Jan Fingerland: Když hoří korán, planou emoce

KoránFoto:  Comstock Images

Korán je kniha, kterou věřící drží oběma rukama, dotýká se jí vždy, jen pokud jsou jeho ruce fyzicky a rituálně čisté, a nikdy nenechá korán ležet vespod hromady knih. Korán přísně vzato ani není kniha, ale doslovný záznam slova Božího. Není tedy divu, že ničení koránu v Afghánistánu ze strany příslušníků západního kontingentu vyvolalo tak negativní a divokou odezvu, jaké jsme svědky v posledních dvou dnech.

Dosavadní znalost celého případu říká, že dva pracovníci sil NATO pálili u alianční základny v Bagramu odpadky, a mezi nimi i několik výtisků koránu. Místní lidé jim v tom prý zabránili a část poničených koránů zachránili z plamenů. Zvěst se rychle rozšířila a na několika místech Afghánistánu vypukly mnohatisícové demonstrace. Ty byly namířeny nejen proti znesvětitelům islámské víry, ale i proti přítomnosti zahraničních vojáků a proti Americe jako takové. Při demonstracích, jichž se údajně účastnili i ozbrojení lidé a muži pocházející podle přízvuku z Pákistánu, zahynulo několik lidí. 

Bílý dům i velitel amerických jednotek v Afghánistánu přišli okamžitě s pokornými omluvami a příslibem vyšetření, ale zásadní poškození americké armády a jejího postavení v afgánských očích už bylo nevyhnutelné. Děje se tak ve velmi citlivém období, v době, kdy už se mluví o odchodu z Afghánistánu, pravděpodobně přespříští rok. Provolávání slávy Talibanu a přání smrti Americe, které zaznívaly z davu, nemusejí reprezentovat většinové mínění, ale cosi přece jen znamenají. 

Nad celým incidentem se vznáší několik otazníků. Zatím není zřejmé, zda pachatelé celé věci byli opravdu vojáci a zda vůbec byli příslušníky amerického kontingentu. Podle dosavadních zpráv se skutečně vyskytují ve skladu bagramské základny četné korány, ať už se jedná o dary ze strany afghánských pracovníků nebo o knihy, které prý byly zabaveny vězněným povstalcům. Ti prý používali korány pro tajné předávání informací mezi sebou, a tak o ně přišli. Matoucí je, že ohořelé výtisky koránu byly údajně vesměs nové, a nemohlo se tedy jednat o knihy zabavené vězňům. Možnost, že se jednalo o provokaci, je tedy stále ještě ve hře. 

Pokud ovšem šlo o skutečný skutek amerických nebo jiných západních vojáků nebo jiných pracovníků, pak se jednalo o čin nejen značně necitlivý vůči víře drtivé většiny Afghánců, ale i o projev obdivuhodné hlouposti. Jak je možné, že zaměstnanci nejsou proškoleni do té míry, aby věděli, že se mají ke koránu v jakékoli formě chovat s respektem? A navíc, západní armády v Asii už několikrát čelily podobnému problému, kdy došlo ke skutečnému a záměrnému, nebo nezáměrnému či zcela smyšlenému hanobení islámu. Pokaždé si všichni zúčastnění mohli velmi přesvědčivě ověřit, že reakce muslimů na urážku svého náboženství reagují velmi emocionálně. 

Vloni při protestech proti záměru amerického pastora Terryho Jonese spálit korán zahynula v Afghánistánu řada lidí včetně tří evropských civilních pracovníků. Jako zcela falešná se až příliš pozdě ukázala být také zvěst, podle které měl být korán splachován do záchodu během výslechů na Guantánamu. Do nebezpečné situace se v roce 2003 dostali i čeští vojenští lékaři, když kdosi nedaleko jejich polní nemocnice pohodil leták urážející korán. I když šlo o zcela zřetelnou provokaci, s níž Češi neměli zcela evidentně nic společného, bylo jen velmi těžké situaci vysvětlit místním lidem. Kdokoli chce kdykoli vyvolat nepřátelskou reakci muslimů, stačí mu vyslovit obvinění z urážky pro islám posvátných skutečností, jako je prorok, význačné svatyně v Mekce nebo v Jeruzalémě, a samozřejmě i koránu. 

Jak jsme už zmínili na začátku, korán se v islámu těší neobvyklé úctě, mnohem větší, než třeba bible v západní kultuře. Korán je považován za záznam pokynů a prohlášení ze strany samotného Boha předaný prostřednictvím anděla Gabriela proroku Mohamedovi. Pozdější islámská tradice a teologie postavení koránu dále posílila, například tím, že korán prohlásila za věčný a nestvořený – předcházející tedy i samotnému vzniku světa a sdílející vlastnosti samotného Alláha. Korán zapsaný v poetické arabštině nelze přísně vzato skutečně přeložit, ale nanejvýš jaksi přetlumočit jeho význam. 

V lidové víře korán dosáhl – stejně jako sám prorok – statusu nedotknutelnosti, což mimo jiné souvisí s tím, že jeho prostřednictvím si prostý věřící může nějak zpřítomnit posvátno – islám je totiž jinak velmi obezřetný vůči jakýmkoli zobrazením Boha a božství. Výsledkem je, že se korán stal sám o sobě téměř objektem samostatné úcty, snad srovnatelné s postavením Ježíše nebo Panny Marie v některých podobách křesťanství. Mnoho muslimů, zejména z nearabských zemí, neumí korán ani číst, a tím spíše se k němu vztahují jako k předmětu. 

Je paradoxní, a možná zároveň i logické, že protiislámská polemika na Západě se také zaměřila na status koránu. Zmíněný Terry Jones chtěl předloni pálit korán v souvislosti s výročím 11. září, který sami jeho pachatelé spojovali se svým chápáním islámu. Jonesův spolupracovník, pastor Wayne Sapp, uspořádal symbolický soud s koránem, obvinil tuto knihu ze zločinů proti lidskosti a skutečně zapálil. Tento nenávistný a nenávist vyvolávající postup odráží podezřívavý vztah západu k islámu samotnému, který podle průzkumů veřejného mínění těsně nadpoloviční část Američanů vnímá negativně, i když často nemají přesnou představu o jeho nauce. 

I muslimský svět samotný řeší svůj vztah k tomuto posvátnému písmu, které bylo podrobeno nepoměrně menšímu kritickému historickému a lingvistickému zkoumání ve srovnání s Biblí v západním světě posledních dvou či tří staletí. V posledních letech se tyto studie koránu přece jen rozběhly, a to i ze strany samotných muslimů, ale tyto aktivity se odehrávají prakticky výhradně na západních univerzitách. Důvod je zřejmý – většina muslimských společností, včetně akademických kruhů, není připravena na zpochybňování jednoho ze základních kamenů dosavadní podoby své víry. 

Nové, kritičtější vidění vlastní tradice bude do budoucna důležité pro muslimy i nemuslimy, a je možné, že třeba právě dlouhodobé důsledky arabského jara přinesou nového ducha i v tomto ohledu. Ať se tak stane či nikoli, nic neospravedlňuje urážlivé jednání vůči koránu. A to jak z pragmatických důvodů, tak i z důvodů elementárního respektu vůči víře lidí, v jejichž zemi se jednotky pohybují. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.