26. listopadu  2012 v 17:40  rubrika: Názory a argumenty

Jan Fingerland: Faraon s ručením omezeným

Egyptský prezident Muhammad Mursí - Foto:  ČTK/AP, Amr Nabil

Egyptský prezident Muhammad MursíFoto:  ČTK/AP, Amr Nabil

Egyptská cesta ke stabilitě vede po velmi kamenité silnici plné výmolů. Poslední velkou boulí, přes kterou se egyptský vůz musel přehoupnout, je současná krize kolem nečekaného kroku prezidenta Muhammada Mursího z minulého čtvrtka. Prezident v okamžiku, kdy ho celý svět chválil za zprostředkování příměří mezi Hamásem a Izraelem, oznámil svému národu překvapivou věc. Totiž že si uděluje zvláštní pravomoci, které mu podle ústavy nenáležejí.

Kromě toho si udělil imunitu, která by jeho příští rozhodnutí vyjímala ze soudního přezkoumání. Vzhledem k tomu, že po omezení činnosti parlamentu měl i před tím prezident vedle exekutivní i legislativní pravomoc, Mursího dekrety de facto zrušily rozdělení pravomocí v Egyptě a podle některých názorů vlastně předčily i možnosti, které měl vloni sesazený prezident Husní Mubarak. 

Proti Mursího kroku se už od pátku konala řada demonstrací, přičemž protestující se symbolicky vrátili na náměstí Tahrír v Káhiře – tedy to náměstí, kde se vloni protestovalo proti minulému režimu. Při mnohatisícových demonstracích lidé žádali zrušení dekretů a současnou situaci srovnávali se situací před loňským lednem, kdy vypukly proti-mubarakovské demonstrace. Ve prospěch Mursího naopak demonstrovaly desetitisíce příznivců Muslimského bratrstva, tedy organizace, z níž prezident původně vzešel. Současná situace tedy odhalila značné rozštěpení společnosti. 

Mursího čtvrteční posílení vlastních pravomocí bylo doprovázeno odvoláním nejvyššího žalobce, což zas pobouřilo juristy. Řada žalobců a soudců proti prezidentovým opatřením vyhlásila stávku, a část právníků opravdu od neděle stávkuje. Mursí se tedy musel k nečekaně velkému odporu nějak postavit. Právě v těchto okamžicích pravděpodobně vrcholí jednání mezi Mursím a představiteli soudců a žalobců. Výsledkem zřejmě bude návrh, podle kterého se Mursí některých nových pravomocí vzdá. Ustoupí tedy, ale zároveň si udrží tvář. Také Nejvyšší soudní rada, nejvýše postavená justiční instituce, naznačila, že nezatracuje dekrety jako celek, ale žádá jejich oslabení. 

Otázkou je, zda tento navržený kompromis veřejnost přijme. Jak se ukázalo, touha po demokracii a právním státě je u části egyptské veřejnosti stále velmi silná. Lidé už opět táboří na Tahríru a na úterý chystají velkou demonstraci, která by měla ukázat jejich sílu. Mursí také svým nečekaným krokem neúmyslně přispěl ke konsolidaci opozice proti islamistům, dosud roztříštěné. Nově ustavená „Fronta národní záchrany“ nyní sdružuje tyto a další politiky, kteří hodlají čelit tomu, co považují za zásadní ohrožení demokracie v Egyptě. Žádají také rozpuštění a nové složení zvláštní komise, která má za úkol sepsat novou ústavu, a která je podle názoru sekularistů i křesťanů ovládaná islamisty. 

Do čela liberálních a levicových protestů se postavil Muhamad Baradej, bývalý šéf Mezinárodní agentury pro atomovou energii a také neúspěšný prezidentský kandidát, který nyní z boje proti tomuto „thermidoru“ egyptské revoluce udělal své nové téma. Armáda, jak se zatím zdá, zůstává stranou. Připomeňme, že v srpnu se Mursí elegantním manévrem zbavil odporu v řadách vojáků a spojil se za tímto účelem s některými mladšími důstojníky. O to více však vyvolal obavy z příliš velkého vlivu Muslimského bratrstva. Proti demonstrujícím však opakovaně zasahovala policie slzným plynem a vedle dvou mrtvých lze napočítat stovky zraněných. 

Otázkou není jen to, zda nakonec bude výsledkem nějaký kompromis ohledně prezidentských dekretů a jaký, ale také co vlastně Mursí svým rozšířením pravomocí sledoval. 

Mursí má totiž pravdu v tom, že situace Egypta je vážná a je třeba řešit naléhavé problémy – zaměstnanci stávkují, burza padá a devizové rezervy ubývají. Je tedy třeba konsolidované vedení země. Podle prezidentského dekretu tyto mimořádné pravomoci měly být platné jen do zvolení příštího parlamentu a schválení ústavy. Dočasná řešení ale samozřejmě mívají tendenci přetrvávat. 

Mursí také v souvislosti se změnami odvolal nejvyššího prokurátora s tím, že tento muž jmenovaný ještě před Mubarakovým pádem záměrně přispěl k nedostatečnému potrestání viníků loňských násilných zásahů proti demonstrantům. Mursí tak chce revokovat některé z těchto procesů. I v tom má prezident určitou pravdu, protože jak nejvyšší žalobce, tak i velká část soudního systému, a zejména jeho nejvyšších pater, je tvořena lidmi spojenými s minulým režimem, a právě tyto kruhy kladou odpor některým změnám. Odvolání tohoto vysokého úředníka bylo však v rozporu se zákonem. Prodemokratičtí aktivisté v Egyptě se tedy opět ocitli v absurdním postavení, v němž si musejí vybrat, zda se spojí se starými strukturami proti těm novým, anebo naopak. 

To, co na Mursího kroku znepokojovalo jak liberální Egypťany, tak i západní státy, je autoritářské vyznění celého kroku. Mursí například formuloval cíle svých opatření velmi vágně, například tím, že je třeba ochránit výsledky loňské revoluce, přičemž nebylo zřejmé, co jimi míní a zda právě těmito dekrety není sama revoluce popřena. Není také jasné, zda jde o autoritářství Mursího jako osoby, nebo Mursího jako představitele Muslimského bratrstva – tedy organizace, kterou mnozí sekularisté podezřívají z touhy ujmout se vlády nad Egyptem jednou provždy. Jisté je to, že velká část Egypťanů si nechce nechat naději na demokracii vzít a je ochotná za ni znovu bojovat. To je uprostřed ekonomického i politického rozvratu Egypta velmi dobrá zpráva. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas. 
 

Autor:  Jan Fingerland

Nové články v rubrice

  • 1. března  2013     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Zdeněk Velíšek: Národní volby a osud Evropy

    V Evropě sdružené v EU už pěkných pár let nerozhodují volby do národního parlamentu jen o budoucnosti země, v které se konají. Přesto tam dodnes snad nikde voliči nevolí podle toho, jak jejich hlas ovlivní budoucnost...

     
  • 28. února  2013 v 18:00     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Markéta Šindelářová: Papež odchází

    Sedm let, 10 měsíců a 9 dní – tak dlouho trval dnes večer končící pontifikát Benedikta XVI. Pontifikát, který – o tom není pochyb – byl poznamenán řadou skandálů. Často se mluví o tom, že jejich propuknutí muselo papeže...

     
  • 28. února  2013 v 17:30     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Lukáš Jelínek: S komunisty to neumíme

    Čeští komunisté na sklonku roku 1989 promeškali historickou šanci a zkomplikovali vývoj tuzemské politiky na několik desetiletí dopředu. Kdyby se po vzoru svých soudruhů v jiných zemích tzv. východního bloku přejmenovali...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2020 Český rozhlas