28. prosince  2011  rubrika: Názory a argumenty

Lída Rakušanová: Pohádka o levné energii z jádra

Jaderná elektrárna Temelín - Foto: Alena Vykydalová

Jaderná elektrárna TemelínFoto: Alena Vykydalová

Ta zpráva je příznačná: společnost, provozující japonskou jadernou elektrárnu Fukušima, ze které letos unikala řadu měsíců radioaktivita a vyhnala statisíce lidí z domovů, nemá peníze ani na kompenzační platby pro postižené, ani na odstranění způsobených škod.

Žádá proto miliardy od státu. A ten jí je bude muset dát. Nejspíš s tím, že zmíněnou provozovatelskou společnost zestátní. 

U ČEZu by v případě jaderné havárie nebylo zapotřebí ani to: provozovatel zdejšího Temelína a Dukovan už státní je, a to ze zhruba 70 procent. Případné kompenzace na odstranění eventuálních škod by tedy plynuly ze státní pokladny jaksi automaticky. Pokud by v ní ovšem zrovna něco bylo. 

Tento zorný úhel nelze ztrácet ze zřetele, když se zdejší členové vlády i odborníci dušují, jak je jaderná energie výhodná a vlastně levná. A jak státní pokladnu nebude stát ani rozšíření Temelína a popřípadě i Dukovan, protože to všechno postaví „soukromá firma ČEZ“, a nikoli Česká republika. 

Ve skutečnosti jsou ale jaderné elektrárny vždycky politickým rozhodnutím: už proto, že i pojišťovny, pokud případnou jadernou havárii vůbec pojistí, omezují sumu vždy jen do určité výše. Na pojistku bez omezení je riziko atomu prostě příliš obrovské – jak to ostatně teď názorně vidíme v Japonsku. 

Na bedrech státu ovšem zůstane nejen odstraňování případných škod. V Německu vypočítal Greenpeace, že jen do roku 2010 tam obdržel atomový průmysl na přímých i skrytých subvencích od státu 200 miliard euro. Ať už na úlevách na daních, nebo při podpoře jaderného výzkumu. I u nás už si ostatně atomová lobby stěžuje, jak jsme ztratili „jaderné know how“, takže nebudeme mít na její budovatelské plány lidi. Stát by se prý měl postarat o nápravu. Jinými slovy orientovat zdejší školství tak, aby produkovalo víc inženýrů, techniků a stavitelů, schopných jaderné reaktory stavět a provozovat. Tedy lidí s kvalifikací, která je podle převažujícího mínění v technicky vyspělém světě dneska považována za zastaralou a neperspektivní. 

Přesto se veřejné mínění kupodivu nebouří. Kupodivu proto, že k závažnému úniku radioaktivity došlo jednou už i u nás, a to v roce 1977 v Jaslovských Bohunicích, tedy na území tehdejšího Československa. V reaktoru A1 se chybou obsluhy začaly palivové články roztékat, ale situaci se prý tenkrát podařilo rychle zvládnout, takže zamoření se z primárního a sekundárního okruhu údajně nedostalo do okolí. Jak to bylo ve skutečnosti, nevíme dodnes. Zrovna tak vyšlo až po listopadu 89 najevo, že ve zmíněném reaktoru byla vážná havárie už o rok dřív. Tenkrát zemřeli dva lidé a radiace, naměřená poté v řece Dudváh, byla údajně srovnatelná s okolím Černobylu. 

Mezinárodní statistiky vedou obě havárie na příslušné stupnici pod číslem 4. Stejně na tom je známá havárie v americké elektrárně Three Miles Island. A stejné číslo dostala zpočátku i havárie ve Fukušimě. Reaktor A1 v Jaslovských Bohunicích se v roce 1977 už nevyplatilo opravovat. Zalili ho do betonu. O odškodnění ale usilují místní obyvatelé marně dodnes. Ceny jejich pozemků dramaticky klesly a tamní zemědělci si i po desítkách let musejí dávat pozor, aby jejich produkty nenesly označení regionálního původu. Vědí, že by je neprodali. Je to hysterie? Bez objektivních informací to lze těžko posoudit. Nemáme je dodnes. Pro Česko jako zemi, která chce svázat svou energetickou budoucnost s jádrem, to nejsou zrovna dobré vyhlídky. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas. 


 

Nové články v rubrice

  • 1. března  2013     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Zdeněk Velíšek: Národní volby a osud Evropy

    V Evropě sdružené v EU už pěkných pár let nerozhodují volby do národního parlamentu jen o budoucnosti země, v které se konají. Přesto tam dodnes snad nikde voliči nevolí podle toho, jak jejich hlas ovlivní budoucnost...

     
  • 28. února  2013 v 18:00     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Markéta Šindelářová: Papež odchází

    Sedm let, 10 měsíců a 9 dní – tak dlouho trval dnes večer končící pontifikát Benedikta XVI. Pontifikát, který – o tom není pochyb – byl poznamenán řadou skandálů. Často se mluví o tom, že jejich propuknutí muselo papeže...

     
  • 28. února  2013 v 17:30     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Lukáš Jelínek: S komunisty to neumíme

    Čeští komunisté na sklonku roku 1989 promeškali historickou šanci a zkomplikovali vývoj tuzemské politiky na několik desetiletí dopředu. Kdyby se po vzoru svých soudruhů v jiných zemích tzv. východního bloku přejmenovali...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2020 Český rozhlas