Jan Fingerland: Jemen – viceprezident zvítězil, ať žije prezident

Abdar Rabbú Mansúr HadíFoto:  ČTK/AP, Hani Mohammed

I když je to zvláštní, dokonce i volby s jedním kandidátem a předem jasným výsledkem mohou v přátelích demokracie vyvolávat nadšení, a nebo alespoň naděje. Je tomu tak přinejmenším v případě dnešních prezidentských voleb v Jemenu, kde se miliony voličů dostavili k urnám, aby vhodily hlas ve prospěch viceprezidenta Abdara Rabbúa Mansúra Hadího.

Nejde totiž tak úplně o jméno a politiku tohoto muže, ale o skutečnost, že úterním hlasováním se Jemenci definitivně odříznou od minulosti. Totiž od třiatřiceti let, během kterých vládl Alí Abdalláh Saleh formálně jako prezident, ale reálně coby diktátor, nebo spíše hlava autoritativně vládnoucího klanu. A tak i když se na adresu viceprezidenta a pravděpodobného budoucího prezidenta Hadího snášejí příležitostné komplimenty, to nejdůležitější je, že Hadí není Saleh. 

Jemen je jednou z blízkovýchodních zemí, které v posledním roce zachvátilo arabské jaro. Když prezident Saleh nechal do demonstrantů střílet a situace začala silně připomínat náběh k občanské válce, část armády přešla na stranu protestujících. Jemen je na rozdíl od řady jiných zemí oblasti dost chudý a jeho vzdělaná městská třída je relativně malá, a tak demonstrující studenti byli jen jedněmi z mnoha aktérů složitého boje o budoucnost Jemenu. Přesto loňská nositelka Nobelovy ceny Tavakkul Karmánová označila dnešní volby za výsledek boje mladých lidí za demokracii a za počátek nové éry v dějinách Jemenu. Prezident Saleh se totiž pod tlakem demonstrací dostal do problematické situace a začal ustupovat. Neméně důležitý pro jeho odchod od moci byl však jiný incident, totiž dosud ne zcela jasný minometný útok na jeho sídlo vloni v létě. Saleh utrpěl zranění a popáleniny, kvůli kterým odejel ze země, nejdříve do Saúdské Arábie a pak do Spojených států, kde se dosud léčí. Jeho setrvání za hranicemi je pravděpodobně také výsledkem diplomatického a možná i celkem nediplomatického nátlaku ze strany Saúdů i Američanů, kteří sice v minulosti Saleha podporovali coby garanta bezpečnosti a sekularismu, ale svou důvěru v něj už ztratili. Nyní se dokonce mluví o tom, že Saleh Al Kajdu nenápadně podporoval, aby tím posílil svou vlastní cenu pro západ. 

Saleh proslul jako neobyčejně rafinovaný a také podivuhodně odolný hráč. Ještě během svého pobytu v Jemenu v době masových demonstrací se dokázal se svými saúdskými patrony několikrát dohodnout na svém odchodu, aby na posledních chvíli změnil názor. Teprve vážný zdravotní stav po atentátu jeho odhodlání nalomil. Saleh si nakonec může blahopřát, protože neskončil ve vodovodní rouře jako Kaddáfí nebo ve vězeňské nemocnici jako Mubárak, ale „jen“ v dočasném exilu a bez funkce. Součástí dojednaných podmínek byla jeho beztrestnost, může se teoreticky ještě vrátit do Jemenu a strávit zbytek života ve vlasti. Sám původně dokonce oznámil, že se přijede podívat na volby, ale nakonec si to rozmyslel, pravděpodobně na doporučení svých hostitelů Američanů. Saleh také v televizním projevu před volbami slíbil, že už nehodlá vstoupit do politiky, takže mnohé oko v Jemenu jistě nezůstalo suché. Již před časem dokonce požádal své krajany, aby mu odpustili chyby, kterých se během třicetileté vlády a zejména desetiměsíčního potlačování demonstrací dopustil. 

Zvolení jeho dosavadního viceprezidenta Hadího tedy znamená otevření nové kapitoly – přinejmenším podle optimisticky laděných výhledů. Hadí je považován za politika, který má dobré úmysly, podporu doma i v zahraničí a také jednu nezaslouženou výhodu. Tento bývalý voják a prý velmi přemýšlivý muž totiž pochází z jihu, a tak může získat na svou stranu i část svých rodáků. Jemen totiž je i nadále rozštěpen na severní a jižní Jemen. Tyto státy byly dočasně do roku 1990 odděleny, ale formální sjednocení nesmazalo stížnosti jižní části státu na údajné přehlížení ze strany severu. To se projevilo i během dnešního hlasování, kdy se zejména na jihu objevovaly násilnosti, které průběh voleb na některých místech vážně narušily. Z jihu, kde na některých místech nyní vládnou protivládní povstalci propojení s Al Kajdou, přišly zprávy, podle kterých tamní obyvatelé hlasování bojkotovali nebo případně nehodlají výsledek volebního procesu přijmout. Totéž zaznělo i ze severu země, kde probíhá jiné povstání, totiž boj tamních šíitů proti centrální vládě, podle tvrzení Američanů podporovaný z Íránu. 

Prozatím se dá říci, že Jemen udělal konečně zřetelný krok vpřed. Budoucí prezident Hadí bude ve funkci jen dva roky. Má dovést svou zemi k dalším prezidentským volbám a také volbám parlamentním. Cesta to bude nepochybně trnitá, protože Jemen je jednu z nejchudších zemí vůbec, přičemž stav věcí dlouhodobě zhoršuje nedobrá bezpečnostní situace, která ze země vyhnala řadu investorů i humanitárních a rozvojových agentur. Jemen je také i nadále drcen zmíněnými vnitropolitickými problémy, jako je povstání na severu a jihu a přítomností Al Kajdy, která sem byla vytlačena ze severu ze Saúdské Arábie. Sama země také má velmi malé zkušenosti se spořádaným vládnutím, a i nadále se dá očekávat, že o zásadních věcech budou rozhodovat mocné klany, ať už to budou Hašídové, kteří se v loňském roce proti Salehovi otevřeně postavily, a nebo naopak lidé, kteří stáli za prezidentem, a i nadále zůstávají v četných klíčových pozicích státu a armády. 

Arabia Felix, šťastná Arábie, jak se říkalo této části světa ve starověku, neměla v posledních generacích zas tolik štěstí. Ani teď není její budoucnost bezmračná, a pesimisté dokonce mluví o tom, že směřuje ke stejnému stavu jako Somálsko, jež je dnes spíše jen prázdnou slupkou bývalého státu. Jedno je ovšem jisté. Jemen se stal další arabskou zemí, kde se pod tlakem zdola změnil vládce. V jistém smyslu je to dokonce první země, kde se to podařilo na základě dohody dvou stran sporu. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.