14. února  2013 v 16:00  rubrika: Názory a argumenty

David Šťáhlavský: Kreml si hraje s opozicí ententýky

Moskva - Foto: Marek Dlouhý

MoskvaFoto: Marek Dlouhý

Už Nicollò Machiavelli přišel na to, že své protivníky nejlépe porazí jejich vlastním rozkladem. V Rusku čtyři sta let po té vzali ovšem rozklad doslova a začali nějaký čas protivníky likvidovat fyzicky. Teprve postmoderní doba tenhle byzantský zlozvyk přetavila do dnešní podoby. Místo rozděl a panuj, tak platí, zavři a panuj! A funguje to dodnes, i když vůle vrátit se k byzantismu tu u některých politiků přežívá.

Obecně ale zatím stačí to, že nekonformní oponenti státní moci si nemohou být jisti ani dnem ani hodinou a z minuty na minutu se klidně ocitnou za mřížemi. Jak se tam jednou dostanou už si tam také nějaký čas pobudou. Je to přitom princip „rozříkávadla“ - na koho to slovo padne … V uplynulých měsících padlo na 20 aktivistů opozice. Kvůli nim už byl sestaven i celý vyšetřovací tým, aby se jednotlivé případy sloučily do společné kauzy. Jde o povolenou akci s následně vyprovokovanými srážkami s policií v květnu loňského roku na Bolotném náměstí v Moskvě a obvinění z organizace masových nepokojů a pokusu o svržení moci, jež zazněla v dokumentu televize NTV „Anatomie protestu 2“ vloni na podzim. 

Kolektivní žaloba se pro obě „Věci“ sice připravuje, ale monstrproces se zatím odkládá. Vládnoucí moci se teď ještě nehodí do scénáře. A ne proto, že by se proto na Rusko dívali špatně v zahraničí. Se západními rozvratníky si už Putin poradil. Jak čerstvě potvrdil na plenárce Státní bezpečnosti (FSB), nikdo mu nebude mluvit do jeho moci. Pro výstrahu už byl také jeden účastník demonstrace, prý placené ze zahraničí - Maxim Luzjanin - odsouzen – na 4,5 roku nucených prací. Důvod proč se ale celý vzorový kolektivní proces odkládá, je ten, že jeho příprava zastrašuje mnohem účinněji. Vnitro vyšetřuje, koho chce, vyslýchá nejen obviněné, ukládá domácí vězení, deportuje sem a tam, zkrátka zastrašuje. Leonid Razvozžajev je, vlastně byl, poradcem poslance Státní dumy. Dnes je hlavním uneseným státní bezpečnosti. 

Poprvé ho unesli v Kyjevě a donutili k přiznání. Když v Moskvě odvolal a dokonce ukázal palcem na své únosce, zcela konkrétně v sále soudu, unesli ho na Sibiř. Prokuratura se totiž rozpomněla na 15 let starý případ loupeže, které se měl aktivista Levého Frontu účastnit. I když byl čin už promlčený, zafungovala okamžitě místní příslušnost promlčeného skutku. Razvozžajev je tedy už měsíc „omylem“ ve vazební věznici v Irkutsku, která je neslavně proslulá vynucenými doznáními obviněných. Ostatně advokát Vjačeslav Ivaněc dosvědčil, že jeho mandant je v žalostném stavu. Spoluvězni ho zbili. Na cele jsou dokonce tak uvědomělí, že ho neustále nutí, aby se přiznal. Spolu s tím pokračují byrokratické průtahy, které znemožňují, aby se vrátil do Moskvy. Tam mu v rejstříku mezitím přibývají další trestné činy, když nevyšla sázka na promlčenou loupež. Křivé obvinění státní bezpečnosti z únosu a taky kuriózní kauza nelegálního překročení státní hranice na Ukrajinu a zpět. 

Přitom Ukrajina sama žádné důkazy o nelegálním pobytu levicového aktivisty nemá. Naopak mluvčí tamního MV Vladimír Poliščuk potvrdil, že tam nelegálně operovali ruské bezpečností služby. Šikaně jsou vystaveni i obhájci. Vjačeslav Ivanov se měl pokusit propašovat uvězněnému mandantovi mobil, noviny a dokonce fotografii Razvozžajevovy vlastní dcery. Opačný případ, kdy jeho klientovi kdosi propašoval do cely výhrůžný dopis anonyma, bůhvíproč vězeňská služba nezachytila a tedy ani nevyšetřuje. Zbylí advokáti museli jet z Moskvy do Irkutska podat vysvětlení v neexistující kauze. Dalšími, rozříkávadlem vybranými opozičníky, které také obvinila prokuratura za základě televizního dokumentu, jsou Sergej Udaľcov, šéf Levého Frontu a Konstantin Lebeděv (Ruské socialistické hnutí). Ten to už dopracoval na statut politického věznvě. Oba muži jsou na tom ale aktuálně lépe, než Razvozžajev. Lebeděva po čtyřech měsících právě propustili do domácího vězení, Udaľcov ho čerstvě vyfasoval. Zvůle policejních orgánů a fabrikace obvinění není sice v Rusku ničím novým, ale nad jejich nynějším rozsahem zůstává rozum stát. Dokonce mi tuhne i krev v žilách, když slyším na bezskrupulózním televizním kanálu NTV veřejné úvahy ministra vnitra o možném obnovení trestu smrti. Prý je to jen jeho občanský postoj, ne politický program a prý jen pro výjimečné případy. 

Zařídit, aby se k němu přidal silnější lidový chór, ale zvládne jistě i elév státní bezpečnosti. Tím spíše, že 60% Rusů je pro obnovu absolutního trestu, na který bylo vyhlášeno moratorium jen a pouze na nátlak Rady Evropy, tedy Západu, který nemá, jak jsme slyšeli od prezidenta, co mluvit do putinovských věcí. Trest smrti a ještě více hrozba popravou, se v určitém stadiu politického vývoje může hodit, protože jí lze použit proti oponentům prakticky neomezeně. Jdou demonstrovat, tak musí počítat s možnými následky rozpočítávačky. Ententýky. Na koho na rána padne? A když se budou bránit, nestrefí se zrovna do tajného poldy? Křičí o pomoc, pak organizují masové nepokoje, a co to jsou vlastně masové nepokoje, terorismus a za terorismus je normální vynášet trest smrti. To přece musí chápat! 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas. 

Nové články v rubrice

  • 1. března  2013     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Zdeněk Velíšek: Národní volby a osud Evropy

    V Evropě sdružené v EU už pěkných pár let nerozhodují volby do národního parlamentu jen o budoucnosti země, v které se konají. Přesto tam dodnes snad nikde voliči nevolí podle toho, jak jejich hlas ovlivní budoucnost...

     
  • 28. února  2013 v 18:00     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Markéta Šindelářová: Papež odchází

    Sedm let, 10 měsíců a 9 dní – tak dlouho trval dnes večer končící pontifikát Benedikta XVI. Pontifikát, který – o tom není pochyb – byl poznamenán řadou skandálů. Často se mluví o tom, že jejich propuknutí muselo papeže...

     
  • 28. února  2013 v 17:30     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Lukáš Jelínek: S komunisty to neumíme

    Čeští komunisté na sklonku roku 1989 promeškali historickou šanci a zkomplikovali vývoj tuzemské politiky na několik desetiletí dopředu. Kdyby se po vzoru svých soudruhů v jiných zemích tzv. východního bloku přejmenovali...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace