národním parku pod jejím dohledem povolen i lov. „Očekávali bychom“, píší účastníci mise, „že proces transformace lesů by vyžadoval poměrně značné snížení populace zvěře a její přísnou kontrolu po období 1-2 desetiletí, nebo velmi nákladná ochranná opatření“. A zpráva pokračuje: „Hlavní problém, který jsme shledali, je to, že ke zmíněné lovecké činnosti v souladu s cíli péče dochází také v bezzásahových zónách. Z této skutečnosti můžeme odvodit, že zde téměř neexistují plochy bez zásahů“. 

Mezinárodní mise pak dospěla po zvážení všech poznatků k závěru, že za stávajících okolností by měl být NP Šumava de facto přeřazen z kategorie II do kategorie IV-V. A to se všemi neblahými důsledky, které by to pro ochranu přírody na Šumavě znamenalo. Dlužno podotknout, že se od té doby na oněch „poznatcích“, tehdy kritizovaných mezinárodní organizací IUCN, zatím nezměnilo nic. 

Zda jsou účastníci kulatého stolu na Ministerstvu životního prostředí nyní alespoň na správné cestě, je přitom otázka: současných 136 nejcennějších oáz šumavské divočiny se má sice sloučit do větších celků, ale těch má být pořád ještě 27. Zahraniční experti přitom kvůli účinnější ochraně okolních lesů před kůrovcem pomocí nárazníkových pásem a v neposlední řadě i pro lepší komunikaci s veřejností radí, aby jich dohromady nebylo víc než deset. Celková rozloha zón nejvyšší ochrany se má na Šumavě sice zvýšit ze současných 13 na 22%, a do 45 let k nim má přibýt dalších 12%, ale i tak bude na Šumavě jen o něco málo víc než třetina plochy NP přenechána přírodě. V sousedním NP Bavorský les je to víc než polovina jeho rozlohy. A cílem je dosáhnout, jako tomu je například ve staré části bavorského parku mezi Luzným a Roklanem už nyní, až tři čtvrtiny bezzásahové plochy. Pravdou sice je, že je NP Šumava toho času rozlohou skoro třikrát větší, ale k bavorskému NP zase rok co rok, vždy k 1. listopadu, přibude další plocha nejvyšší ochrany o rozloze přes 300 hektarů. 

Proti kůrovci se v Bavorském NP zasahuje samozřejmě také, ale výhradně jen v nárazníkových pásmech kolem bezzásahových zón a ani tam se nikdy nepoužívá chemie nebo těžká technika. Když mezinárodní expertní mise srovnávala v roce 2002 praxi v obou NP . tak konstatovala, že na bavorském území jsou sice některé z vysokohorských smrkových porostů mrtvé z více než 90 procent. Jsou ale ponechány na místě, dokud se nezlomí nebo nevyvrátí větrem. Přesto probíhá, jak se potvrzuje v odborné zprávě, „velmi dobrá regenerace hustým porostem semenáčků ze semen několika zbylých stromů, které by měly být nejodolnější a tudíž na místní podmínky nejlépe adaptované“. Před zvěří je chrání mrtvé stromy na zemi, konstatují účastníci mise. 

Jak je vidět, jde to i jinak: Prestižní Evropský diplom Rady Evropy drží NP Bavorský les za svůj přístup už čtvrt století. Správě NP Šumava zatím evropští odborníci před téměř dvěma roky jen vzkázali, že udělení diplomu bude možné pouze tehdy, když nejpozději do roku 2012 změní nejen nevyhovující systém zón, ale přijme také nový plán péče o jednotlivé části parku. S tím si ale evidentně na správě šumavského parku zatím nikdo hlavu neláme. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.
 

Nové články v rubrice

  • 1. března  2013     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Zdeněk Velíšek: Národní volby a osud Evropy

    V Evropě sdružené v EU už pěkných pár let nerozhodují volby do národního parlamentu jen o budoucnosti země, v které se konají. Přesto tam dodnes snad nikde voliči nevolí podle toho, jak jejich hlas ovlivní budoucnost...

     
  • 28. února  2013 v 18:00     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Markéta Šindelářová: Papež odchází

    Sedm let, 10 měsíců a 9 dní – tak dlouho trval dnes večer končící pontifikát Benedikta XVI. Pontifikát, který – o tom není pochyb – byl poznamenán řadou skandálů. Často se mluví o tom, že jejich propuknutí muselo papeže...

     
  • 28. února  2013 v 17:30     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Lukáš Jelínek: S komunisty to neumíme

    Čeští komunisté na sklonku roku 1989 promeškali historickou šanci a zkomplikovali vývoj tuzemské politiky na několik desetiletí dopředu. Kdyby se po vzoru svých soudruhů v jiných zemích tzv. východního bloku přejmenovali...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2020 Český rozhlas