19. prosince  2011  rubrika: Názory a argumenty

Alexander Tolčinský: Havel na Wawel

Václav Havel, dramatik a bývalý prezident - Foto: Filip Jandourek

Václav Havel, dramatik a bývalý prezidentFoto: Filip Jandourek

Havel na Wawel. Tento návrh, aby někdejší československý prezident přesídlil do Krakova, historické metropole Polska a sídla tamních králů se objevil už krátce po sametové revoluci. Mnozí si již možná nevzpomenou, že Václav Havel v prosinci 1989 složil přísahu jako poslední prezident Československé socialistické republiky, která svůj název postupně měnila a nakonec vyústila v rozpad společného státu, se kterým prezident Havel nikdy nesouhlasil a také na protest proti tomu odstoupil z funkce prezidenta.

Nedošlo pochopitelně ani k hypotetickému přesídlení na krakovský Wawel. Jen vlajky před sídlem polského prezidenta jsou dnes na výraz smutku z Havlova úmrtí spuštěny na půl žerdi. 

Není náhodou, že Václava Havla uznávají právě v Polsku. Především pro skutečnost, že se na budoucnost regionu díval jako na celek, ne výhradně jako česko-slovenskou. Byl to právě Václav Havel, kdo v dobách, kdy byly vztahy obyvatel obou zemí chladné, spoluzaložil československo-polskou Solidaritu, sdružení antikomunistů obou zemí. Polská televize včera odvysílala rozhovor, který se zesnulým československým a později českým prezidentem natočila před dvaceti lety. Uvědomoval si historické křivdy mezi našimi zeměmi a o často chladných vztazích tehdy řekl: „Mezi dvěma světovými válkami se vazby našich dvou zemí nevyvíjely příznivě. Pak přišla válka. A během komunismu jsme byli pod stejným bičem, který nás k v uvozovkách ,přátelství nutil‘. Teď bude všechno jinak.“ 

„Možná jsme vám ho trochu záviděli. Nebyl jako Lech Walensa, který byl dělník a dokázal svým charismatem oslovovat davy. Václav Havel byl člověk z intelektuálních kruhů, vždy skromný, schopný jasně formulovat myšlenky,“ soudí někdejší postkomunistický polský prezident Alexander Kwašniewski. 

Jeho předchůdce, někdejší vůdce Solidarity Lech Walensa dokonce navrhl, aby byl Václav Havel posmrtně poctěn Nobelovou cenou míru. Zároveň dodává, že úmrtí Václava Havla je obrovskou ztrátou v době, kdy Evropa znovu přemýšlí o své budoucí podobě a málokterý nynější politik byl tak vynikajícím teoretikem a vizionářem, jaký v tuto dobu starý kontinent má. 

Někdejší polský premiér a současný předseda Evropského parlamentu Jerzy Buzek zase řekl: „Vždy na mne udělal dojem jeho obrovský smysl pro humor. I když na tom třeba nebyl zdravotně nejlépe. Ač si to možná jeho krajané úplně neuvědomují, byl obrovským patriotem. Češi a Slováci by mu měli být vděčni za civilizovaný přechod od totality k demokracii. Evropa bez Havla bude jinou Evropou. Nejvíce bude ale chybět Čechům.“ 

Klasik polského filmu režisér Andrej Wajda, laureát Oskara za celoživotní přínos světové kinematografii, zavzpomínal na své setkání s Václavem Havlem krátce po jeho zvolení československým prezidentem: „Najednou jsem se ocitl v úplně jiném světě než doma v Polsku. Václav Havel nás přijal doma a pozval nás na oběd do restaurace na Hradčanech. Nevšiml jsem si, že by s ním tehdy chodila nějaká ochranka. Lidé ho tehdy znali a měli rádi. Chtěl bych věřit tomu, že v budoucnu bude znovu vládnout politik jako on. Měl bych k němu totiž bezbřehou důvěru.“ 

A na závěr nemohu nezmínit slova jednoho z vůdců polské opozice, šéfa deníku Gazeta Wyborcza Adama Michnika, který s Václavem Havlem udržovat až do poslední chvíle úzké kontakty. 

„Dílo a život Václava Havla bylo spojením skromnosti, bezbřehé odvahy a schopností sebeironie. Neměl rád pýchu, nenávist a fanatismus. Dokázal se vzbouřit proti diktatuře, stereotypům své doby a konformitě velké části svých krajanů. Na jeden výrok nikdy nezapomenu. Člověk nemusí žít naplno, ale neměl by ztratit svoji čest. 

Určitě si svět učinil jiným. Tohle dědictví bude řada lidí v mnoha částech světa navždy chránit. To ti, drahý Vašku, můžu upřímně slíbit,“ napsal v dnešním vydání deníku Gazeta Wyborcza Adam Michnik. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas

Nové články v rubrice

  • 1. března  2013     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Zdeněk Velíšek: Národní volby a osud Evropy

    V Evropě sdružené v EU už pěkných pár let nerozhodují volby do národního parlamentu jen o budoucnosti země, v které se konají. Přesto tam dodnes snad nikde voliči nevolí podle toho, jak jejich hlas ovlivní budoucnost...

     
  • 28. února  2013 v 18:00     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Markéta Šindelářová: Papež odchází

    Sedm let, 10 měsíců a 9 dní – tak dlouho trval dnes večer končící pontifikát Benedikta XVI. Pontifikát, který – o tom není pochyb – byl poznamenán řadou skandálů. Často se mluví o tom, že jejich propuknutí muselo papeže...

     
  • 28. února  2013 v 17:30     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Lukáš Jelínek: S komunisty to neumíme

    Čeští komunisté na sklonku roku 1989 promeškali historickou šanci a zkomplikovali vývoj tuzemské politiky na několik desetiletí dopředu. Kdyby se po vzoru svých soudruhů v jiných zemích tzv. východního bloku přejmenovali...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas