Ivan Štern: V otázkách Unie chtějí Němci více demokracie

Angela MerkelováFoto: Klára Stejskalová

Němci jsou v současné chvíli příjemci tří zásadních zpráv: rok 2011 do jejich hospodářských dějin vstoupí jako rok, kdy poprvé v exportu překonali hranici jednoho bilionu euro a nic nenasvědčuje tomu, že by jejich úspěšné hospodářské tažení mělo být v letošním roce zastaveno hrozící recesí. Přes 70 procent Němců je trvale proti tomu, aby byl navyšován evropský záchranný fond, z něhož se mimo jiné sanuje zadlužené Řecko.

Navzdory tomu v průzkumech posilují preference křesťanské demokracie díky kancléřce Merkelové. Ta se naopak vyznačuje úsilím evropskou solidaritu neustále prohlubovat, a to i cestou posilování záchranného fondu. 

Jak si tuto ambivalenci vysvětlit? 

Soudím, že jí vcelku srozumitelně vysvětluje místopředseda německého ústavního soudu Ferdinand Kirchhof, bratr Paula Kirchhofa, profesora ústavního práva na heidelberské univerzitě. Příčinu nespokojenosti Němců nevidí v jejich lakotnosti, ale rozčarování z toho, že jim politické elity neumožňují do věci mluvit. Podle Kirchhofa sám spolkový ústavní soud požaduje v otázkách Evropské unie více přímé demokracie. Dokonce si v případě společné měny umí představit evropské referendum. Euro není totiž, jak se Kirchhof vyjádřil, jen otázkou monetární. Ztělesňuje evropskou myšlenku a jako s takovou je s ní třeba zacházet. 

Požadavek, aby do řešení problémů spojených s eurem mluvili i občané, proto nepřekvapí. Kirchhof poukazuje současně i na nevyužívanou možnost, již skýtá existence evropského parlamentu. Volený je přímo občany, a dosud bývá od klíčových rozhodování odstavován ve prospěch ad hoc svolávaných summitů. 

„Vyslovuji zde obavu,“ řekl Ferdinand Kirchhof doslova, „zda nedáváme někomu peníze, které nemáme, za podmínek, se kterými příjemce nesouhlasí.“ Jinými slovy tak varuje před izolovaným nadhazováním otázek spojených s eurem, aniž by se přemýšlelo nad celkovým strukturálně a vzájemně logicky propojeným řešením, které, jak říká Kirchhof, „nově uspořádá vnitřní organizaci, vztahy mezi členskými státy“, a bude především ještě demokratičtější. 

Ferdinand Kirchhof by nepochybně udělal radost českému premiérovi Nečasovi, a to v té části rozhovoru, kde se zmiňuje o připravované fiskální smlouvě. Klade si otázku, zda smlouva, pokud vstoupí v platnost, nebude v rozporu s německým ústavním právem. „Neumím si… představit,“ řekl doslova, „že by nějaký bruselský komisař přes šetrnost rozhodoval o státních rozpočtech – a to i o rozpočtu řeckém.“ Jestliže je podle ústavy svrchovaným rozhodovatelem o státním rozpočtu národní parlament, není možné jej postavit pod kuratelu, byť by se jednalo o kuratelu nadnárodní. Vyslovil tak i pochybnost, zda by z hlediska ústavního práva na věci něco změnil fakt, že by takto postavenou smlouvu o fiskální unii přijali občané v referendu. 

Je samozřejmě otázka, zda se smlouva v této poloze vůbec nachází. Jejím cílem není omezovat svrchovanost národních parlamentů. Jen chce vytvořit prostor pro možnost konkrétní zemi sankcionovat, pokud svou svrchovanou rozpočtovou politikou začne ohrožovat finanční stabilitu ostatních členských zemí unie, ať už unie měnové, nebo Unie jako celku. Nejde v zásadě o nic jiného než o dotažení paktu stability. Ten je součástí maastrichtské smlouvy. S ním žádný z ústavních soudů členských zemí neměl a nemá problém. 

V souvislosti se zadlužováním jednotlivých členských zemí se otevírá i otázka ratingových agentur a finančních trhů. Problém podle Kirchhofa není v agenturách jako takových, nanejvýš v náznacích některých z nich svými dobrozdáními dělat politiku. Zde se svými postoji blíží postojům německé levice. Stejně jako ona odsuzuje zneužívání finančních trhů cestou různých derivátů, opčních obchodů a finančních sázek a přimlouvá se za jejich tvrdou regulaci. 

Zdá se, že obecně Kirchhof vyjádřil, co Němci v průzkumech opakovaně dávají najevo: nejsme opravdu lakomí, chápeme, že s ostatní Evropou musíme být solidární, víme, že je to v našem národním zájmu a že z toho máme prospěch, proto také podporujeme kancléřku. Nechte nás ale do toho také mluvit. Nejsme přece hlupáci. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.