2. října  2012 v 16:15  rubrika: Názory a argumenty

Jan Jůn: Evropská ekonomika stále přešlapuje na místě

(Zleva) Lídr britských labouristů Ed Miliband a stínový ministr financí Ed Balls - Foto:  ČTK/AP, Dave Thompson

(Zleva) Lídr britských labouristů Ed Miliband a stínový ministr financí Ed BallsFoto:  ČTK/AP, Dave Thompson

Evropské hospodářské nejistoty už delší dobu mnohé experty unavují, avšak to jim nebrání chytat se jako stébla trávy každé zprávy o změně situace, byť i nejisté povahy. Tak i včerejší zpráva agentury Reuters, citující vysoko postavený evropský zdroj a tvrdící, že Španělská vláda hodlá už za týden požádat eurozónu o finanční pomoc ve výši kolem 60 miliard eur pro bankovní sektor, a nehodlá se tedy řídit radou Německa, aby se žádostí počkalo, vyvolala radostné vzrušení.

A není vůbec divu, neboť po bouřlivých demonstracích a násilnostech minulého týdne ve Španělsku a Řecku namířených proti vládním záchranným škrtům, zvýšení řeckého důchodového věku z 65 na 67 let a zvyšování daní na podporu rozpočtů, upadli mnozí experti do jakési letargie a zjevně přestali očekávat jakýkoli brzký pozitivnější vývoj. Udělení pomoci eurozóny Madridu by ovšem mohlo pomoci zpomalit očekávaný další propad ekonomiky země a byl by to pochopitelně pozitivní krok. Všeobecné letargii expertů se ovšem nelze vůbec divit, neboť mezitím přišel z Řecka nový vládní odhad, že se totiž v příštím roce ekonomika země dál propadne o téměř 4 procenta, a to po letošním pádu o šest a půl procenta. To posune Řecko, už šestý rok v krizi, ještě dál ke konci evropského žebříčku síly hospodářství. 

Situace ovšem není nijak růžová ani ve zbytku eurozóny, o čemž svědčí nejnovější srpnová statistika nezaměstnanosti, vykazující její další růst na 18 milionů a 196 tisíc osob bez práce, což je dosud vůbec nejvyšší zaznamenané číslo. Pozoruhodně špatný je také nejnovější vývoj ve Francii, kde nezaměstnanost dosáhla poprve od roku 1998 tří milionů a kde prezident François Hollande minulý pátek dál zklamal své socialistické voliče oznámením podle kritiků „nejúspornějšího rozpočtu moderních francouzských dějin“ poté, co před volbami sliboval, že tvrdých škrtů, zejména ve veřejném sektoru, který polyká 54 procent výkonu hospodářství, není zapotřebí. Rozpočet charakterizují experti číslicemi 3 x 10, což znamená deset miliard eur škrtů ve veřejném sektoru, deset miliard nových daní vyměřených podnikatelskému sektoru a o deset miliard snížené příjmy obyvatelstva. Není divu, že popularita Hollanda padá jako kámen a Francouzi se začínají tázat, zda všechny ty daně ještě dál nesníží už i tak upadlou konkurenceschopnost země. 

Britové, na druhé straně, mají nyní alespoň naději na rychlejší příchod toužebně očekávaného hospodářského oživení. Nejnovější průzkum Britské obchodní komory totiž naznačuje, že sedm a půl tisíce ředitelů firem v komoře sdružených se domnívá, že poté, co ve druhém čtvrtletí došlo k nižšímu poklesu hospodářství, než se čekalo, a tedy o pouhé čtyři desetiny procenta, mohlo by třetí čtvrtletí přinést půlprocentní růst. Svaz průmyslníků však varuje, že po třech čtvrtletích poklesů to může být jen vzrůst dočasný. Nejistoty také provázely včerejší start nového důchodového systému, kdy zaměstnavatelé začali srážet pracovníkům ze mzdy nové soukromé připojištění, připojí k němu i svůj díl a vše pošlou dál penzijním fondům. Odvodům se mohou dočasně vyhnout nejnižší příjmové skupiny. Zajímavé je, že změna systému byla už dříve schválena i opozicí. 

Labouristé ovšem mají jiné starosti, neboť právě konají v Manchestru každoroční stranický sjezd a dnešek patřil hlavnímu projevu vůdce strany Eda Milibanda. Ten zdůraznil britské úspěchy včetně olympiády a hlavní aspekty programu strany, mezi které, jak řekl, patří přestavba učňovského školství a upření pozornosti na „zapomenutých 50 procent mladých“ vytvořením nového bakalaureátu, tedy jakési malé maturity. Ta by mládež připravila na kariéry v průmyslu a zároveň by museli studovat matematiku a angličtinu až do 18 let. A nynější vláda se prý „elitisticky“ věnuje jen univerzitním studentům. 

Dalšími body plánu jsou rozdělení bank na poloviny, tedy na obsluhu finančních služeb občanů na jedné a investic na druhé straně a opětné zvýšení daní pro nejbohatší podnikatelské vrstvy. Rozjetí ekonomiky by pak měl napomoci plán výstavby stovky tisíc nových domků a bytů. Experti připomínají, že rozdělení bank a výstavba domů a bytů jsou také součástí vládních plánů, a dodávají, že Ed Miliband, kterého karikaturisté zpodobňují jako oblíbeného plastelínového panáčka, byl zvolen do čela strany hlasy militantních odborových centrál, které také stranu financují a přejí si, aby po letech středové politiky Blairistů opět pod jeho vedením zabočila doleva. 

Jelikož však mnoho labouristů hlasovalo pro Edova bratra Davida, bývalého ministra zahraničí, údajně i pro většinu voličů přijatelnějšího než Ed, není vůbec nic jisté. Do voleb je daleko a sám Ed Miliband připomněl, že i jeho strana by prováděla škrty jako vláda – neb země je stále v krizi – i když prý méně bolavé. Mezitím ovšem Milibandům vyrůstají noví soupeři o premiérské křeslo, zejména stínoví ministři financí Ed Balls a podnikání, oblíbený orátor Chuka Umunna, prý příští britský Obama, po matce Brit a po otci Nigerijec. Jelikož jako premiéra je schopno si Eda Milibanda představit jen 20 procent Britů, není radno sázet na to, že „za účelem vytvoření jednotného národa“, jak zdůrazňoval, povede stranu do příštích voleb za dva roky právě on. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.  

Autor:  Jan Jůn

Nové články v rubrice

  • 1. března  2013     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Zdeněk Velíšek: Národní volby a osud Evropy

    V Evropě sdružené v EU už pěkných pár let nerozhodují volby do národního parlamentu jen o budoucnosti země, v které se konají. Přesto tam dodnes snad nikde voliči nevolí podle toho, jak jejich hlas ovlivní budoucnost...

     
  • 28. února  2013 v 18:00     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Markéta Šindelářová: Papež odchází

    Sedm let, 10 měsíců a 9 dní – tak dlouho trval dnes večer končící pontifikát Benedikta XVI. Pontifikát, který – o tom není pochyb – byl poznamenán řadou skandálů. Často se mluví o tom, že jejich propuknutí muselo papeže...

     
  • 28. února  2013 v 17:30     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Lukáš Jelínek: S komunisty to neumíme

    Čeští komunisté na sklonku roku 1989 promeškali historickou šanci a zkomplikovali vývoj tuzemské politiky na několik desetiletí dopředu. Kdyby se po vzoru svých soudruhů v jiných zemích tzv. východního bloku přejmenovali...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2020 Český rozhlas