16. listopadu  2012 v 16:30  rubrika: Názory a argumenty

Adam Černý: Čína zná své nové vedení, spíše konzervativní a nemladé

Nový premiér Číny Li Kche-čchiang - Foto:  ČTK/AP, Vincent Yu

Nový premiér Číny Li Kche-čchiangFoto:  ČTK/AP, Vincent Yu

Až na úplném konci dvoutýdenního jednání sjezdu vládnoucí komunistické strany Číny se měsíce napínaní pozorovatelé dočkali odhalení nejvíce očekávané záhady. Tou nebylo jméno budoucího generálního tajemníka, ale celkové složení a počet členů nejužšího partajního vedení, které v Číně již přes šedesát let představuje také vedení nejlidnatější země světa, jejíž ekonomika se dnes ve světě usadila na druhém místě za Spojenými státy.  

Tajenka se fakticky doplnila až po konci sjezdu, který zvolil ústřední výbor, a až teprve ten formálně vybral širší vedení v podobě politbyra a jeho úplnou špičku. Tou je stálý výbor nově zúžený místo dosavadních devíti na pouze sedm osob. Rozbor této sestavy je pro politicky orientované sinology stejnou úlohou jako bývala za existence Sovětského svazu práce kremlologů. Z útrob komunistické strany neproniká mnoho, protože navzdory více než třiceti rokům, které uběhly od doby, kdy otec novodobých čínských reforem Teng Siao-pching vyhlásil "čtyři modernizace", se sice v životě země, kde žije přes jednu miliardu a tři sta milionů lidí, mnohé změnilo, ale úmysly a cíle jejích komunistických vládců lze odhadovat jen na základě náznaků a nepřímých dedukcí. 

V hierarchické struktuře, jejíž podoba vzešla z dohod mezi dosavadními předáky a jejich zvažovanými nástupci ještě před sjezdem, je klíčovou figurou generální tajemník, který se příští rok na jaře stane i hlavou státu. Předem dané zvolení Si Ťing-pchinga provázel jediný otazník, zda a jak rychle dokáže uchopit novou moc. V předešlých generačních výměnách - ta nynější přišla po deseti letech - se jako důkaz dokončeného vzestupu považovalo, až když nový komunistický šéf převzal i předsednictví vojenské komise ústředního výboru strany, která je fakticky nadřízena velení ozbrojených sil. Si Ťing-pching tuto klíčovou funkci převzal zároveň s generálním tajemnictvím.  

Pro uzavřené struktury je příznačné, že zvnějšku budí dojem monolitu, ale že tato fasáda překrývá bohatší strukturu a někdy i hluboké střety zájmů. To platí i o nynějším čínském vedení, které už jako v době Mao Ce-tunga neovládá jediná osobnost, ale svůj vliv uplatňují prostřednictvím chráněnců prosazených vzhůru i dnes již formálně bývalí členové špičky.  

Už z prvního pohledu je zřejmé, že nové čínské vedení zůstává i po naplánované generační obměně ve srovnání s jinými zeměmi relativně staré. Průměrný věk je 63 let, tuto optiku však koriguje fakt, že dvě klíčové figury - nový stranický a státní šéf a příští předseda vlády - sice ještě nedosáhly šedesáti let, zato všech pět dalších je ve stáří od 64 do 67 let. 

Okamžitě se nabízí otázka, jak tito lidé budou zvládat problémy, které se uvnitř druhé světové velmoci navzdory jejímu vytrvalému a přes tři desítky let trvajícímu hospodářskému růstu vrší. Dramatické změny ukrývá například skladba obyvatelstva. Zatímco dříve se za jednu příčin chudoby považoval velký počet dětí, dnes po více než půlstoletí státem vynucované politiky jednoho dítěte se vyhrocuje zcela jiná potíž. Vzhledem k tradiční preferenci synů před dcerami mezi lidmi v produktivním věku narůstá počet mužů, kteří nemohou najít odpovídající, nebo dokonce jakoukoli partnerku. Ještě ostřeji se mohou vyhrotit generační spory. 

Prostá aritmetika napovídá, že jedno dítě dorostlé do produkčního věku při starostech o potomstvo obtížně zabezpečí ještě oba své rodiče, protože důchodový systém je v Číně jen velice elementární. Důsledky bouřlivého průmyslového rozvoje a korupční skandály, které se oficiální cenzura snaží tutlat, ale které v šifrách a náznacích pronikají moderními sociálními sítěmi, představují jen další z řady problémů, s nimiž se inovované čínské vedení bude v příštích letech potýkat.  

V nově ustavené mocenské špičce převládá obezřetnost až konzervativismus. To nevyvrátí ani informace, že třeba designovaný příští premiér a muž číslo dvě Li Kche-čchiang není žádný partajní zabedněnec, protože je pokládán za ekonomicky zkušeného a protože byl například schopen přednést na veřejnosti projev v angličtině. Měsíce až do příštího jara, kdy si klíčová dvojice nového nejužšího vedení přibere k nejvyšším stranickým také státní funkce, nejspíše výraznou změnu nepřinesou. Přijde-li jaká, se ukáže až v následující době.  

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas. 


 

Autor:  Adam Černý

Nové články v rubrice

  • 1. března  2013     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Zdeněk Velíšek: Národní volby a osud Evropy

    V Evropě sdružené v EU už pěkných pár let nerozhodují volby do národního parlamentu jen o budoucnosti země, v které se konají. Přesto tam dodnes snad nikde voliči nevolí podle toho, jak jejich hlas ovlivní budoucnost...

     
  • 28. února  2013 v 18:00     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Markéta Šindelářová: Papež odchází

    Sedm let, 10 měsíců a 9 dní – tak dlouho trval dnes večer končící pontifikát Benedikta XVI. Pontifikát, který – o tom není pochyb – byl poznamenán řadou skandálů. Často se mluví o tom, že jejich propuknutí muselo papeže...

     
  • 28. února  2013 v 17:30     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Lukáš Jelínek: S komunisty to neumíme

    Čeští komunisté na sklonku roku 1989 promeškali historickou šanci a zkomplikovali vývoj tuzemské politiky na několik desetiletí dopředu. Kdyby se po vzoru svých soudruhů v jiných zemích tzv. východního bloku přejmenovali...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace