17. prosince  2012 v 17:05  rubrika: Názory a argumenty

Jan Fingerland: Pyrrhovo vítězství v Egyptě

Egypťané i nadále protestují proti prezidentovi Mursímu a jeho Muslimskému bratrstvu - Foto:  ČTK/AP, Nasser Nasser

Egypťané i nadále protestují proti prezidentovi Mursímu a jeho Muslimskému bratrstvuFoto:  ČTK/AP, Nasser Nasser

Když král Pyrrhos s velkými ztrátami porazil nepřátele, dopustil se podle starověkých historiků známého výroku o tom, že další takové vítězství by ho mohlo zničit. Podobně na tom možná je egyptské Muslimské bratrstvo. Po sobotním hlasování o ústavě se ještě před oficiálním vyhlášením výsledků dá říci, že ústava prošla. Otázka je, jakou cenu za tento úspěch islamisté zaplatili nebo případně ještě zaplatí.

Podle předběžných čísel hlasovalo pro ústavu56 apůl procenta lidí. V dalším kole, které se v sobotu bude konat v oblastech Muslimskému bratrstvu více nakloněných, to bude ještě vyšší údaj. Celkově se tedy dá říci, že ústava již prošla, a islamisté mohou vydávat tuto etapu boje o podobu porevolučního Egypta za své vítězství. Nejde však o žádnou drtivou porážku oponentů ústavy, a celý proces za sebou zanechává pachuť zbytečného rozštěpení společnosti. 

K tomu došlo tím, že ústavu sepsala jen část členů zvláštního ústavodárného tělesa. Postupně z něj na protest proti islamistům odešli zástupci sekulárních sil, křesťanů a právníků, a dokonce i představitelů islámské univerzity Al Azhar, takže zbyli jen přívrženci Muslimského bratrstva a salafistického hnutí. Ti si sepsali ústavu podle svého a v urychleném řízení ji schválili, aby předešli svému rozpuštění ze strany justice. Prezident Mursí, který sám pochází z řad Muslimského bratrstva, ji přes nesouhlas velké části veřejnosti předložil ke schválení v referendu, spoléhaje se, že početnost a disciplinovanost islamistů mu pomůže. 

Odpůrci ústavy tvrdí, že jde o ústavu nejen islamisty sepsanou, ale také islamisticky orientovanou, takovou, která nehledí na práva žen, náboženských menšin nebo nutnost ochránit svobodu vyjadřování. Jiní zas zdůrazňují autoritativní způsob, jakým byla ústava schválena a protlačena do referenda i referendem samotným. To už to samo o sobě může svědčit o autoritářských sklonech Muslimského bratrstva. Hlasování o referendu tak bylo vnímáno jako národní plebiscit o prezidentu Mursím a o Muslimském bratrstvu obecně. Výsledky nejsou jednoznačné ani pro jednu stranu sporu. 

Zaprvé, navzdory nadšeným tirádám reportérů o velkém zájmu Egypťanů a o dlouhých frontách, se kriticky významného hlasování účastnila méně než jedna třetina oprávněných voličů. Většina se tedy ani neobtěžovala přijít k urnám. Za druhé není zřejmé, zda se jedná o vítězství islamistů. Ti sice získali schválení ústavy, ale ne dost jednoznačné. Nemohou tedy snadno předstírat, že jejich politika je populární a že reprezentují celý Egypt. 

Někteří z těch, kdo hlasovali pro ústavu, uváděli takové důvody jako touhu po stabilitě, a nikoli náklonnost k bratrstvu nebo touhu po islámském státě. Lidé nehlasovali nutně pro tuto ústavu, ale hlasovali by pro jakoukoli, protože vědí, že bez stability a bezpečí nebudou do Egypta jezdit turisté. Proti hlasovali i upřímně věřící muslimové, nespokojení s tím, že bratrstvo se soustředí na upevňování své moci, místo aby řešilo čím dál ožehavější otázky bezpečnosti, sociální spravedlnosti nebo ekonomické reformy. Proti ústavě se vyjadřovali i někteří islamisté, například neúspěšný prezidentský kandidát Abdul Muním Futúh, kterým vadilo, že dává příliš velký chráněný prostor pro armádu. Spekuluje se i o tom, že některým se mohla zdát ústava málo islamistická. 

Dá se tedy říci, že pro ústavu, kterou podporovalo Muslimské bratrstvo i salafisté, hlasovalo více než o téměř dvacet procentních bodů méně, než jaká byla podpora islamistů v parlamentních volbách – Muslimské bratrstvo a salafisté totiž dohromady získali kolem 75 procent všech hlasů. Na druhou stranu ovšem samotný Muhammad Mursí v prezidentských volbách získal méně než 52 procent hlasů, a to přesto, že proti němu stál Ahmad Šafík, vnímaný jako muž bývalého režimu. Pokud bychom tedy referendum vnímali jako vysvědčení pro Muhammada Mursího, pak spíše získal, a to navzdory svým přehmatům a přešlapům. Na straně odpůrců ústavy přetrvává po porážce určitá trpkost, sepisují nyní hlášení o porušení pravidel při hlasování, o zastrašování voličů nebo o tom, že náboženské autority dávaly najevo, že hlasovat proti ústavě znamená stát se odpadlíkem. 

Nyní tedy zůstává otázka, co bude dál v Egyptě, rozděleném a rozbouřeném několika týdny masových demonstrací přívrženců i protivníků prezidenta a jeho ústavy. Otázkou bude, zda se podaří liberálně naladěným odpůrcům Mursího, sdruženým do Fronty národní spásy, udržet tempo a také soudržnost. V této neformální koalici stran a osobností je hned několik kohoutů, jako je několik bývalých prezidentských kandidátů, jako je Amr Músa, Muhammad Baradej nebo Hamdín Sabahí. 

Během prvního pololetí příštího roku by se měly konat parlamentní volby, protože předchozí sněmovnu, tu, kterou ovládali islamisté, justice na základě nepříliš důvěryhodných důvodů rozpustila. Již brzy tedy egyptští voliči dají najevo, zda jim údajné autoritářství Muslimského bratrstva opravdu vadí, nebo zda i nadále více než polovina společnosti důvěřuje právě vousatým mužům, že zajistí spravedlnost, prosperitu a bezpečnost. 

Zatím však Muslimské bratrstvo bude žít se svým Pyrrhovým vítězstvím, dělat obtížné reformy bez společenského konsenzu, a to vše za bedlivého slevování milionů nedůvěřivých očí v Egyptě i za hranicemi. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.  

Autor:  Jan Fingerland

Nové články v rubrice

  • 1. března  2013     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Zdeněk Velíšek: Národní volby a osud Evropy

    V Evropě sdružené v EU už pěkných pár let nerozhodují volby do národního parlamentu jen o budoucnosti země, v které se konají. Přesto tam dodnes snad nikde voliči nevolí podle toho, jak jejich hlas ovlivní budoucnost...

     
  • 28. února  2013 v 18:00     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Markéta Šindelářová: Papež odchází

    Sedm let, 10 měsíců a 9 dní – tak dlouho trval dnes večer končící pontifikát Benedikta XVI. Pontifikát, který – o tom není pochyb – byl poznamenán řadou skandálů. Často se mluví o tom, že jejich propuknutí muselo papeže...

     
  • 28. února  2013 v 17:30     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Lukáš Jelínek: S komunisty to neumíme

    Čeští komunisté na sklonku roku 1989 promeškali historickou šanci a zkomplikovali vývoj tuzemské politiky na několik desetiletí dopředu. Kdyby se po vzoru svých soudruhů v jiných zemích tzv. východního bloku přejmenovali...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace