6. prosince  2012 v 17:45  rubrika: Názory a argumenty

Jan Fingerland: Tanky zpět v Káhiře

V Káhiře jsou zpět tanky - Foto:  ČTK/AP, Nasser Nasser

V Káhiře jsou zpět tankyFoto:  ČTK/AP, Nasser Nasser

Nejdříve se zdálo, že armádní diktatura byla v Egyptě poražena vloni v únoru, kdy musel odejít Husní Mubárak. Pak se zdálo, že část armádního vlivu přežije v podobě Nejvyšší rady ozbrojených sil, která dlouho nechtěla civilní síly pustit k moci. Ale pak letos v srpnu prezident Muhamad Mursí, zvolený jen dva měsíce před tím, udělal šikovný tah.

Část mubárakovské generality poslal do důchodu a dohodl se s mladšími důstojníky na ústupu armády z politiky. Nyní se zdá, že armáda se do událostí v Egyptě znovu zapojí, a spoluzpůsobil to paradoxně právě Mursí příliš panovačným způsobem svého rozhodování. 

Současná vnitropolitická krize vypukla poté, co si prezident Mursí 22. listopadu nečekaně přiřkl nové pravomoci a zároveň učinil svá rozhodnutí imunními proti přezkoumání soudy. Situace se dále vyhrocovala, když ústavodárný výbor, po odchodu nesouhlasících liberálů a křesťanů složený už prakticky výhradně jen z islamistů, dokončil ústavu, se kterou však neislamisticky orientovaná část egyptské veřejnosti nesouhlasila. Tuto ústavu chce Mursí a jeho mateřská organizace, tedy Muslimské bratrstvo, předložit 15. prosince v referendu, a schválením této ústavy prezident podmiňuje odbourání některých svých pravomocí. 

Potíž je, že tento boj se nevede jen mezi politiky nebo na stránkách novin, ale také na ulici. Už o minulých víkendech se konaly masové demonstrace příznivců i protivníků Muslimského bratrstva, přičemž se zdálo, že těch prvních je o něco více. Muslimské bratrstvo, z něhož Mursí vzešel, je nepochybně nejlépe organizovanou silou v Egyptě. Na druhou stranu se také zdá, že mezi lidmi demonstrujícími proti prezidentovi je řada těch, kdo jej původně volili, ale nyní jsou rozčarováni. Egyptští voliči totiž v druhém kole měli na výběr mezi islamistou Mursím a Ahmadem Šafíkem, spojeným s minulou érou. 

Oproti době před necelými dvěma lety, kdy protestující lidé svrhli Husního Mubáraka, je tu nyní podstatný rozdíl. Za Muslimským bratrstvem, ale i proti němu stojí velké množství lidí odhodlaných prosazovat své názory na ulici. To se děje právě v těchto hodinách, protože lidé se sešli před prezidentským palácem, kde se opakovně střetli. Zatím úřady hlásí několik mrtvých a stovky zraněných, a nikdo neví, jestli to nejhorší má Egypt už za sebou nebo před sebou, protože jak se zdá, nikdo nechce ustoupit. 

Do hry se tak paradoxně vrátila armáda. Před prezidentským palácem, kde se odehrávaly nejlítější střety, nyní hlídkuje několik tanků a obrněných vozidel. Armádní představitelé tvrdí, že nemají zájem jakkoli zasahovat do vývoje, a vojenská vozidla mají za cíl jen oddělit bojující skupiny. Na dnešní odpoledne stanovila okamžik, kdy mají demonstranti obou táborů okolí paláce zcela vyklidit, a velká část demonstrant skutečně odešla – protesty však budou pokračovat, jen na jiných místech. Pokud se situace bude dále vyhrocovat, nelze vyloučit, že armáda se vrátí jako významný hráč, a dokonce se nedá vyloučit ani to, že jí budou lidé vítat jako zachránce před chaosem. Ani armáda však nemá velký zájem převzít zodpovědnost za vývoj v zemi, kterou čekají léta bolestných hospodářských i jiných potíží. 

Veřejnost nyní stále čeká na to, kdy se podaří najít nějaké kompromisní východisko. S výzvou prezidentovi, aby zrušil dekrety, jimiž si přisvojil zvýšené pravomoci, přišla dokonce i nejvyšší instituce sunnitského islámu v Egyptě, mešita Al-Azhar. Úplné zrušení těchto dekretů žádá i opozice. S určitými náznaky o možném kompromisu přišel prozatím jen viceprezident Mahmúd Mekki. Prezident Mursí se také podle egyptských médií chystá vystoupit s projevem k národu, a údajně nabídne vstřícnou ruku opozici a vyzve ji k dialogu. Není však zřejmé, zda prezident přijde s nějakými novými návrhy. Ovšem opozice tvrdí, že nejde jen o dílčí změny v navrhované ústavě, ale v celém způsobu, jak byla ústava sepsána, a také v tom, že Mursí se musí bezvýhradně vzdát svých neústavně nabytých pravomocí. 

Mursímu se ještě stále může podařit zklidnit hladinu, a případně třeba i najít kompromis, který mu umožní pokračovat dále ve funkci hlavy státu. Je ale pravděpodobné, že už ztratil šanci na to stát se jakýmsi „prezidentem sjednotitelem“, egyptským Atatürkem, neřku-li Masarykem, který bude stát na počátku nové éry. Emoce, které svými kroky vzbouřil, a nevole, kterou pak vyvolal svou neústupností, jsou příliš vzedmuté. Ze svých funkcí už na protest odešlo šest jeho blízkých spolupracovníků, a to jen zvýrazňuje autoritářské vyznění jeho kroků, nebo přinejmenším jeho odhodlání prosadit svou i za cenu polarizace společnosti. 

Mursí paradoxně nepřímo pomohl těm, kteří zatím u liberální části egyptské veřejnosti tolik nebodovali, zejména sekulárním politikům, jako je především Muhamad Baradej, bývalý šéf Mezinárodní agentury pro atomovou energii a později neúspěšný uchazeč o prezidentskou funkci. Ten se zatím veze na vlně boje proti novému autoritářství Muslimského bratrstva, a hovoří se dokonce o jeho jakémsi „Jelcinově momentu“ – tedy efektu, který v roce 1991 nečekaně vynesl do popředí Borise Jelcina, když se tento politik postavil pokusu o protidemokratický převrat v Rusku. Problém je, že za ruskými pučisty před dvaadvaceti lety veřejnost nestála, ale prezident Mursí má téměř automatickou podporu všech, kdo se hlásí k Muslimskému bratrstvu, a jak se ukazuje, je mezi nimi mnoho oddaných a disciplinovaných lidí. 


Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas. 
 

Autor:  Jan Fingerland

Nové články v rubrice

  • 1. března  2013     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Zdeněk Velíšek: Národní volby a osud Evropy

    V Evropě sdružené v EU už pěkných pár let nerozhodují volby do národního parlamentu jen o budoucnosti země, v které se konají. Přesto tam dodnes snad nikde voliči nevolí podle toho, jak jejich hlas ovlivní budoucnost...

     
  • 28. února  2013 v 18:00     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Markéta Šindelářová: Papež odchází

    Sedm let, 10 měsíců a 9 dní – tak dlouho trval dnes večer končící pontifikát Benedikta XVI. Pontifikát, který – o tom není pochyb – byl poznamenán řadou skandálů. Často se mluví o tom, že jejich propuknutí muselo papeže...

     
  • 28. února  2013 v 17:30     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Lukáš Jelínek: S komunisty to neumíme

    Čeští komunisté na sklonku roku 1989 promeškali historickou šanci a zkomplikovali vývoj tuzemské politiky na několik desetiletí dopředu. Kdyby se po vzoru svých soudruhů v jiných zemích tzv. východního bloku přejmenovali...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2020 Český rozhlas