8. února  2013 v 16:30  rubrika: Názory a argumenty

Jan Vávra: Uhranutí Zemanem

Miloš Zeman odjíždí v doprovodu ochranky po čtyřdenním odpočinku ze své chalupy v Novém Veselí na Žďársku do Prahy. - Foto:  ČTK

Miloš Zeman odjíždí v doprovodu ochranky po čtyřdenním odpočinku ze své chalupy v Novém Veselí na Žďársku do Prahy.Foto:  ČTK

Zdá se, že se opakuje pořád stejný scénář. Pokud se na domácí politické scéně objeví osobnost, která ví, co chce a jde si tvrdě za svým, politici a novináři – a zprostředkovaně i celá společnost - jsou jí zcela uhranuti. To můžeme nyní sledovat v případě Miloše Zemana.

Média, ačkoli se v průběhu volební kampaně v drtivé většině snažila podporovat spíše konkurenčního kandidáta na úřad prezidenta, jsou osobou znovuzrozeného důchodce z Vysočiny úplně fascinována. Opět se projevuje stádnost a kampaňovitost uvažování našich novinářů, kteří se zřejmě domnívají, že jim Miloš Zeman na titulní stránce přinese zvýšený prodej, tak jako se totéž kdysi domnívali v případě Václava Klause. Výsledkem je, že jsme zavalení detaily ze života Miloše Zemana. 

Víme, kdy vyšel z domu, kam šel, kdo ho doprovázel. Víme, jak dlouho mu trvala cesta do krámu a co si koupil. Víme, s kým se sešel, komu dal přednost, jak dlouho s kým a o čem mluvil. Média detailně rozebírají, co Miloš Zeman poznamenal o všem možném, ať jde o důležitý problém nebo úplnou banalitu. Tak jsme se mohli dozvědět, že Miloš Zeman by mohl odvolat premiéra, že chce řídit zasedání vlády, osobně přesvědčovat poslance a podobně. 

Tato mediální kampaň má svůj dopad na naši politickou scénu, která se zdá být uhranuta energií a akceschopností Miloše Zemana – byť se odehrávala pouze ve verbální rovině. Zdaleka nejde jen o původně Zemanovu domovskou sociální demokracii. Zvláště ODS se dívá na budoucího prezidenta jako králíček na kobru. Zajisté má tato strana spoustu vnitrostranických problémů, premiér Nečas musí řešit i osobní záležitosti, ale pořád máme standardní parlamentní demokracii a platnost ústavy stále nikdo nezpochybnil. 

Situace je o to podivnější, že zatím jde o virtuální ofenzívu, která pramení jen z toho, že novináři hltají každou poznámku Miloše Zemana a prezentují je jako hotovou věc. Média tak vytvářejí dojem, že je ohrožena parlamentní demokracie, že se nevyhneme prezidentskému systému a vůbec hrozí rozvrat mocenského uspořádání. A to ještě v tom lepším případě. Přitom je zřejmé, že Miloš Zeman takové poznámky velice rád vypouští jako pokusné balonky a podle reakce zkoumá terén. Myslím, že ze současných výsledků svého oťukávání, může být nanejvýš spokojen.  

Pokud by se novináři nepokoušeli udělat z každého Zemanova balónku událost pro první stranu a přistupovali k němu s určitým odstupem a podrobovali jeho výstřely aspoň částečné analýze, výsledný obraz by byl daleko méně katastrofický. Určitá skepse a obezřetnost ze strany médií by jistě byla na místě, zejména z toho důvodu, že naše ústava striktně nedefinuje co, kdo a kdy musí udělat, že úcta k dodržování ducha ústavy a vůbec pravidel demokracie je velice nízká a přímá volba prezidenta vnesla zejména do vztahu vlády a ústavně neodpovědného prezidenta jistý zmatek. Lze rovněž oprávněně předpokládat, že Miloš Zeman bude legitimitu svého mandátu - daného mu lidem - maximálně využívat. Ovšem to bude záležet zejména na tom, co mu média a ostatní politici dovolí. 

Co je mnohem nebezpečnější než nejrůznější napůl vážně míněné a napůl poťouchlé poznámky budoucího prezidenta, je evidentní touha česká populace po silném vůdci, který by ji nahradil neexistujícího otce. Tedy potřeba dominantní osobnosti, která praskne do stolu, ukončí tak jalové žvatlání politiků a vytyčí směr, kterým máme jít. Je to samozřejmě projev určité nedospělosti, neschopnosti si vládnout a rovněž neschopnosti dojít celospolečenskou debatou k nějakému všeobecně přijatelnému konsenzu. 

To, že se tato potřeba silného vůdce projevuje ve značné míře u politiků i novinářů, je ovšem dosti varující. Miloš Zeman sám o sobě nebezpečný není. Nebezpečná je jen fascinace jeho – samozřejmě za ta léta v politice již poněkud zbytnělým - egem. To je sice problém politiků a zejména novinářů, ale do značné míry rovněž problém nás všech. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas. 


 

Autor:  Jan Vávra

Nové články v rubrice

  • 1. března  2013     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Zdeněk Velíšek: Národní volby a osud Evropy

    V Evropě sdružené v EU už pěkných pár let nerozhodují volby do národního parlamentu jen o budoucnosti země, v které se konají. Přesto tam dodnes snad nikde voliči nevolí podle toho, jak jejich hlas ovlivní budoucnost...

     
  • 28. února  2013 v 18:00     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Markéta Šindelářová: Papež odchází

    Sedm let, 10 měsíců a 9 dní – tak dlouho trval dnes večer končící pontifikát Benedikta XVI. Pontifikát, který – o tom není pochyb – byl poznamenán řadou skandálů. Často se mluví o tom, že jejich propuknutí muselo papeže...

     
  • 28. února  2013 v 17:30     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Lukáš Jelínek: S komunisty to neumíme

    Čeští komunisté na sklonku roku 1989 promeškali historickou šanci a zkomplikovali vývoj tuzemské politiky na několik desetiletí dopředu. Kdyby se po vzoru svých soudruhů v jiných zemích tzv. východního bloku přejmenovali...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace