23. září  2002  rubrika: Názory a argumenty

Evžen Tošenovský se rozhodl kandidovat na funkci předsedy ODS

Evžen Tošenovský - Foto:  Moravskoslezská ODS

Evžen TošenovskýFoto:  Moravskoslezská ODS

ODS zůstala na naší politické scéně jedinou skutečně pravicovou stranou. "Je potřeba, aby přestala hrát roli zakřiknutého subjektu, který nemůže v parlamentu nic ovlivnit", řekl moravsko-slezský hejtman Evžen Tošenovský během víkendu, když jako první z celé ODS ohlásil po třech a půl měsících od neúspěšných voleb, že hodlá kandidovat na funkci předsedy strany.

Dosavadní a historicky zatím jediný šéf Václav Klaus totiž dosud jednoznačně nepotvrdil, že bude znovu kandidovat, byť přetrvání v předsednickém křesle spojoval před volbami výhradně s vítězstvím. Dokonce začal být vůči žurnalistům, kladoucím mu neodbytně otázku, zda opravdu odejde, jak sliboval, když nevyhrál, dost nedůtklivý. Před kamerami např. řekl reportéru České televize, že on přece ODS jistě nevolil a Klaus mu tudíž není povinen odpovídat, což se na několik dní stalo zdrojem lidového žertování. 

Zkrátka o nutnosti změny tváře politiky a strategie ODS, které jsou možné při výměně nejen předsedy, se bezprostředně hovořilo dost. Ale stejně tak zazněly hlasy podobné úvahy brzdící. V podstatě v duchu "Úspěch to nebyl, něco by se změnit mělo, ale neuspěchejme to." Ze stávajícího vedení projevil jakžtakž zájem o vyšší funkci jen místopředseda Jan Zahradil. Ale prý pouze jen tehdy, kdyby nekandidoval Klaus. Mnoho členů a voličů ODS z toho bylo rozčarováno. Domnívali se, že vyvození osobní odpovědnosti mělo přijít bezprostředně po volbách. Uvědomovali si, že ODS ztratila Opoziční smlouvou a zdálo se jim, že za prohrou je i kampaň, která stála příliš na osobě předsedy, jehož přitažlivost se už pomalu vytrácí a který je nad to překážkou pro spolupráci s jinými demokratickými stranami. 

Problém ODS je jistě v tom, že Václav Klaus za 11 let existence strany proti sobě měl jen jedinkrát soupeře ve volbách předsedy, a to Jana Rumla krátce po pádu vlády v r. 1997. Klausovo dominantní postavení, v první polovině 90. let impozantní jakoby stranu postupně ochromovalo. Nevznikaly tu žádné názorové proudy, neprofilovali se tudíž žádní budoucí lídři a zdraví Klausovi konkurenti. Bylo to náhodou? V předčasných volbách r.1998 sice otřesená ODS dosáhla mnohem lepšího výsledku, než v jaký mohla ještě pár měsíců předtím doufat, a Klaus ji nad to vrátil do vysoké politiky uzavření paktu se Zemanem, čímž si pozici opět mimořádně upevnil. Ale právě Opoziční smlouva o dělbě moci zároveň ODS zbavila širšího manévrovacího prostoru. Strana nemohla plnit skutečnou opoziční roli a to ji podle všeho stálo letos voličské hlasy. Klaus byl rozzlobený či uražený na menší strany, které jej opustily a prakticky s nimi nekomunikoval. 

Dojem, že si z vysokých politiků rozumí jen se Zemanem, byl zpočátku nevábný, ale když Zeman z vlastní vůle opustil vrcholnou politiku, ODS se dostala do vzduchoprázdna. Její koaliční potenciál byl takřka nulový a dostat se do plusu mohl jedině výrazným vítězstvím ve volbách. A nelze nepřipomenout, že ODS ztrácela v mezidobí; v senátních volbách přičemž prohrávala v prestižních obvodech a přicházela o její špičky, např. o primátora Prahy Koukala nebo o předsedkyni senátu Benešovou. Klaus odmítá přiznávat porážky a chyby, ale dnes ví, že povolební rozdělení sil značně oslabilo jeho šance stát se prezidentem. Možná ovšem stále hodlá v křesle předsedy ODS vyčkat, až se současná vládní koalice rozpadne a sociální demokraté (už bez Vladimíra Špidly) spojí zase síly s ODS. To se málem stalo před několika dny. Zda se podobná příležitost v dohledné době zopakuje, nikdo neví. Před volebním kongresem ODS však jistě proběhnou komunální a senátní volby a bude hodně záležet na jejich výsledku. 

Pokud ODS uspěje, stoupnou hodně i Klausovy šance na přežití. V opačném případě, kdyby strana ztratila např. primátorské křeslo v hlavním městě, bude cesta otevřená pro některého (pokud možno nepražského politika). Z těch prozatím nejvíc vyčnívá (nejen pro svou skutečnou výšku) postava Evžena Tošenovského. Dvojnásobný ostravský primátor a dnes krajský hejtman měl uvnitř strany respekt ještě předtím, než se stal takřka hvězdou za povodní v r.1997, které výborně zvládal a dokonce se fyzicky podílel na záchranných pracích. Jako o možném Klausově nástupci se o něm mluvilo tentýž rok, když padla vláda. 

Od letošního června jeho jméno opět padá na stůl velmi často. Donedávna Tošenovský úvahy o kandidatuře spíše zamlouval. Těžko říci, co ho nakonec vedlo k rozhodnutí o místo předsedy strany usilovat. Možná je to ovšem velice jednoduché. Jako pravicový politik to cítí co by povinnost, neboť je skoro jisté, že česká pravice se opravdu nemůže vzmužit právě bez ODS; a také že strana bude muset být mnohem jinčí než dnes. 

Pořad: Události a názory  |  Stanice: ČRo 6 (archivováno)
Čas vysílání: pořad již nevysíláme  
 

Nové články v rubrice

  • 1. března  2013     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Zdeněk Velíšek: Národní volby a osud Evropy

    V Evropě sdružené v EU už pěkných pár let nerozhodují volby do národního parlamentu jen o budoucnosti země, v které se konají. Přesto tam dodnes snad nikde voliči nevolí podle toho, jak jejich hlas ovlivní budoucnost...

     
  • 28. února  2013 v 18:00     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Markéta Šindelářová: Papež odchází

    Sedm let, 10 měsíců a 9 dní – tak dlouho trval dnes večer končící pontifikát Benedikta XVI. Pontifikát, který – o tom není pochyb – byl poznamenán řadou skandálů. Často se mluví o tom, že jejich propuknutí muselo papeže...

     
  • 28. února  2013 v 17:30     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Lukáš Jelínek: S komunisty to neumíme

    Čeští komunisté na sklonku roku 1989 promeškali historickou šanci a zkomplikovali vývoj tuzemské politiky na několik desetiletí dopředu. Kdyby se po vzoru svých soudruhů v jiných zemích tzv. východního bloku přejmenovali...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas