Alžběta Chmelařová: Ukrajina znovu jedná s Ruskem o cenách zemního plynu

Kyjev, UkrajinaFoto:  igoresha

Ukrajina, co se spotřeby plynu týče, pojem šetrnost zatím neznala. Obrovské plýtvání, navíc silně dotované státem, je na denním pořádku, a vláda se zvýšení cen neustále brání. Ukrajina je energeticky jednou z nejméně efektivních zemí na světě a význam konceptů jako energetická bezpečnost nebo vyvážený energetický mix začíná chápat až nyní. Nehorázná cena za dodávky ruského plynu ji nutí hledat nějaká řešení.

V jednáních s Moskvou o nižší ceně bude Kyjev pokračovat. To je jisté. Nejistý je ale výsledek. Gazprom odmítá přistoupit i na nižší dodávky plynu, o které prý Naftohaz včas a dokonce několikrát požádal a jako důkaz předložil jeden z dopisů. Gazprom ale tvrdí, že ukrajinští přátelé příležitost propásli a Ukrajina bude tedy muset odebrat nasmlouvaných 52 miliard kubíků plynu místo potřebných 27 mld.  

Nové kolo plynových jednání již začalo a Ukrajina se připravuje na nejhorší. Chystá se zvýšit těžbu uhlí, stejně jako ukrajinského plynu. Plánuje kupovat plyn na spotovém trhu, zároveň chce snížit spotřebu plynu a jedná o dodávkách z Turecka. Potřebná bude i reforma chronicky zadluženého kolosu jménem Naftohaz. Kyjev oficiálně trvá na vytvoření konsorcia s Ruskem a EU a svou plynovou soustavu prodávat nechce. To všechno zní velmi rozumně. Proč se ale Ukrajina, člen Evropského energetického společenství, brání implementaci tzv. třetího energetického balíčku, tedy oddělení výroby a distribuce energie? Proč se Ukrajina zase chová na první pohled nepochopitelně a netransparentně? Vždyť je evidentní, že evropské země, které trh s energiemi liberalizovaly a Gazprom na něm nehraje prim, mají plyn levnější než Ukrajina. Možná proto, že na tom někdo nemá zájem.  

Někteří z vás si jistě vzpomenou na jméno Dmytro Firtaš nebo spíše společnosti RosUkrEnergo, prostředníka mezi Gazpromem a Naftohazem a struktury ne úplně nutné pro Ukrajinu, ale zato zcela zásadní pro Stranu regionů, jejímž sponzorem Dymtro Firtaš byl. Ukrajinu zbavila RosUkrEnergo, ať už ji k tomu motivovalo cokoli, Julie Tymošenková.  

No, a tento Dmytro Firtaš se prý vrací zpět na scénu. Nebo spíše se o něm začíná znovu mluvit, protože on ze scény vlastně nikdy úplně nezmizel. Z Wikileaks se dozvídáme, že součástí jeho plynové lobby i současný ministr energetiky a paliv Jurij Bojko, šéf ukrajinské rozvědky Valerij Choroškovskij nebo i šéf prezidentské administrativy Serhij Ljovočkin. Jestli k nim počítat i prezidenta Viktora Janukovyče, je sporné. Strana regionů působí monoliticky jen navenek a hlavně díky Viktoru Janukovyčovi, jehož velkou předností je jeho schopnost spory mezi oligarchickými skupinami vyvažovat. Je ale pravdou, že pro skupinu Firtaše má jistou slabost. Právě ona se totiž za něj před prezidentskými volbami jasně postavila, na rozdíl od skupiny oligarchy Renata Achmetova, který si dokonce pohrával s myšlenkou podpory Julii Tymošenkové. Firtašova skupina Stranu regionů výrazně finančně podporovala a díky loajalitě vůči Janukovyčovi dokázala získat pozici centra vlivu ve straně.  

Bývalý americký velvyslanec na Ukrajině William Taylor dokonce Bojka a RUE označil za agenty ruského vlivu, kteří se snaží podkopat pozici Naftohazu. A daří se jim. Firtaš dlouho zaměstnával úřady tzv.Stockholmskou arbitráží, ve které se RUE dožadoval na Naftohazu vyplacení hotovosti za 12,1 miliardy kubíků plynu, které podle něj Naftohaz získal neoprávněně. Součástí dohody mezi Tymošenkovou a Putinem bylo totiž také to, že Naftohaz zaplatí Gazpromu 1,7 miliardy dolarů a získá tak přístup k 11 miliardám kubíků plynu, které RUE skladoval v ukrajinských státních zásobnících. Moskva a Kyjev tak mohly začít obchodovat bez prostředníka. Jen pro dokreslení situace, Gazprom je polovičním vlastníkem RUE.  

Naftohaz měl zpočátku velké šance na úspěch, ale poté, co se prezidentem stal Viktor Janukovyč, tato firma překvapivě změnila výpověď, popřela svá předchozí tvrzení a náhle přiznala, že plyn „patří a vždy patřil RUE". Firtaš si tak podle odhadů mohl polepšit až o 3 miliardy dolarů a jeho byznys utěšeně roste dál. Firtaš na Ukrajině kontroluje chemický průmysl, jeho společnost OstChem ale na Ukrajinu mimo jiné dováží i plyn ze Střední Asie. S ruským svolením a údajně za ceny, o kterých by si Naftohaz mohl nechat jen zdát. V příštím roce plánuje OstChem dovoz zvýšit z 5 na 7 miliard kubíků plynu a podle analytiků prý může objem v budoucnu ještě navýšit. OstChem zatím nakupuje pro své chemické závody, Rusko ale evidentně má svého koně a Naftohaz je tu najednou jaksi trochu navíc.  

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.