Jan Fingerland: Jak spolu souvisí fotbal a politika – v Egyptě

Protivládní protesty v Egyptě neutichajíFoto:  ČTK/AP

Chvíli to vypadalo spíš jako záběr z filmu. Po skončení fotbalového utkání v severoegyptském Port Saidu vtrhly stovky fanoušků domácího klubu Al Masrí na hřiště a hnaly se směrem k hráčům a příznivcům hostujícího klubu. V následné rvačce, ale také panice a tlačenici zemřelo více než sedmdesát lidí, převážně přívrženců káhirského mužstva Al Ahlí.

Zdánlivě to připomínalo četné jiné podobné incidenty, jak je známe především z fotbalových utkání v latinské Americe nebo i z Afriky a Evropy. Ti, kdo sledují severoafrický fotbal, také budou mít v paměti kolize a otevřeně projevované nepřátelství mezi fanoušky Egypta a Alžírska z posledních let. Následné hodiny ukázaly, že nešlo jen o špatné nervy, příliš mnoho nevybité energie nebo špatně konstruované zábrany na stadionu. Konflikt mezi portsaidskými a káhirskými fanoušky totiž měl hned několikanásobně politický náboj, a teprve další dny možná ukáží, který byl skutečný nebo nejdůležitější. 

Fanoušci hostujícího káhirského klubu si především stěžovali, že pořadatelé pustili přívržence domácího klubu na stadion vyzbrojené tyčemi, ale i noži a mačetami a že v místě nebyl dostatek zdravotníků. Především ale upozorňovali na podivně laxní přístup bezpečnostních orgánů, které na incident vůbec nereagovaly. Amatérské záběry z mobilních telefonů pak ukázaly, že někteří velitelé se dlouho vůbec nesnažili něco dělat, a jakoby čekali, až bude po všem. 

A tak se zrodilo podezření, že celá věc byla předem naplánována. Jedna z teorií praví, že jde o pomstu káhirskému klubu za úlohu jeho fanoušků během loňské revoluce – ovšem pomstu ze strany policie. Právě tvrdé jádro klubu Al Ahlí se účastnilo prodemokratických demonstrací na náměstí Tahrír a když začala policie tyto protesty napadat, „ultras“ klubu Al Ahlí byli těmi, kdo bezpečnostním silám čelili v první linii. 2. února roku 2011 napadli demonstranty jacísi muži na velbloudech a koních, což bylo považováno za pokus Mubarakovy policie zasít mezi demonstranty strach. A byli to opět káhirští fotbaloví ultras, kdo se s nimi střetli a plán překazili – incident v Port Saidu se tedy udál v předvečer prvního výročí této události. Podle této konspirační teorie se tedy policie pomstila tím, že umožnila odpůrcům káhirského fotbalového klubu z portsaidského oddílu napadnout hosty – s nimiž měla ovšem své účty i sama policie. Sami portsaidští fanoušci ale dodávají, že se mezi nimi objevili neznámí muži, a že napadení hostujícího oddílu z Káhiry měli na svědomí najatí provokatéři. 

Jiní Egypťané tvrdí, že masové napadení káhirského oddílu je třeba vysvětlit širšími zájmy Nejvyšší vojenské rady, která v zemi od Mubarakova svržení ještě stále vládne. Podle této interpretace se nevolení egyptští vládcové z řad vysokých důstojníků snaží vyvolat chaos, aby ospravedlnili své setrvání u moci. V posledních měsících v Egyptě poměrně hladce zvolili nový parlament, nyní probíhají volby do horní komory, a ještě letos v létě by mohly proběhnout volby prezidenta, který má značné pravomoci – ty nyní v zastoupení vykonává právě Nejvyšší rada ozbrojených sil. 

Armáda, která je kvůli své snaze vytrvat u moci pod tlakem části veřejnosti, se před týdnem nečekaně rozhodla zrušit výjimečný stav, který trval přes třicet let – a vlastně ještě téměř celý rok po svržení prezidenta Mubaraka. Podle tohoto zákona mohly státní orgány snadno rozpouštět shromáždění, zatýkat lidi a případně je i soudit před zvláštními tribunály. Armáda si však vyhradila možnost obnovit výjimečný stav v případě zvláštních bezpečnostních rizik – a jak se někteří Egypťané domnívají, právě vyvolávání násilností, jakou jsou velké fotbalové výtržnosti, může vojákům sloužit jako zástěrka pro to, aby se opět mohli vplížit zpátky k nadvládě nad společností. 

Včerejší události v Port Saidu tedy podle takového výkladu mohli vyvolat agenti, kteří chtěli ospravedlnit nová omezení svobod, a nebo vyvolat ve zmatené společnosti touhu po návratu k sice méně svobodným, ale bezpečnějším včerejškům. Už krátce po incidentu na portsaidském stadionu se tedy zejména v Káhiře ozývala hesla namířená proti Nejvyšší radě ozbrojených sil i proti jejímu šéfovi maršálu Tantávímu. Ten udělal neobvyklý krok a v přímém telefonním vstupu v televizi vyslovil lítost nad četnými oběťmi a slíbil prošetření události. Pokud se armáda či policie skutečně pokusili vyvolat stav, kdy na svou stranu získají veřejné mínění, pak se možná přepočítaly, protože nesouhlasná protiarmádní reakce je v posledních čtyřiadvaceti hodinách velmi silná. Zároveň ale průzkumy veřejného mínění ukazují, že většina společnosti i nadále armádě důvěřuje, a že tedy i nadále bude trvat nejasný patový stav mezi vojáky a civilisty. 

Armáda se během revoluce poměrně rychle oddělila od Mubaraka i od policie, a od té doby se snaží udržet si maximum moci, ekonomických pozic a žádá zachování autonomie armády vůči kontrole ze strany parlamentu. Právě parlament jako druhý sloup moci v Egyptě je po nedávných volbách značně posílený, a tato nová demokratická civilní složka bude – a nebo může být – tou silou, která armádu nakonec zatlačí. Situace se zkomplikovala tím, že ve volbách zvítězilo Muslimské bratrstvo, které na jednu stranu dává najevo zájem na prosazení civilní moci vůči ozbrojené, ale zároveň vyvolává podezření, že je ochotno se s armádou nějak domluvit a moc si rozdělit. Bratrstvo se rovněž čím dál více distancuje od mladých aktivistů, kteří žádají rychlejší předání moci. 

Rychle vytvořený parlamentní výbor pro otázky obrany sice vyvolal naděje na to, že se volené orgány sebevědomě prosadí vůči armádě. Ovšem předsedou tohoto výboru se s podporou islamistů stal generál ve výslužbě a ve své řeči se vůbec nezmínil o tom, že by parlament měl schvalovat rozpočet armády. Jak se zdá, Muslimské bratrstvo je smířeno s tím, že Nejvyšší rada ozbrojených sil bude řídit záležitosti obrany, vnitřní bezpečnosti a zahraniční politiky ještě i během celého volebního období příštího prezidenta – přičemž Bratrstvo se zároveň vzdalo svého práva nominovat svého kandidáta na hlavu státu. Bratrstvo se také netají tím, že nehodlá narušovat ekonomické zájmy armády, která vlastní továrny na potraviny i stavební materiál. Dohoda s armádou může být prozíravým tahem, jak nevyvolávat zbytečné konflikty v ožehavé době, ale vyhlídka na setrvání vojáků u kormidla také vyvolává - přinejmenším v části egyptské společnosti – zřejmou frustraci. A ta se dostala na povrch právě v souvislosti s podivným incidentem na středečním fotbalovém zápase v Port Saidu. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.