29. listopadu  2011  rubrika: Názory a argumenty

Jan Jůn: Eurozóně „zbývá pramálo času“ do pádu společné měny...

Prezident EU Herman Van Rompuy, americký prezident Barack Obama a šéf Evropské komise José Barroso - Foto:  ČTK/AP

Prezident EU Herman Van Rompuy, americký prezident Barack Obama a šéf Evropské komise José BarrosoFoto:  ČTK/AP

Začátek týdne – co se týče výhledů světové a evropské ekonomiky – je tentokrát poznamenán třemi včerejšími událostmi. Byla to jednak jednání mezi představiteli Evropské unie a Spojených států ve Washingtonu, kde se evropští vůdci Barroso a van Rompuy snažili s prezidentem Obamou oživit transatlantickou hospodářskou spolupráci, tak i značně pochmurná zpráva OECD o stavu světa i eurozóny.

Pozoruhodné ovšem je, že největší dopad – a to pozitivní – měla třetí událost, a totiž pouhé popření Mezinárodního měnového fondu, že by v zákulisí připravoval spolu s Evropským fondem stability a Evropskou centrální bankou udělení finanční pomoci Itálii ve výši 600 milionů eur, s čímž přišel italský deník La Stampa. Světové finanční trhy totiž podle staré teorie hlásající, že ,,na každém šprochu je pravdy trochu‘‘, odmítly uvěřit onomu popření zmíněných příprav Mezinárodním měnovým fondem, a začaly překotně růst, neboť burziáni zjevně v takové připravované podpoře Itálie viděli významný krok, který by konečně stabilizoval euro.  

Burzovní indexy tak poskočily leckde až o 3 i více procent, ale někteří pozorovatelé se obezřetně tázali, na jak dlouho. Jejich pesimismus potvrdily už dnešní burzovní statistiky zastavením onoho růstu. Důvodem bylo, že ani z Washingtonu se neozval onen rozhodný tón, který zatím nevychází ani z Berlína a Paříže a na který Amerika zjevně čeká, ale místo toho přišla ona chmurná zpráva OECD, tedy Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, která přinesla prognózy minimálního růstu, a dokonce stagnace významných ekonomik, včetně celé eurozóny.  

Tam by měl přijít pokles o procento ve čtvrtém čtvrtletí a o další čtyři desetiny procenta v prvním čtvrtletí roku příštího, a tedy pád zpět do krize, a to ještě není všechno. Zpráva totiž dál tvrdí, že jestli vůdci eurozóny na onom klíčovém summitu za deset dní nedosáhnou dohody, bude následovat ,,masivní destrukce evropského bohatství, bankroty a kolaps důvěry v evropskou integraci a spolupráci‘‘. Hlavní brzdou onoho pozitivního vývoje na který všichni – i ony finanční trhy – čekají, je podle expertů Německo, které stále odmítá vydání společných euroobligací a jakýkoliv zásah na podporu eura Evropskou centrální bankou, byť i ,,pouhé‘‘ hromadné nákupy dluhopisů nejohroženějších zemí. 

Vážnost situace podtrhují také signály ratingových agentur, naznačující, že po Portugalsku, Maďarsku a Belgii by při dalším přešlapování Evropy na místě mohlo následovat snížení klasifikace dalších zemí. Stejně tak vyjádřil nejnověji obavy z dalšího vývoje v eurozóně guvernér centrální banky britské, Mervyn King. V případě Británie předpověděla ovšem OECD podobně pesimistický scénář, kdy po růstu za letošní rok o pouhých devět desetin procenta, by mělo přijít v příštím roce zpomalení na pouhé půlprocento, oproti dvou desetinám procenta v eurozóně.  

Zpráva OECD také dnes tvořila chmurné pozadí pro s jistými nadějemi očekávanou britskou podzimní hospodářskou zprávu ministra financí George Osborna, nebo-li ,,minirozpočet‘‘. Více než zmíněná zpráva OECD však Osborna ovlivnila stejně chmurná zpráva Úřadu pro rozpočtovou zodpovědnost. Ministr údajně rozvažoval jak sladit pokračující plán škrtů veřejných výdajů a oživení ekonomiky a prohlásil před parlamentem, že neexistuje žádné rychlé řešení situace, už i kvůli negativnímu vývoji v eurozóně.  

Hodlá proto například zmrazit státní platy, i když zvýší základní důchody o 5 liber týdně. Vzhledem k prováděným škrtům se mu však prý podařilo ušetřit 20 miliard liber na splátkách státního zadlužení a pokusí se s jejich pomocí rozhýbat ekonomiku investicemi do infrastruktury, tedy do 3i staveb dálnic a železnic, včetně rozšiřování londýnského dálničního okruhu – i když ještě ne do nového mezinárodního letiště v ústí Temže, které prý má přijít na pořad dne až příští rok. Další investice půjdou do energetiky, na podporu malých a středních firem, do učňovských škol a do vědy, výzkumu a nových technologií, včetně nové generace observačních družic země a podobně. 

Jak známo, všechny vlády se v krizích snaží ,,rozjet‘‘ ekonomiky právě investicemi do infrastruktury, neb snižují sociální výdaje na nezaměstnanost vytvářením pracovních příležitosti a stimulují soukromé firmy a investory k přidání se k takovým programům vlastními penězi. To vše by se mělo líbit i labouristické opozici, která stále vyzývá ke zmírnění škrtů a podle vlády k dalšímu zadlužování země. Vedení labouristů se mezitím vyjádřilo, že investice sice vítá, ale nevidí ono zmírnění škrtů. Pokud by se ale rýsovala nějaká dohoda s vládou, nebude podporovat zítřejší stávku státních a veřejných zaměstnanců ohledně zvýšení důchodového věku na 67 let a částečného snížení důchodů státních zaměstnanců. Stávkovat má na dva miliony osob, včetně učitelů, státních úředníků – jako pasových kontrol na letištích a v přístavech, kde se očekávají až 12 hodinové fronty – a podobně. Uvidíme, kolika Britům se dnešní plán ministra financí tak zalíbí, že se ke stávce nakonec nepřipojí 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas. 

Autor:  Jan Jůn

Nové články v rubrice

  • 1. března  2013     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Zdeněk Velíšek: Národní volby a osud Evropy

    V Evropě sdružené v EU už pěkných pár let nerozhodují volby do národního parlamentu jen o budoucnosti země, v které se konají. Přesto tam dodnes snad nikde voliči nevolí podle toho, jak jejich hlas ovlivní budoucnost...

     
  • 28. února  2013 v 18:00     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Markéta Šindelářová: Papež odchází

    Sedm let, 10 měsíců a 9 dní – tak dlouho trval dnes večer končící pontifikát Benedikta XVI. Pontifikát, který – o tom není pochyb – byl poznamenán řadou skandálů. Často se mluví o tom, že jejich propuknutí muselo papeže...

     
  • 28. února  2013 v 17:30     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Lukáš Jelínek: S komunisty to neumíme

    Čeští komunisté na sklonku roku 1989 promeškali historickou šanci a zkomplikovali vývoj tuzemské politiky na několik desetiletí dopředu. Kdyby se po vzoru svých soudruhů v jiných zemích tzv. východního bloku přejmenovali...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas