27. února  2013 v 16:00  rubrika: Názory a argumenty

Jan Fingerland: Několik vět - po čínsku

Velký palác lidu v Pekingu. - Foto:  ČTK

Velký palác lidu v Pekingu.Foto:  ČTK

„Slavnostně a otevřeně navrhujeme, aby naše země ratifikovala Mezinárodní úmluvu o občanských a politických právech. Chceme, aby byly v Číně naplněny principy lidských práv a ústavnosti.“ Tak začíná otevřený dopis, který podepsalo více než sto předních čínských vědců, novinářů a občanských aktivistů. Jde o čínskou verzi petice „Několik vět“ známé z těsně předlistopadového Československa?

Načasování této výzvy není náhodné. Už za několik dní se v Pekingu sejdou tisíce členů Všečínského shromáždění lidových zástupců na svém výročním zasedání. Na tomto setkání čínského megaparlamentu – či snad pseudoparlamentu – by také měl být oficiálně uveden do své funkce Si Ťin-pching, nedávno vybraný čínský prezident. Po deseti letech tak nahradí Chu Ťin Tchaa. 

Tento pečlivě koordinovaný mechanismus postupné obměny a také pozvolné reformy, charakteristický pro post-Maovskou lidovou Čínu, tedy náhle dostává zcela nový impuls a novou příchuť. A to příchuť vzpoury těch, o které se režim často opíral – lidí působících na univerzitách, v novinách a dalších institucích, které vykonávají velký vliv na veřejné mínění. 

Navíc jde už o druhou podobnou výzvu během několika měsíců, přičemž ta první používala mnohem tvrdší jazyk. Prosincová výzva žádala zásadní politickou reformu v Číně včetně nezávislého soudnictví a zavedení demokratických prvků. Varovala před frustrací veřejnosti, která nevidí žádný pokrok v důležitých oblastech života. Čína má prý jednu z posledních příležitostí k mírumilovné reformě, po které může následovat násilná revoluce a chaos. 

Nová výzva je mnohem smířlivější než ta z prosince. Uznává dokonce obtíže při zavádění politických změn. Dodává však, že přijetí Mezinárodní úmluvy o občanských a politických právech je v silách současných čínských vůdců. Jak je na tom Čínská lidová republika s dodržováním lidských a politických práv je časným námětem mnoha debat i zpráv. Jak je na tom ale formálně? 

Zmíněná úmluva je součástí Mezinárodní deklarace lidských práv, schválené před více než šedesáti lety Valným shromážděním OSN. Zajišťuje základní občanská a politická práva jednotlivců, včetně svobody náboženského vyznání, projevu a shromažďování. Čínská vláda ji podepsala až - nebo už? - v roce 1998, ale čínský parlament ji nikdy neratifikoval. Formálně vzato se tedy na Čínskou lidovou republiku nevztahuje. 

Nyní tedy řada velmi prominentních představitelů veřejného a intelektuálního života žádá poslance, pomalu se sjíždějící do Pekingu, aby dokončili proces, započatý před patnácti lety. Významný investigativní čínský novinář, který patří mezi signatáře výzvy, v rozhovoru pro stanici BBC uvedl, že lidé jako on od vlády velké kroky vpřed nečekají. Proto také snaha o změnu vychází z těchto skromných očekávání a tlačí na malé posuny. 

Shodou okolností v těchto dnech čínská vláda řeší dva naléhavé problémy. Jedním je zhoršující se ekologická situace, která postihla velká čínská města a vyvolává mezi lidmi velkou nespokojenost. Tou druhou je veřejné prohlášení stanice BBC, která oznámila, že kdosi ruší její čínskojazyčné krátkovlnné vysílání. Systematičnost a rozsah tohoto rušení ukazuje, že původcem může být jedině čínská vláda. Toto obvinění by před časem ještě nehrálo roli, nyní je však pro Peking velkou mezinárodní nepříjemností, srovnatelnou s vlnou sebeupalování mladých Tibeťanů nebo rostoucí nespokojenost s korupcí v řadách čínských prominentů. 

Čínský stát tedy na všech stranách řeší potíže, které vyplývají nejen z neřešení řady zásadních problémů, ale také z určité otevřenosti, kterou stát ve snaze udržet tempo s dobou připustil. Výzva k ratifikaci Mezinárodní úmluvy o občanských a politických právech měla být ve skutečnosti uveřejněna až ve čtvrtek. Úřady se však o ní dozvěděly příliš brzy a proto se dostala do oběhu s předstihem. Je příznačné, že její znění mezitím zmizelo z řady čínských internetových stránek, kam bylo původně umístěno. 

Čína pravděpodobně skutečně kráčí k větší otevřenosti, ale ne vždy přímou cestou a ne vždy dost rychle. Teprve čas ukáže, zda výzva k ratifikaci mezinárodní úmluvy bude hrát podobnou roli jako československý manifest Dva tisíce slov z roku 1968, po kterém však následovala invaze a dvacetiletí normalizace. - A nebo petice Několik vět z roku 1989, ve svých požadavcích sice mnohem mírnější než Dva tisíce slov, ale přece jen stojící na startu úplné změny politického systému. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas. 

Autor:  Jan Fingerland

Nové články v rubrice

  • 1. března  2013     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Zdeněk Velíšek: Národní volby a osud Evropy

    V Evropě sdružené v EU už pěkných pár let nerozhodují volby do národního parlamentu jen o budoucnosti země, v které se konají. Přesto tam dodnes snad nikde voliči nevolí podle toho, jak jejich hlas ovlivní budoucnost...

     
  • 28. února  2013 v 18:00     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Markéta Šindelářová: Papež odchází

    Sedm let, 10 měsíců a 9 dní – tak dlouho trval dnes večer končící pontifikát Benedikta XVI. Pontifikát, který – o tom není pochyb – byl poznamenán řadou skandálů. Často se mluví o tom, že jejich propuknutí muselo papeže...

     
  • 28. února  2013 v 17:30     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Lukáš Jelínek: S komunisty to neumíme

    Čeští komunisté na sklonku roku 1989 promeškali historickou šanci a zkomplikovali vývoj tuzemské politiky na několik desetiletí dopředu. Kdyby se po vzoru svých soudruhů v jiných zemích tzv. východního bloku přejmenovali...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace