7. ledna  2013 v 16:50  rubrika: Názory a argumenty

Jan Fingerland: Bašár mezi operou a truchlohrou

Syrský prezident Bašár Asad mluvil k národu z Damašku - Foto:  ČTK/AP

Syrský prezident Bašár Asad mluvil k národu z DamaškuFoto:  ČTK/AP

Syrský prezident Bašár Asad se objevil na veřejnosti poprvé po dlouhých sedmi měsících. Při té příležitosti přednesl napjatě sledovaný projev. V něm však nabídl jen velmi málo nadějí na svůj odchod anebo na smíření s opozicí, jak snad někdo doufal. Skutečnost, že hodinová řeč, prokládaná potlesky a skandováním, byla přednesena na půdě damašské opery, neunikla řadě médií.

Projev měl v sobě skutečně cosi divadelního – včetně toho, že skutečnost v něm popsaná se od realitou za zdmi divadla podstatně lišila. 

Mnozí pozorovatelé hledali v Bašárově projevu stopy nějaké změny stanoviska málem i s lupou. Kromě posunu v důrazu na některá témata se zdá, že syrský prezident je mentálně tam, kde byl už před rokem. Hovořil o tom, že v Sýrii se neodehrává žádná revoluce, ale jen válka státu se zabijáky a hrdlořezy, kterým on jako prezident nehodlá ustoupit. Možnost, že v jeho zemi se odehrává povstání proti politickému útlaku, nepřipustil, a ale opozici naopak znovu obvinil z toho, že je řízená ze zahraničí a že jsou v jejích řadách teroristé. To je sice zčásti pravda, protože opozice má podporu v zahraničí a dopouští se i terorismu a válečných zočinů, ale způsob, jak Bašár Asad věc ve svém projevu pojal, nepředstavuje žádnou cestu ven ze zablokované situace ani žádnou podanou ruku. 

To, co bylo v proslovu relativně nové, byla zmínka o tom, že by se v Sýrii mohla konat velká konference, jež by umožnila smíření mezi vládou a některými jejími nespokojenými obyvateli. Muselo by ale jít o ty, kteří - prezidentovými slovy - „nezradili Sýrii“. Tedy ty, kdo nepřijímají pomoc od jiných zemí a nepášou zločiny proti jiným Syřanům. O tom, kdo to je, by asi rozhodoval sám režim. Podmínkou pro jakékoli jednání je prý také zastavení dodávek zbraní a jiného materiálu povstalcům ze zahraničí. Na to už nyní nikdo nepřistoupí. A navíc i sama opozice je dnes už nesmiřitelná, Bašárův projev odmítla jako východisko pro nějaký kompromis a i nadále žádá jeho okamžitý odchod od moci. Z nedělního projevu však v žádném případě nevyplývá, že by se Asad na něco takového chystal. I Asadova zmínka o konferenci, která by pokračovala sepsáním nové ústavy a jejím schválením v referendu, tedy byla spíše úlitbou povinnosti zmínit se o ochotě ke kompromisu. 

Podle některých názorů není Asad izolován od reality a dobře ví, že jeho situace je velmi ošemetná. Ví také, že východ Sýrie je už nyní z velké části v rukou opozice a že se nyní bojuje i na předměstích Damašku a Aleppa, dvou předních měst. Je si ale také vědom, že že nesmí dát najevo pochybnosti a jakoukoli poddajnost, protože taková jsou pravidla hry, která se na Blízkém východě hraje. I nadále tedy povzbuzoval své věrné k boji a hovořil, jako by bylo možné současný boj vyhrát. I nadále udržuje své věrné v naději na konečný úspěch a dává jim vizi, kterou potřebují – tím spíše že řada lidí nebojuje pro něj, ale za sebe, protože se obává toho, co přijde po zhroucení režimu. Sám prezident Asad tím přinejmenším získává čas. O tom, k čemu tento čas potřebuje, nepanuje jednotné mínění. 

Podle části analytiků si Asad skutečně myslí, že válku, ve které je země už téměř 22 měsíců, lze ještě vyhrát. Podle jiných názorů ví, že věc je sice prohraná, ale i nadále bude vyčkávat až do okamžiku, kdy bude nevyhnutelné ustoupit. Nikoli utéci do Venezuely, Ruska nebo Íránu, jak se občas spekuluje, ale na západ Sýrie, do oblasti, kde žije hlavní část alávitské populace, z níž Asad i většina členů mocenské elity pochází. K tomu potřebuje připravit předpolí. Spekuluje se, že už teď jsou v přímořské oblasti nahromaděny zbraně a další materiál, které by umožnily Asadovým věrným zakopat se dlouhodobě v pohorském alávitském regionu a tam dlouhodobě čelit tlaku ze strany převážně sunnitských povstalců. Náznaky na téma šance na vnitrostátní jednání také poškozují snahy emisara Lachdara Brahímího na vybudování nějakého mezinárodního schématu pro Sýrii. Třetí možnost praví, že Asad prostě jen chce bojovat až do konce, i za cenu úplného zničení své země. Všechny tři možnosti v sobě zahrnují jednu donedávna nepravděpodobnou možnost – rozpad Sýrie až na několik celků. 

Asad ve svém projevu nikoli překvapivě pochválil země jako Rusko, Írán a Čínu za to, že neustoupily tlakům a stojí za prý legitimním syrským státem. Jednoznačně pochvalné reakce na nedělní projev přicházejí zejména z Íránu, který Bašárovo politické a vojenské přežití nutně potřebuje. Naopak se ukázalo, že řada významných států oblasti už si ubrousky nebere. Například turecký ministr zahraničí projev komentoval tím, že Bašár říká dokola to samé a že to vypadá, že je jen zavřený ve svém pokoji a čte hlášení své tajné služby. Egyptský prezident Muhammad Mursí dokonce prohlásil, že podporuje výzvu syrské opozice, aby Mezinárodní trestní soud syrského prezidenta Bašára Asada soudil za válečné zločiny. 

Premiér Izraele, tedy státu, který se k dění v Sýrii moc nevyjadřuje, označil režim prezidenta Asada za velmi nestabilní a konstatoval, že poblíž společné hranice už není syrská armáda, ale pouze povstalci z řad džihádistů. Ti se možná těší nejen na příležitost budovat v dosud sekulární Sýrii radikální náboženský stát, ale také dostat se k samotným hranicím s Izraelem. Jeruzalémská vláda proto včera také ohlásila plán na vybudování bezpečnostní bariéry podél společných hranic na Golanských výšinách o délce téměř sedmdesáti kilometrů. Ty mají zajistit, že ze Sýrie do Izraele bude pronikat co nejméně lidí. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas. 

Autor:  Jan Fingerland

Nové články v rubrice

  • 1. března  2013     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Zdeněk Velíšek: Národní volby a osud Evropy

    V Evropě sdružené v EU už pěkných pár let nerozhodují volby do národního parlamentu jen o budoucnosti země, v které se konají. Přesto tam dodnes snad nikde voliči nevolí podle toho, jak jejich hlas ovlivní budoucnost...

     
  • 28. února  2013 v 18:00     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Markéta Šindelářová: Papež odchází

    Sedm let, 10 měsíců a 9 dní – tak dlouho trval dnes večer končící pontifikát Benedikta XVI. Pontifikát, který – o tom není pochyb – byl poznamenán řadou skandálů. Často se mluví o tom, že jejich propuknutí muselo papeže...

     
  • 28. února  2013 v 17:30     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Lukáš Jelínek: S komunisty to neumíme

    Čeští komunisté na sklonku roku 1989 promeškali historickou šanci a zkomplikovali vývoj tuzemské politiky na několik desetiletí dopředu. Kdyby se po vzoru svých soudruhů v jiných zemích tzv. východního bloku přejmenovali...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace