10. ledna  2012  rubrika: Názory a argumenty

Jan Fingerland: Asad zahrál svou roli dobře

Syrský prezident Bašár Asad při svém projevu - Foto:  ČTK/AP

Syrský prezident Bašár Asad při svém projevuFoto:  ČTK/AP

Situace se zlepšuje, a síly klidu a pořádku brzy zvítězí - tento útěšný projev, který připomínal výroky jednoho pražského primátora nedlouho před tím, než město zavalila povodeň, přenesl dnes syrský prezident Bašár Asad před pečlivě vybraným posluchačstvem shromážděným na půdě damašské univerzity.

Asad toho řekl ještě mnohem více – mimo jiné znovu přišel s teorií, že současné události v Sýrii jsou důsledkem zahraničního spiknutí, které ovšem bude brzy poraženo, pokud Syřané ještě chvíli vydrží. 

Projev přenášela televize, a bylo to teprve čtvrté prezidentovo vystoupení té doby, co v březnu vypukly masové demonstrace proti syrskému režimu. Asad však tvrdí, že žádné lidové povstání se ve skutečnosti nekoná, protože jde o teroristy a žoldáky najaté cizinci, a popřel také, že by kdy vydal příkaz střílet do neozbrojených demonstrantů. Logickým závěrem z řeči mimo jiné je, že není li opoziční hnutí, není ani důvod navazovat dialog. 

Asad svou řečí naplnil očekávání, které vůči němu měli jeho spolupracovníci a přívrženci. Mluvil vyrovnaně, dával najevo sílu a optimismus, a dokonce zažertoval, když se napil sklenice vody a poznamenal, že to určitě někdo bude vydávat za příznak nervozity. Asad ví, že v regionu, jako je Blízký východ, musí dávat najevo pevnost a odhodlání, jinak je s ním ámen. Přesto nechal dveře malinko pootevřené určitému dialogu, zmínil se například, že uvažuje o rozšíření vlády tak, aby zahrnula všechny politické síly, a také mluvil o referendu, které by v březnu mělo schválit novou ústavu. Může jít však zrovna tak i o šidítka, jako se šidítkem ukázala mise pozorovatelů Ligy arabských států. 

Tato mise zklamala přinejmenším syrskou opozici, která tvrdí, že pozorovatelé nejsou schopni, a nebo ani nechtějí zabránit zabíjení civilistů a objektivně slouží tomu, aby vláda v Damašku získala další čas, po který Liga nebude nic dalšího dělat. Na nedělní schůzce se představitelé Liby skutečně shodli na tom, že mise bude pokračovat, jen přidají pár desítek dalších pozorovatelů a lépe je vybaví – další celoarabská debata o výsledku pozorovatelské mise se plánuje zase až za deset dní, což je v měřítcích současné situace hodně. Proti podobě a výkonu pozorovatelů, případně i jednání syrské vlády se z řad některých arabských zemí ozvaly výtky, zejména ze strany Emirátů, ale většina arabských států stejně nemá na skladě lepší řešení a odkládání dalšího rozhodování jim zcela vyhovuje. 

Ovšem i sama syrská opozice nevzbuzuje optimismus, protože je stále rozštěpená na zastánce různých řešení. A to nejen po politické a etnické stránce, jako jsou skupiny sunnitských islamistů, arabských nacionalistů, liberálů nebo Kurdů, kteří mají své specifické zájmy, ale také - a nyní především - ohledně otázky vojenského zásahu ze zahraničí. V tomto ohledu se nyní rozhořel spor mezi exilovou Syrskou národní radou, a uvnitř Sýrie působících Národních koordinačních výborů. Zatímco domácí odboj nechce o zahraničním ozbrojeném angažmá ani slyšet, exulanti tvrdí, že selháním mise arabských pozorovatelů se vyčerpaly jakékoli jiné možnosti. 

Exilová opozice totiž žádá, aby zahraniční mocnosti přinejmenším vytvořily nějakou bezpečnou zónu poblíž hranic s Tureckem, kam by se lidé mohli uchýlit. Domácí opozice organizovaná kolem Národních koordinačních výborů však namítá, že jakékoli zahraniční zásahy by ospravedlnily ještě brutálnější přístup režimu. Kromě toho část z nich pravděpodobně opravdu nechce, aby se do syrských záležitostí kdokoli cizí vměšoval, a nechtějí ohrozit budoucí celistvost země, složené z tolika různých komunit. 

Jisté je už nyní to, že žádná zahraniční intervence ze strany arabských zemí se konat nebude, a to proto, že na takovou operaci nemá nikdo kapacitu ani chuť. Žádný zásah však nechystají ani jiné země, včetně Turecka, které podmiňuje své angažmá mandátem Ligy, ale i |rady bezpečnosti. Tam ale zcela jistě žádná rezoluce neprojde, protože Moskva dala jasně najevo, že i nadále bude Asadovi poskytovat diplomatické krytí. Skoro orwellovsky působilo nejnovější ruské prohlášení, podle kterého hrají arabští pozorovatelé stabilizující roli a pomáhají světu získat pravdivý a objektivní obraz situace. 

Tím vším se však dále prodlužuje syrská agónie, protože dnešní okatý optimismus Bašára Asada ohledně porážky opozice je spíše neopodstatněný - i když rozmíšky uvnitř opozičního tábora jsou jistě režimu vhod. Otázkou je, jak efektivní může být sama opozice, protože je nyní zřejmé, že pouhými demonstracemi se režim porazit nenechá, a navzdory předpovědím o rozpadu armády a útěkům sunnitských odvedenců se ještě pořád nezdá, že by režim zůstal bez odhodlání a palebné síly. Tuto sílu však získává i opozice jejíž příslušníci jsou čím dál více připraveni bojovat se zbraní v ruce. Zejména přes Libanon se do Sýrie dostávají zejména lehké zbraně, cena jednoho kalašknikova se za poslední rok téměř zdvojnásobila na více než dva tisíce dolarů, což svědčí o rostoucí poptávce. 

S přežitím tamního režimu nepočítá zřejmě už ani Izrael, jehož ministr obrany před parlamentním výborem před několika dny prohlásil, že Asad podle jeho odhadů padne už během příštích týdnů. Izraelci z toho však žádnou radost nemají, protože nástup zcela nových sil do čela Sýrie, mnohdy z řad sunnitských islamistů, může znamenat nový destabilizující faktor v celé oblasti. Jeruzalém ovšem situaci zatím vnímá z hlediska krátkodobého vývoje – náčelník generálního štábu izraelské armády prohlásil, že Izrael by se měl připravit na přijetí syrských uprchlíků z řad Asadovy alávitské komunity na společné hranici, protože právě alávité budou terčem útoků po zhroucení tohoto ultra-anti-izraelského režimu. Zkrátka, Blízký východ je region plný paradoxů. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas. 

Autor:  Jan Fingerland

Nové články v rubrice

  • 1. března  2013     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Zdeněk Velíšek: Národní volby a osud Evropy

    V Evropě sdružené v EU už pěkných pár let nerozhodují volby do národního parlamentu jen o budoucnosti země, v které se konají. Přesto tam dodnes snad nikde voliči nevolí podle toho, jak jejich hlas ovlivní budoucnost...

     
  • 28. února  2013 v 18:00     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Markéta Šindelářová: Papež odchází

    Sedm let, 10 měsíců a 9 dní – tak dlouho trval dnes večer končící pontifikát Benedikta XVI. Pontifikát, který – o tom není pochyb – byl poznamenán řadou skandálů. Často se mluví o tom, že jejich propuknutí muselo papeže...

     
  • 28. února  2013 v 17:30     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Lukáš Jelínek: S komunisty to neumíme

    Čeští komunisté na sklonku roku 1989 promeškali historickou šanci a zkomplikovali vývoj tuzemské politiky na několik desetiletí dopředu. Kdyby se po vzoru svých soudruhů v jiných zemích tzv. východního bloku přejmenovali...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas