28. listopadu  2012 v 16:45  rubrika: Názory a argumenty

Jan Fingerland: Egypt na úzkém mostě

Nové protesty v Egyptě proti nedávnému rozhodnutí prezidenta Muhammada Mursího přisvojit si mimořádné pravomoci - Foto:  ČTK/AP, Khalil Hamra

Nové protesty v Egyptě proti nedávnému rozhodnutí prezidenta Muhammada Mursího přisvojit si mimořádné pravomociFoto:  ČTK/AP, Khalil Hamra

Když se dva berani sejdou na úzkém mostě, jeden musí ustoupit. A nebo oba spadnou do vody. Toto poučení ze staré bajky platí i pro současný Egypt. Tamní politika a společnost se dostaly do nečekané krize, když před šesti dny prezident Mursí vyhlásil dekrety, kterými si přidělil nové pravomoci a zároveň zabránil soudnímu přezkumu vlastních rozhodnutí.

O tomto vývoji a o důvodech, proč se Muhammad Mursí k tomuto kroku odhodlal, jsme v tomto pořadu hovořili v pondělí. Mursího krok vyvolal nečekaně velký odpor části veřejnosti, která se obávala o další vývoj demokracie. Ještě v pondělí večer se zdálo, že prezident a Muslimské bratrstvo dospěly k závěru, že jejich původní odhad byl špatný a jsou připraveni ke kompromisu. 

Prezident Mursí, který jednal s představiteli justice, jež je vedle občanské veřejnosti dalším centrem odporu proti náhlému a nikým neschválenému zvýšení prezidentových pravomocí, nejdříve opravdu naznačil ochotu k ústupkům. Jak se však ukázalo, šlo o ústupky spíše symbolické, a také veřejnost nechce ustoupit. Její požadavky naopak narůstají. Někteří lidé žádají odstoupení vlády, a na demonstracích se dokonce objevují hesla známá z loňských protimubarakovských demonstrací, jako „Vypadni“ a „Chceme změnu režimu“. 

Obě strany sporu vědí, že jde o hodně. A to nejen o Mursího prestiž, ale také o osud chystané ústavy. Právě případ nové ústavy Egypta ukazuje, jak složitý je celý problém a jak každý ze zúčastněných má své dobré důvody. 

Mursího dekrety z minulého čtvrtka mimo jiné značně omezily možnosti justice zasahovat do rozhodování exekutivy. Justice stejně jako armáda, než i jí Mursí v létě nečekaně přistřihl křídla, jsou považovány za síly spjaté s minulým režimem a ony samy sebe vidí jako síly, které mají zvláštní úkol strážit stabilitu Egypta, a tedy se staví jakoby nad zákon. Zejména justice tedy nyní působí jako brzda některých Mursího opatření. Nejvyšší soud (tehdy ještě pod patronací mocné armády) rozpustil letos parlament pod nepříliš důvěryhodnou záminkou – a šlo o parlament, kterému dominovalo právě Mursího Muslimské bratrstvo. Šlo tedy pravděpodobně o politicky motivovaný rozsudek, kterým justice poškodila islamisty. Zrovna tak byl justicí rozpuštěn výbor, který měl sepsat novou ústavu, a totéž hrozilo jeho následovníkovi. A právě o ústavu a její rychlé dokončení nyní z velké části jde. Nejvyšší soud má totiž rozhodnout i o tomto druhém ústavodárném výboru už tuto neděli. Mursího dekrety však tento výbor imunizovaly před rozhodnutím jakéhokoli justičního orgánu, samy dekrety jsou však v rozporu se zákony platnými před minulým čtvrtkem. 

Výbor, který má sepsat ústavu, zrychlil činnost a podle některých náznaků by mohl text ústavy narychlo vydat ještě dnes. Zároveň je ale nutné říci, že z tohoto výboru odešli četní odpůrci islamistů s tím, že Muslimské bratrstvo a salafisté stejně do ústavy vkládají, co chtějí. Většina liberálů, křesťanů, mládežnických aktivistů, ale i řada umírněných muslimů proto z výboru už na protest odešla. Na podobě budoucí ústavy se tedy nepodíleli. Obě strany mají tedy pro vytrvání v konfliktu své důvody, a těžko zodpověditelnou otázkou tedy je, zda je pro Egypt lepší dočasná autoritativní správa, kterou si přidělil Mursí, a nebo raději včasný zásah občanské společnosti, která možná zabrání trvalé usurpaci moci v Egyptě ze strany Muslimského bratrstva. 

Stejně tak není zřejmé, jestli je nyní Egypt a celá společnost na cestě k poklidnému vypořádání této krize, která může být z dlouhodobého hlediska třeba i zdravá a užitečná, a nebo zda není země na Nilu na cestě k velkému společenskému rozvratu. Zatímco proti Mursímu nyní demonstrují možná až stovky tisíc lidí, Muslimské bratrstvo tvrdí, že jeho cíle jsou v souladu s loňskou revolucí a také že může do ulic mobilizovat miliony svých příznivců. A není vyloučeno, že je to pravda. Bratrstvo dokonce v úterý odvolalo své shromáždění na podporu prezidenta, aby zabránilo střetům mezi svými příznivci a příznivci opozice. Pokud ale nebude nalezen rychlý oboustranně přijatelný kompromis, nebezpečí krvavých střetů v Egyptě hrozí. Už nyní si v egyptských městech demonstrace vyžádaly několik mrtvých, přičemž se ovšem někteří demonstranti chovají násilně, například vypálili kanceláře Muslimského bratrstva a pokusili se proniknout do policejní stanice. 

Mursí zatím zatím nabídl jen reformulaci své ústavní deklarace. Prý se rozšíření pravomocí a imunita před soudním přezkoumáním jeho kroků týká jen otázek souvisejících se svrchovaností země, a jen na dočasnou dobu, do příštích parlamentních voleb v příštím roce. Čtvrteční „ústavní deklarace“ ale vyznívá spíše jako přisvojení si veškerých exekutivních a legislativních pravomocí ze strany hlavy státu a odstranění jakékoli role justice. Proto někteří demonstranti říkají, že Mursí je stejný jako Mubarak, protože i minulý prezident vyhlásil na začátku své éry mimořádný stav, a s poukazem na mimořádné okolnosti jej udržoval po tři desetiletí. 

Velkou otázkou tedy zůstává, co je Mursího skutečným cílem, a také do jaké míry hrají roli jeho vlastní ambice a do jaké míry je nástrojem Muslimského bratrstva. Jisté je, že Mursí předem nijak neavizoval, že sáhne k tak drastickému kroku, nekonzultoval jej s žádnou politickou stranou, a dokonce ani vlastním ministrem spravedlnosti nebo svými poradci. To podle některých názorů svědčí o jeho autoritativních sklonech. Jiní tvrdí, že Mursí je sice inteligentní a rozhodný člověk, ale je to také nevýrazný člen Muslimského bratrstva, který se prezidentem stal jen proto, že justice vyřadila z klání hlavního kandidáta islamistů Chajráta Šátira. Muhamad Mursí se tedy prý bez ohledu na své vlastní představy musí opírat o Muslimské bratrstvo, jeho aparát a jeho značně konsolidované jádro příznivců v rozkolísané egyptské společnosti. 

Bratrstvo i salafisté svolávají na sobotu velkou demonstraci, na níž asi chtějí demonstrovat svou početní převahu nad svými odpůrci. Čím dál více konsolidovaná je však i opozice proti islamistům, dosud velmi roztříštěná. Za svůj velký den považuje pátek, kdy se sejdou její příznivci na náměstí Tahrír, kde se odehrávaly i loňské protesty proti minulému režimu. Egypt tedy vstoupil do nebezpečné fáze, a vzhledem k jeho regionálnímu významu jde o nebezpečí pro celou oblast. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas. 

Autor:  Jan Fingerland

Nové články v rubrice

  • 1. března  2013     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Zdeněk Velíšek: Národní volby a osud Evropy

    V Evropě sdružené v EU už pěkných pár let nerozhodují volby do národního parlamentu jen o budoucnosti země, v které se konají. Přesto tam dodnes snad nikde voliči nevolí podle toho, jak jejich hlas ovlivní budoucnost...

     
  • 28. února  2013 v 18:00     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Markéta Šindelářová: Papež odchází

    Sedm let, 10 měsíců a 9 dní – tak dlouho trval dnes večer končící pontifikát Benedikta XVI. Pontifikát, který – o tom není pochyb – byl poznamenán řadou skandálů. Často se mluví o tom, že jejich propuknutí muselo papeže...

     
  • 28. února  2013 v 17:30     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Lukáš Jelínek: S komunisty to neumíme

    Čeští komunisté na sklonku roku 1989 promeškali historickou šanci a zkomplikovali vývoj tuzemské politiky na několik desetiletí dopředu. Kdyby se po vzoru svých soudruhů v jiných zemích tzv. východního bloku přejmenovali...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2020 Český rozhlas