28. listopadu  2011  rubrika: Názory a argumenty

Jan Fingerland: Volná smyčka kolem Sýrie

Příznivci Bašára Asada protestují v Damašku proti sankcím Ligy arabských států - Foto:  ČTK/AP, Muzaffar Salman

Příznivci Bašára Asada protestují v Damašku proti sankcím Ligy arabských státůFoto:  ČTK/AP, Muzaffar Salman

Sýrie, respektive její vládcové, mají další důvod se chmuřit. Po nedělním rozhodnutí Ligy arabských států o sankcích proti Sýrii totiž tamní ekonomika bude čelit ještě horším vyhlídkám než se dosud, kdy se čekalo, že se její výkon za letošní rok smrskne o šest procent. Příčinou obého, tedy dosavadních ekonomických potíží i nově vyhlášených sankcí, je způsob, jakým Damašek reagoval a reaguje na masové demonstrace proti režimu.

Naprostá většina z dvaadvaceti členů Ligy souhlasila s tím, že budou zakázány obchodní a finanční kontakty se syrskou vládou, budou zmrazena syrská aktiva v arabských bankách, letecké spojení s Damaškem bude dočasně zrušeno a bude též platit zákaz cestování syrských politiků do arabských států. 

Toto opatření má nesmírný symbolický význam. A to přesto, že není pravda, že tento krok nemá precedent, jak se nyní píše v novinách. Před více než třiceti lety byla jedna členská země dokonce zcela vyloučena z Ligy arabských států – šlo o Egypt, který tehdy proti vůli ostatních arabských států uzavřel mírovou dohodu s Izraelem. Přesto je nedělní krok Ligy arabských států proti Sýrii epochální, a to tím spíše, že Liga je vlastně převážně sdružení diktatur, které samy v minulosti opakovaně sahaly k násilí, když čelily masovému odporu ze strany obyvatel. Nyní se však arabské státy rozhodly jednoho člena ze svých řad nejen dočasně vyloučit, ale při boji proti vnitřní opozici dokonce i závažně oslabit. 

O skutečném účinku embarga lze momentálně spíše jen spekulovat. Zaprvé proto, že o tom, které osoby v Sýrii by měly být postiženy, zatím nebylo rozhodnuto, a jednat se bude znovu až v sobotu. Krok tedy vypadá jako získávání času nejen na straně Syřanů, ale i samotné Ligy. Zadruhé není přesně stanoveno, jak mají země opatření aplikovat, a lze očekávat, že v politice jednotlivých států budou velké rozdíly v těch věcech, které nemají symbolickou povahu, jako je zastavení letů, ale reálnou, jako je postižení syrské centrální banky, která je klíčová pro ekonomický provoz Sýrie. A za třetí jsou zde dva státy, které hlasovaly proti sankcím, a pro další hospodářské přežití Sýrie mají zásadní roli, a to Libanon a Irák. 

Libanon je malá země, která kromě krátké a v podstatě válečné hranice s Izraelem sousedí jen se Sýrií. Postavení Libanonu vůči Sýrii je dlouhodobě situací vazala a je nepravděpodobné, že by za stávajících podmínek vláda v Bejrútu udělala cokoli proti vůli Damašku. Pro Damašek je libanonská spolupráce velmi významná, protože Libanon má tradičně rozvinutý bankovní systém a pomocí kontaktů v této zemi může řadu z nových opatření obejít. Totéž se týká i leteckého spojení a dalších ustanovení Ligy. 

Trochu jiné je postavení Iráku, země, která leží za východní hranicí Sýrie. Irák býval nepřítelem, nebo alespoň komplikovaným sousedem Sýrie, ale tato situace se změnila po nedobrovolném odchodu Saddáma Husajna od moci. Irák, dříve v rukou sunnitské menšiny, dostal novou politickou elitu z řad šíitů a stal se objektivně součástí jiného politického bloku, do kterého patřila i Sýrie a Írán, který je jak dlouhodobě předním spojencem Sýrie, tak i nového Iráku. Bagdád rozhodně netouží po tom, aby se ze Sýrie stal kámen v sunnitském bloku pod vedením Saúdské Arábie. Tato geopolitická situace se ještě zvýrazní po definitivním odchodu Američanů z Iráku, který nastane už za pár týdnů. Irák tedy bude další zemí, která nebude uplatňovat nové sankce Ligy arabských států tak, aby vůbec mohly být pro režim bolestivé. Ale samozřejmě platí i důvody, které Libanon a Irák uvedly jako hlavní příčinu svého nesouhlasu – jejich obchodní provázanost se Sýrií, která by jim způsobila značné ztráty, a také skutečnost, že v Sýrii žijí četní Libanonci a Iráčané, proti kterým by se věc mohla v konečném důsledku obrátit. 

Liga arabských států samozřejmě mohla uplatnit mnohem tvrdší sankce, zasahující její obchod přímo, což by Sýrii zřejmě rychle položilo na kolena, ale pro tento krok se Liga zatím nerozhodla, prý z ohledu na řadové Syřany. O relativní vlažnosti Ligy svědčí i to, že král Jordánska Abdalláh je zatím jediným arabským státníkem, který Bašára Asada přímo vyzval k odstoupení. Sankce Ligy jsou navíc zatím podmíněné okolnostmi – jakmile Sýrie přistoupí na požadavky ostatních arabských zemí, přinejmenším co se týče vpuštění pozorovatelů, natož stažení armády z měst, sankce budou změkčeny nebo úplně odstraněny. 

Členské země Ligy jsou samozřejmě znepokojeny situací, která souvisí s obecnějším děním v celé oblasti. Vládcové arabských zemí vědí, že arabská veřejnost je už dlouho znepokojena obrazy mrtvých Syřanů, které vidí denně na obrazovkách televize Al Džazíra. A to tím spíše, že celou věc je možné vnímat jako útoky šíitů proti sunnitům. Ve velké části arabských zemí je navíc také dusná atmosféra, ať už kvůli hospodářským a nebo politickým steskům řadových lidí. V tomto ovzduší si tedy žádná arabská vláda nemůže dovolit vyvolávat dojem, že se nezajímá o střelbu na demonstranty v Sýrii. Arabské země se však také nijak netají tím, že nechtějí připustit opakování libyjského scénáře, kdy se na sesazení Kaddáfího podílely rozhodující měrou západní státy. Tentokrát si své vnitřní problémy chtějí uspořádat mezi sebou, bez vtažení Západu. 

Co bude dál, je těžké předpovědět, protože není zřejmé, jak závažné sankce nakonec budou a jak se také Sýrii podaří z nich vykličkovat. Sýrie už nyní čelí sankcím Evropské unie a Ameriky, které postihují její export ropy a příliv investic. Některé evropské sankce proti konkrétním činitelům a institucím byly rozšířeny naposledy v pondělí. Sýre také trpí opatřeními ze strany Turecka a přichází o značné částky kvůli výpadku celé turistické sezóny. Rovněž Saúdská Arábie se coby dosud významný investor do značné míry stáhla ze Sýrie. 

Důležité bude, zda nyní přijatá opatření Ligy arabských států povedou k tomu, že se od režimu odkloní střední a vyšší podnikatelské vrstvy, které z velké části Asada zatím podporovaly. Právě reakce těchto elit bude pro další vývoj na syrské frontě důležitější než činnost povstalecké armády. Ta sice neustále roste, ale podle vojenských odborníků proti elitním jednotkám stále věrným režimu prý nemá šanci vést účinnou válku. Je tedy možné, že v neděli přijaté sankce budou mít přece jen rozhodující účinek na ukončení Asadovy vlády, ať už tento výsledek autoři sankcí zamýšleli, nebo ne. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas

Autor:  Jan Fingerland

Nové články v rubrice

  • 1. března  2013     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Zdeněk Velíšek: Národní volby a osud Evropy

    V Evropě sdružené v EU už pěkných pár let nerozhodují volby do národního parlamentu jen o budoucnosti země, v které se konají. Přesto tam dodnes snad nikde voliči nevolí podle toho, jak jejich hlas ovlivní budoucnost...

     
  • 28. února  2013 v 18:00     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Markéta Šindelářová: Papež odchází

    Sedm let, 10 měsíců a 9 dní – tak dlouho trval dnes večer končící pontifikát Benedikta XVI. Pontifikát, který – o tom není pochyb – byl poznamenán řadou skandálů. Často se mluví o tom, že jejich propuknutí muselo papeže...

     
  • 28. února  2013 v 17:30     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Lukáš Jelínek: S komunisty to neumíme

    Čeští komunisté na sklonku roku 1989 promeškali historickou šanci a zkomplikovali vývoj tuzemské politiky na několik desetiletí dopředu. Kdyby se po vzoru svých soudruhů v jiných zemích tzv. východního bloku přejmenovali...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas