28. listopadu  2011  rubrika: Názory a argumenty

Alexander Tolčinský: Masakr v obci Grubori, 1995 – i to byla operace Bouře

Pohled na chorvatskou vesnici Knin v roce 2005 – 10 let po masakru - Foto:  K. Korlević

Pohled na chorvatskou vesnici Knin v roce 2005 – 10 let po masakruFoto:  K. Korlević

Byla polovina srpna roku 1995. Působil jsem tehdy v televizi Organizace spojených národů v Záhřebu, když 4. srpna začala operace Bouře. Byli jsme poněkud konsternováni. Tehdejší propaganda blazeovaně opěvovala hrdinství armády, jejíž tehdejší tiskový mluvčí generál Tolj s úsměškem komentoval prchající desetitisíce Srbů, jejichž konvoje chorvatská armáda a dělostřelectvo zasypávaly přívaly granátů.

Prohlášením prezidenta Tudžmana nikdo z etnických Srbů nevěřil. Amnestie nefungovala. Záhřeb vyzýval k setrvání pouze ty, jenž se nedopustili protiprávních činů. A tím činem bylo již samotné působení v srbských jednotkách, do kterých byly tamní vojenské služby schopní muži povoláváni úřady quasistátu republika srbská Krajina. Vše podobné bylo v Chorvatsku pochopitelně považováno za nelegální. Obyvatelstvo mělo ještě v živé paměti vraždění a teror v oblasti Vukovaru, jehož vypálení jednotkami Jugoslávské lidové armády a polovojenskými srbskými oddíly se před dvaceti roky stalo symbolem obrany země. 

Zpět ale do léta 1995. Během zmíněného srpna nás vedení mise OSN vyzvalo, abychom s televizními kamerami sledovali vývoj na dobytých územích. Odjeli jsme tedy do Kninu, někdejší bašty vzbouřených Srbů. Město bylo vypleněné. Když jsme požádali o povolení k natáčení, generál Ivan Čermak, tehdejší velitel oblasti, který byl letos haagským tribunálem osvobozen pro nedostatek důkazů, kupodivu svolil, a dokonce s námi vyslal jednoho z důstojníků. 

Vydali jsme se do zmíněné obce Grubori. Dorazili jsme do vesničky, ve které zůstalo několik desítek Srbů, jejichž věk v naprosté většině i podle dokumentů přesahoval 70 let. Své původní domovy by i opustili, jenomže většina z nich už neměla k prchání a perspektivě sklonku života ve vyhnanství sílu. 

„Pojďte dolů do Kninu, dostanete provizorní chorvatské dokumenty a 200 kun humanitární pomoci,“ zněla výzva důstojníka, který nás doprovázel. Několik desítek vyděšených lidí svolilo v případě, že s nimi půjdeme také. A tak jsme společně s nimi nakonec vyrazili. V Kninu zdánlivě vše fungovalo. Před policejní stanicí bylo několik stolů s úředníky, kteří si z někdejších jugoslávských občanek opsali data vesničanů a skutečně jim vystavili slibované nové provizorní dokumenty. Dokonce i na slíbených 200 kun došlo. Nastal čas návratu do vesnice. 

V ten moment jsme se otočili a z míst, kde byla vesnice stoupal varovný dým. V uvozovkách „znovuobčané“ Chorvatska s novými dokumenty pochopili, vzali si své věci a za doprovodu humanitárních pracovníků se bezmocně vydali ke kninské základně jednotek UNPROFOR, která se na několik dalších týdnů stala jejich útočištěm na cestě do Bosny a Srbska. 

Vesnice byla vypálená. V jednom z domů jsme našli starce s rozstřelenou hlavou a mrtvé tělo invalidní paní, která se nemohla vydat s ostatními do Kninu. Někdo jí polil benzínem, zapálil a ona se doslova uškvařila ve své posteli. Opodál opřeni o své auto stáli chorvatští policisté spokojeně pokuřující, kteří na naši otázku, co se stalo, s úsměškem odpověděli, že terén byl vyčištěn od v uvozovkách „teroristů“ a že se tedy ani my nemáme čeho obávat. 

Končila tak existence osad, do kterých se pak pochopitelně nemohl nikdo vrátit. Knin je nyní město většinově osídleným Chorvaty, na počátku války vyhnaných Srby z jiných částí bojišť. Kdysi používaná severojižní magistrála, která městem vedla a po které jezdili občané někdejšího Československa k vysněnému pobřeží Jadranu, ztratila význam poté, co byla zprovozněná dálnice Záhřeb-Split. Většina lidí trpí frustrací. Podobně jako na řadě míst ex-Jugoslávie tu není práce a chabé životní vyhlídky nutí zvláště mladou generaci stěhovat se do větších měst, nebo do zahraničí. 

Chorvatská justice začala řešit případy příslušníků policejních sil, kteří se teroru proti civilistům účastnili. Podle oficiálních dokumentů bylo v obci Grubori v polovině srpna 1995 zabito 6 lidí. Navzdory nevoli části obyvatel nyní chorvatské soudy vedou procesy s těmi, kdo se v uvozovkách podobného čištění terénu účastnili. Jeden z nich se před několika dny na útěku před spravedlností oběsil. 


Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas

Nové články v rubrice

  • 1. března  2013     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Zdeněk Velíšek: Národní volby a osud Evropy

    V Evropě sdružené v EU už pěkných pár let nerozhodují volby do národního parlamentu jen o budoucnosti země, v které se konají. Přesto tam dodnes snad nikde voliči nevolí podle toho, jak jejich hlas ovlivní budoucnost...

     
  • 28. února  2013 v 18:00     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Markéta Šindelářová: Papež odchází

    Sedm let, 10 měsíců a 9 dní – tak dlouho trval dnes večer končící pontifikát Benedikta XVI. Pontifikát, který – o tom není pochyb – byl poznamenán řadou skandálů. Často se mluví o tom, že jejich propuknutí muselo papeže...

     
  • 28. února  2013 v 17:30     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Lukáš Jelínek: S komunisty to neumíme

    Čeští komunisté na sklonku roku 1989 promeškali historickou šanci a zkomplikovali vývoj tuzemské politiky na několik desetiletí dopředu. Kdyby se po vzoru svých soudruhů v jiných zemích tzv. východního bloku přejmenovali...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas