28. prosince  2012 v 17:45  rubrika: Názory a argumenty

Jan Fingerland: Sýrie před koncem revoluce

Bojovník syrské opozice - Foto:  ČTK/AP, Virginie Nguyen Hoang

Bojovník syrské opoziceFoto:  ČTK/AP, Virginie Nguyen Hoang

Blíží se pád syrského režimu? Zdá se, že se možná blíží, ale je stále ještě daleko. Syrská armáda je stále ještě soudržná a Bašár Asad dává najevo, že hodlá vytrvat. Otázkou je, zda si totéž myslí lidé kolem něj.

Podle některých analytiků je syrské vedení rozpolcené. Jedna část si přeje bojovat až dokonce, druhá je ochotna začít vyjednávat. Podle Karima Bitara z Institutu pro mezinárodní a strategické vztahy k těm odhodlaným patří především nejbližší okruh prezidenta Bašára Asada. Ten je tvořen nejen alávity, jako je sám Asad, ale patří k němu také někteří sunnité a drúzové. 

Druhou skupinu prý tvoří vysocí činitelé státního aparátu a několik členů velení armády. Jsou přesvědčeni, že konflikt skončil patem, a možná by dali přednost vyjednávání. To by pro ně znamenalo možnost vyhnout se osudu, který možná čeká samotného Asada. To jsou však spekulace, které nemůže nikdo potvrdit. 

Jestli existuje nějaké vnější měřítko toho, jak se vyvíjí situace v Sýrii, mohl by jím být postoj Ruska. To se ještě relativně nedávno stavělo plnou vahou za Bašára Asada a zablokovalo několik k režimu kritických rezolucí Rady bezpečnosti. V posledním půlroce však začala ruská rétorika kolísat a postoje měknout. Moskva náhle zdůrazňovala hlavně to, že se zahraničí nemá vměšovat do syrských záležitostí – tedy Západ že nemá chystat žádnou intervenci nebo dodávat opozici zbraně – případně že krizi v Sýrii mohou vyřešit jen rozhovory mezi oběma znepřátelenými bloky. 

Nyní se tedy objevují příznaky, že Rusové uvažují i o možnosti, že v Sýrii dojde k jednání a Moskva se ho bude účastnit jako jeden z důležitých hráčů. Například v pondělí francouzský list Le Figaro napsal, že Rusko a Spojené státy se dohodly na ustavení přechodné vlády v Sýrii. Má mít plné pravomoci a má také Asadovi umožnit zůstat v úřadu do konce mandátu v roce 2014 s tím, že o další funkční období nebude smět usilovat. 

Místní koordinační výbory, které organizují opoziční boj v Sýrii, ovšem jakýkoli kompromis tohoto druhu odmítly. Existence takového plánu byla dokonce později popřena, ale šlo možná o zkušební balónek, vypuštěný jednou z několika zúčastněných stran. Je ovšem pravda, že Národní koalice sil revoluce a syrské opozice, tedy střechová organizace velké části protivládních sil, ve čtvrtek prohlásila, že je ochotna zapojit se do jakéhokoliv procesu pokojného předání moci v zemi. Ovšem jen za podmínky, že z něj bude vyloučen prezident Bašár Asad a jeho rodinný mocenský okruh. 

Rusko však Asadův konec už evidentně považuje za hotovou věc, byť možná vzdálenou, a začalo brát na vědomí i opozici – následuje tedy příklad západních zemí, které opozici nedávno na velké konferenci dokonce uznaly za představitele Sýrie. Moskva dokonce oficiálně pozvala šéfa hlavní syrské opoziční koalice Ahmada Muáze Chatíba na bilaterální jednání. Chatíb zatím jednání s Rusy odmítá, přinejmenším je zřejmé, že nebude chtít jednat v Moskvě, ale na nějaké neutrální půdě. Podle jiných informací mezi tím do Moskvy zamířili i náměstek syrského ministra zahraničí Fajsal Mikdád a další vysoký diplomat. Moskva se tedy snaží jednat s oběma stranami. 

Syrský režim mezi tím Rusové veřejně vyzvali, aby co nejkonkrétněji naplnil svou deklarovanou připravenost vést dialog s opozicí. Ruská diplomacie začala budovat předmostí k další spolupráci s příštím syrským režimem. Momentálně jsou Rusové mezi bojujícími Syřany velmi nepopulární právě pro své proasadovské postoje, a část opozice dokonce žádá, aby se Moskva za své dosavadní postoje omluvila. Přesto se nedá vyloučit, že se Moskvě podaří udržet existenci ruského vojenského přístavu v syrském Tartúsu a že příští syrská elita bude Rusko využívat jako protiváhu západního vlivu. 

Se Sergejem Lavrovem má jednat zvláštní emisar OSN a Ligy arabských států pro Sýrii Lachdar Brahímí, přičemž na programu mají být i Brahímího plány na zprostředkování poklidného předání moci v Sýrii a na ukončení násilí. Tento týden se Brahímí též sešel s tou částí syrské opozice, kterou syrský režim toleruje. Jde o Národní koordinační výbor pro demokratickou změnu, který slučuje arabské nacionalisty, syrské Kurdy a socialisty. Tento výbor už má kontakty s Ruskem a může Moskvě sloužit jako klientská struktura pro další zprostředkování vlivu. Ve čtvrtek Brahímí dokonce navrhl vytvoření přechodné vlády v Sýrii. Z tohoto konkrétního jednání pravděpodobně ještě řešení nevzejde, ale půda pro další vývoj už je zkypřena – ještě před pár měsíci by řeči o přechodné vládě byly vnímány jako diplomatické pábení. 

Nyní už jsou tyto věci brány vážně. Syrští povstalci totiž před několika dny dobyli město Háram u turecké hranice. Toto dvacetitisícové město je dalším významným centrem, které zpečeťuje nový trend ve vedení syrské občanské války. Syrská armáda už se nesnaží udržet celou zemi pod kontrolou, ale spíše jen ovládá zásobovací trasy a sama dokonce přijala povstaleckou taktiku, při níž se odvažuje jen rychlých výpadů, po kterých se zas stáhne. 

Zdá se, že se vojáci snaží udržet celistvé území spojující Aleppo na severu s Damaškem na jihu. Předpokládá se také, že armáda, jejíž elitní jednotky jsou složeny převážně z vládnoucích alávitů, bude chtít udržet plnou kontrolu nad alávitskou pravlastí na západě země podél středomořského pobřeží. Tam by se případně Asadové stáhli, pokud by už armáda nedokázala udržet pozice jinde. Zatím se však zdá, že syrská armáda je stále ještě soudržná a bojeschopná, a bezprostřední pád jí tedy nehrozí. S tím Sýrie bohužel vstoupí i do dalšího roku. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas

Autor:  Jan Fingerland

Nové články v rubrice

  • 1. března  2013     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Zdeněk Velíšek: Národní volby a osud Evropy

    V Evropě sdružené v EU už pěkných pár let nerozhodují volby do národního parlamentu jen o budoucnosti země, v které se konají. Přesto tam dodnes snad nikde voliči nevolí podle toho, jak jejich hlas ovlivní budoucnost...

     
  • 28. února  2013 v 18:00     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Markéta Šindelářová: Papež odchází

    Sedm let, 10 měsíců a 9 dní – tak dlouho trval dnes večer končící pontifikát Benedikta XVI. Pontifikát, který – o tom není pochyb – byl poznamenán řadou skandálů. Často se mluví o tom, že jejich propuknutí muselo papeže...

     
  • 28. února  2013 v 17:30     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Lukáš Jelínek: S komunisty to neumíme

    Čeští komunisté na sklonku roku 1989 promeškali historickou šanci a zkomplikovali vývoj tuzemské politiky na několik desetiletí dopředu. Kdyby se po vzoru svých soudruhů v jiných zemích tzv. východního bloku přejmenovali...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace