25. ledna  2013 v 13:47  rubrika: Názory a argumenty

David Šťáhlavský: Medveděvova proměnná dividenda

Dmitrij Medveděv - Foto:  ČTK/AP, Misha Japaridze

Dmitrij MedveděvFoto:  ČTK/AP, Misha Japaridze

To tady už dlouho nebylo. Prezident je teď premiérem, že by ale byl zase prezidentem? Řeč je o Dmitriji Medveděvovi. Poprvé od Putinova návratu do Kremlu připustil, že ani jeho comeback není mimo realitu. Proč ale s touhle ohranou úvahou přichází právě teď, ani ne rok od posledních voleb?

Ruský tisk, na jehož nezaujatý úsudek lze vsadit tak leda běloruský zajčik, to přičítá nejistému směnnému kurzu Medveděvovy autority. Ta totiž stejně jako běloruská měna, nezávisí na výkonnosti ekonomiky, tedy vlády, ale libovůli prezidenta, přezdívaného „baťka“. Ruský premiér to ale mimoděk popírá, když naznačuje, že by mohl být ještě užitečný. To je jedno vysvětlení. 

Druhé determinuje místo, kde úřadující ruský premiér o svém staronovém politickém angažmá promluvil. Je to švýcarský Davos, kde probíhá tradiční Světové ekonomické fóru. Stále vlivný sjezd, bez ohledu na dehonestující úsudky některých politiků, kteří už nedostávají na lyžovačku vyvolených automaticky pozvánku jako dřív. Právě v Davosu totiž zazněly znepokojivé informace o kulhavce, kterou se nakazila ruská ekonomika. Ve švýcarském horském středisku se prezentovaly hned tři různé scénáře dalšího vývoje, ani jeden ale pozitivní. Opírají se o poznatky několika stovek předních expertů na Západě i v Rusku. Šéf ruského kabinetu je pochopitelně odmítl a předpověděl dobré zdraví ruskému hospodářství a jeho tříprocentní růst. Což ovšem samo o sobě už je přiznáním zásadních problémů. 

Rozvíjející se ekonomika, kterou ta ruská deklaratorně je, musí vykazovat mnohem vyšší dynamiku, aby byla takové kategorizace hodna. Zásadní příčina zpomalení růstu je evidentní už nějakou dobu: nechuť Putinova štábu nasadit skutečně důsledné reformy. Další je na obzoru: snížení cen ropy a plynu. Logicky pak bude méně peněz v rozpočtu. Ale i v případě, že ceny energetických surovin zůstanou na nynější úrovni, to bude pro Rusku bez reforem špatné. Protože dál posílí střední třída, pro kterou jsou reformy životně důležité, a státu to bude dávat svou rostoucí silou důrazně na srozuměnou. Katastrofou vůbec by bylo, kdyby se světová krize protáhla a k tomu se ještě zvýšil podíl nových energetických zdrojů. Příkladem za všechny, když ponecháme stranou ty obnovitelné, jsou břidličné plyny a jejich využití v USA. 

Vraťme se ale do Davosu. Medveděv nejenže odmítl negativní scénáře, ale renomovaným účastníkům Fóra dokonce tvrdil, že ekonomika jeho vlasti je mnohem méně závislá na ropě, než se tvrdí. Že vláda má na svém kontě řadu úspěchů, mezi něž zařadil i stabilizaci počtu obyvatelstva. Operovat s touto „demografickou dividendou“ je vůbec velice ošidné a před takovým auditoriem spíše naivní. Její proměnná hodnota se totiž nevztahuje ani tak ke střednědobé, jako k dlouhodobé perspektivě. Není tedy racionální na jejím podkladě odmítat scénáře krátkodobého ekonomického rozvoje. Jinými slovy Medveděv by v Davosu zásadně pohořel, kdyby nezmínil možný návrat ekonomického liberálního demokrata, za jakého se vydává. 

Rusku teď jde o to, aby ho neopustili investoři. Zatímco jim ale premiér za to třese rukou, dostanou za rohem od Kremlu přes prsty. Proto vlivné osobnosti světové ekonomiky premiéra v Davosu neposlouchali a dokonce opouštěli během jeho projevu sál a vlivní ruští mužové nad jeho výkonem jen bezmocně rozhazovali rukama. Je ale Medveděvova vize návratu skutečně jen okamžitým pokusem, který měl zastavit odcházející posluchače na cestě z davoského kongresového centra, nebo promyšleným poselstvím? Ruský tisk, ovládaný státem, tedy Putinem, to hodnotí jako nejistotu, která může odradit další zahraniční investice. Pravda je, že je to na první pohled skutečně vize předčasná a riskantní. Proto také určitě není vyvolaná kouzlem okamžiku. Medveděv totiž podmínil svou prezidentskou kandidaturu v roce 2018 tím, že jeho soupeřem nebude Putin. A to už by bylo dostatečně silné a závažné poselství. 

Až příliš často se totiž spekuluje o možném sesazení současného premiéra. Klesá jeho popularita, tedy i respekt v očích vůdců ostatních klanů, které by jistě neváhaly po jeho zádech postoupit výš. Jde o to, kam až by rády došly. Jak je zastavit ještě dříve, než udělají první krok? Přeci tím, že si jejich chování pojistí úvahou oligarchů o tom, že je to vlastně Kreml, který uvažuje o alternativním následnictví Medveděva. Proto je dobré ho poslouchat a nezpochybňovat jeho autoritu zezdola. Tak se budou klany držet zpátky, soupeřit mezi sebou a neodváží se útočit na medveděvovskou alternativu Putina. O vysoké pravděpodobnosti takové úvahy mě přesvědčují názory některých expertů, kteří spolehlivě odepisují premiéra.  

Kupříkladu Igor Bunin (mimochodem guru veškerých polit-technologií v Rusku) tvrdí, že „…všichni touží Medveděva sesadit“. „Ten proto volí“, dovozuje Bunin, „jednoduchou strategii, částečně se od Putina distancuje a částečně dokazuje, že s ním jede v tandemu.“ Ale to dělá Medveděv celou dobu a byl to dosud především Západ, který na tenhle trik slyšel. Když na něj slyší už i domácí analytici, zavání to objednávkou. 

Logika současného Ruska totiž spočívá v tom, že zásadní věci se nikdy neventilují předem, ale přicházejí z čistého putinovského nebe jako Dēus ex machīnā. Ostatně soudím, že k výměně premiéra není teď pražádný důvod. Jestliže mají ekonomické scénáře prezentované v Davosu pravdu, bude ještě mnohem hůř. Čas ani volba obětního beránka tedy zatím neuzrály. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas. 


 

Nové články v rubrice

  • 1. března  2013     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Zdeněk Velíšek: Národní volby a osud Evropy

    V Evropě sdružené v EU už pěkných pár let nerozhodují volby do národního parlamentu jen o budoucnosti země, v které se konají. Přesto tam dodnes snad nikde voliči nevolí podle toho, jak jejich hlas ovlivní budoucnost...

     
  • 28. února  2013 v 18:00     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Markéta Šindelářová: Papež odchází

    Sedm let, 10 měsíců a 9 dní – tak dlouho trval dnes večer končící pontifikát Benedikta XVI. Pontifikát, který – o tom není pochyb – byl poznamenán řadou skandálů. Často se mluví o tom, že jejich propuknutí muselo papeže...

     
  • 28. února  2013 v 17:30     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Lukáš Jelínek: S komunisty to neumíme

    Čeští komunisté na sklonku roku 1989 promeškali historickou šanci a zkomplikovali vývoj tuzemské politiky na několik desetiletí dopředu. Kdyby se po vzoru svých soudruhů v jiných zemích tzv. východního bloku přejmenovali...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace