9. listopadu  2012 v 17:00  rubrika: Názory a argumenty

Jan Vávra: Hřebíček do rakve zastupitelské demokracie

Poslanecká sněmovna 7.11.2012, Roman Pekárek (vpravo) - Foto: Filip Jandourek

Poslanecká sněmovna 7.11.2012, Roman Pekárek (vpravo)Foto: Filip Jandourek

„Bože, jak hluboko jsem klesla“, se jmenoval kultovní film 80. let, ve kterém Laura Antonelli – kyprý erotický symbol té doby – získávala v kupce sena nebo na jiných místech své první milostné zkušenosti. Jakkoli šlo z dnešního pohledu o zcela nevinnou záležitost, vydere se pamětníkům na rty tento povzdech, jako snad jediná možná reakce na mnohem méně nevinné zkušenosti, které všichni v současné době činíme s ODS.

Minulý víkend jsme mohli díky mimořádnému zájmu sdělovacích prostředků detailně sledovat absolutní prázdnotu v podání delegátů kongresu této strany. Slyšeli jsme spoustu stále se opakujících klišé, jako byl třeba požadavek na návrat ke kořenům. Obávám se, že ani sami řečníci netušili, zda má jít o návrat k ideologii raného kapitalismu 19. století, jak ji od počátku 90. let hlásá Václav Klaus, nebo naopak návrat k praktikám divoké privatizace z té doby, kdy se na chvíli zhaslo. Jak již si všimla řada komentátorů, na kongresu nezaznělo nic, co by aspoň naznačovalo zájem a připravenost členů ODS čelit výzvám současné doby, natož řešit problémy dnešní společnosti. 

Vážným problémem ovšem je, že jde o vládní stranu a výsledkem této vyprázdněnosti je vláda, která dokola předvádí zmatené řízení státu, které vytváří ve společnosti a v ekonomice čím dál větší chaos. Nakonec absence aspoň základní představy například o hospodářské strategii se projevuje propadem HDP, který je zákonitě mnohem větší, než v sousedních zemích. Výsledkem boje s korupcí, což měla být vlajková loď Nečasovy vlády, je zjištění, že české úřady nejhůře zvládají kontrolu nakládání s fondy EU. A to zcela pomíjíme dlouhodobé a zásadnější problémy globalizujícího se světa, o kterých se tváříme, že existují až za našimi hranicemi. 

Dnes, v nejméně vhodné době hospodářských potíží, začíná naše dříve stěžejní politické strany dohánět minulost, kdy si zvykly fungovat jako bohorovná parta zajímající se jen o odklánění peněz z veřejných rozpočtů, a nikoli jako společenství lidí, spojených nějakým názorem na spravování veřejných statků. Jak pro delegáty ODS, tak pro členy ostatních stran - včetně opoziční ČSSD - je mnohem důležitější boj o zachování postů, což novináři svým zájmem o personální otázky jen posilují. 

Události odehrávající se po kongresu ODS tento vývoj jen potvrdily. Bleskové vzdání se poslaneckého mandátu rebelujícími poslanci, prezentované jako čestný krok, vzbuzuje nejdivočejší spekulace, protože v této zemi se každý poslanec drží svého mandátu jako klíště. Vysvětlením nečekaného prozření může být jen mimořádně silný a důrazný argument, který mohl rebely tak rychle přesvědčit. Bude samozřejmě zajímavé sledovat, co se stane třeba s trestním stíháním ve VZP, případně kde všude se bývalí poslanci náhle objeví. 

Doslova tragickým – byť zřejmě zcela logickým důsledkem – současného vývoje je nově existence poslance odsouzeného za korupci k nepodmíněnému trestu, což jsme tu ještě neměli. Nevadí, že jde zatím o nepravomocné odsouzení. Po poslancích ve vazbě nebo podmíněně odsouzeném jsme se opět posunuli o kus dál. Kupodivu to nikomu v ODS nevadí. Rétorická cvičení pana premiéra, že situace je z dlouhodobého hlediska neudržitelná, vyznívají farizejsky, když se zároveň pan premiér o tohoto poslance opírá existenci své vlády. 

Nejde totiž jen o znevěrohodnění celé Poslanecké sněmovny a zesměšnění poslaneckého mandátu. Mnohem závažnější je dopad, který mají tyto události na celkové vnímání zastupitelské demokracie. ODS, jejíž čestný předseda neustále systém zastupitelské demokracie adoroval, pracuje plnou parou na jeho demontáži. Je zřejmé, že veřejnost pociťuje demokratický deficit a je přesvědčena, že nemá žádný vliv na spravování a řízení státu. Lidé reagují různými způsoby, většinou však opovržením a nezájmem. Ovšem nevíra v systém, který zde byl před 22 lety zaveden, a pocit bezmoci vůči politické svévoli může vyústit v mnohem horší a nebezpečnější projevy, než je jen třeba volání po přímé demokracii, jehož jsme často svědky. Nakonec výkřiky po demontáži celého systému nejsou již zcela ojedinělé. Zahrávání si s trpělivostí veřejnosti se tedy politickým stranám může krutě vymstít.  

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas. 

Autor:  Jan Vávra

Nové články v rubrice

  • 1. března  2013     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Zdeněk Velíšek: Národní volby a osud Evropy

    V Evropě sdružené v EU už pěkných pár let nerozhodují volby do národního parlamentu jen o budoucnosti země, v které se konají. Přesto tam dodnes snad nikde voliči nevolí podle toho, jak jejich hlas ovlivní budoucnost...

     
  • 28. února  2013 v 18:00     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Markéta Šindelářová: Papež odchází

    Sedm let, 10 měsíců a 9 dní – tak dlouho trval dnes večer končící pontifikát Benedikta XVI. Pontifikát, který – o tom není pochyb – byl poznamenán řadou skandálů. Často se mluví o tom, že jejich propuknutí muselo papeže...

     
  • 28. února  2013 v 17:30     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Lukáš Jelínek: S komunisty to neumíme

    Čeští komunisté na sklonku roku 1989 promeškali historickou šanci a zkomplikovali vývoj tuzemské politiky na několik desetiletí dopředu. Kdyby se po vzoru svých soudruhů v jiných zemích tzv. východního bloku přejmenovali...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas