17. ledna  2013 v 16:00  rubrika: Názory a argumenty

David Šťáhlavský: "Měkká síla" kremelského objetí

Ruský prezident Vladimir Putin - Foto:  ČTK/AP, Mikhail Klimentyev

Ruský prezident Vladimir PutinFoto:  ČTK/AP, Mikhail Klimentyev

Síla je osvědčený, i když většinou neblahý, prostředek politiky už od prvního spolčování lidí do tlup a klanů. Síla nakonec je vždy násilím, tedy negativním programem. Jistěže by ho politolog dokázal rozmělnit dělením do pestré silové škály. Podstata, tedy úmysl a systematičnost, se tím ale nijak nevytrácí, A o to samé se snaží teď Rusko.

V zásadě nejde o nic špatného, zlepšit obraz Ruska v zahraničí, moderně řečeno, vylepšovat jeho stávající image. Znepokojivé ovšem je, že stěžejní prostředek, kterým toho chce dosáhnout je právě síla, byť označovaná jako „Měkká síla“. Ruská diplomacie tak reaguje na zadání, které dostala od samotného prezidenta Putina. A které převzala včetně samotného silového termínu. Zajímavé na nové koncepci je pak to, že ji má naplňovat „Rossotrudničestvo“, státní výkonný orgán, poskytující služby Rusům a ruským majetkovým účastem v bývalém SSSR. To napovídá samo o tom, jakou měkkost bude mít ve skutečnosti síla zpracování nové image Ruska. Současná konspirační práce s ruskými menšinami v „blízkém zahraničí“ (tedy na území bývalého SSSR) se zvlášť neliší od stalinské taktiky pátých kolon v meziválečné Evropě.

Zvlášť, když této svérázné vládní agentuře velí Konstantin Kosačov. Kariérní diplomat s talentem pro absurdno: V Radě Evropy svého času prohlásil, že nynější hranice Gruzie jsou výsledkem zločinného rozhodnutí Gruzínce J.V. Stalina. V jiné souvislosti zas Kosačov předpověděl, že Maďarsko a Lotyšsko vystoupí kvůli ekonomickým problémům z eurozóny, ve které nejsou.  

Základem „měkké síly“ je rozšíření počtu Kulturních center Ruska ve světě, zatím jich je 59. V rámci propagace Ruska už pracují tři ministerstva na „Hymně v próze“, chvalozpěvu na celou zemi, jeho tradice a kulturu. To znamená i kulturu politickou a tedy kult prezidenta Putina. Cílovou skupinou budou mladí lidé. Tedy ti, kteří nejsou zatíženi reminiscencemi svých rodičů a prarodičů na předchozí východní kulty a kteří vidí jen nynější bohatství těch Rusů, kteří skupují sportovní kluby, rodinná sídla zchudlé národní elity. Těch Rusů, kteří utrácejí plnými hrstmi a drží nejednoho evropského podnikatele při businessu. Spolu s rozšířením sítě center se mají modernizovat metody práce, nabídka jazykových kursů a dokonce profesního růstu. Na samotných ruských vysokých školách se zavedou vyšší kvóty pro studium zahraničních studentů. Jazyk je v tomto případě navíc i nositelem ideologie, protože je s ním jako s žádným jiným, spojeno náboženství, ruské ortodoxní křesťanství. A tady už má moskevský patriarchát, tedy i Kreml, velice dobré výsledky. 

Bohatší ruští věřící si kupují formálně nezávislé národní diecéze východního náboženství a přebírají v něm vůdčí roli, třeba tak, že se obřady už neslouží v domácím jazyce. To není jen předobraz, ale vyzkoušená a fungující metoda. Podobně kapitálově silnější partneři národních businessmanů mají políčeno na domácí firmy, které “Měkkou silou“ chtějí pohltit. V záloze na takto přerozdělené společnosti už čekají zpracovaní frekventanti nejrůznějších kurzů z ruských center a škol. Znalí jazyka, zvyků a infikovaní mentalitou, či spíše ideologií Ruska. Ano, to, co popisuji, v zásadě skutečně není násilím, je to neviditelná ruka trhu; zákon kapitálové přitažlivosti, kterou se řídí finančně výrobní i čistě finanční procesy objektivně a bez ohledu na národnost vstupujícího kapitálu. Je ale také rozdíl v tom, zda vývozní stát kapitál svých občanů v zahraničí podporuje, nebo zda stát vyváží svůj kapitál a v zahraničí ho podporuje svými prostředky. 

To je politická intervence, která už ohrožuje existenci a nezávislost kapitálového hostitele. Zvlášť, když se tato intervence nebezpečně podobá té minulé, už poznané a námi po-zapomenuté. Ne tak na opačné straně. Kreml uvažuje ve směru k zahraničí stále stejně. Dokonce je ve scénáři „Měkké síly“ i organizace Mezinárodního festivalu mládeže a studentů, jako za sovětských dob. Budou ho připravovat pochopitelně připravené a vyškolené štáby v nově vytvořených Společnostech přátelství, jednou z nich byla i ta česko-slovensko-sovětského. Není pochyb o tom, že se to bude líbit mnoha mladým z bratských rozvojových zemí, ale i těm z Evropy, kde je sužuje krize a nezaměstnanost. Nevědomost totiž hříchu nečiní, neznalost historie ale neomlouvá. Nebezpečí „Měkké síly“ je totiž v plíživém násilí páchaném na demokracii a reálné síle, která bubeníka „Měkké síly“ nutí, ale neplatí. Opět se tu rodí něco, bez základů, tentokrát na jediném ropném vrtu, který není nevyčerpatelný. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.
 

Nové články v rubrice

  • 1. března  2013     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Zdeněk Velíšek: Národní volby a osud Evropy

    V Evropě sdružené v EU už pěkných pár let nerozhodují volby do národního parlamentu jen o budoucnosti země, v které se konají. Přesto tam dodnes snad nikde voliči nevolí podle toho, jak jejich hlas ovlivní budoucnost...

     
  • 28. února  2013 v 18:00     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Markéta Šindelářová: Papež odchází

    Sedm let, 10 měsíců a 9 dní – tak dlouho trval dnes večer končící pontifikát Benedikta XVI. Pontifikát, který – o tom není pochyb – byl poznamenán řadou skandálů. Často se mluví o tom, že jejich propuknutí muselo papeže...

     
  • 28. února  2013 v 17:30     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Lukáš Jelínek: S komunisty to neumíme

    Čeští komunisté na sklonku roku 1989 promeškali historickou šanci a zkomplikovali vývoj tuzemské politiky na několik desetiletí dopředu. Kdyby se po vzoru svých soudruhů v jiných zemích tzv. východního bloku přejmenovali...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace