1. února  2013 v 17:30  rubrika: Názory a argumenty

Jaroslav Bican: Jaký bude Miloš Zeman prezident?

Miloš Zeman vychází své kanceláře v Loretánské ulici - Foto: Filip Jandourek

Miloš Zeman vychází své kanceláře v Loretánské uliciFoto: Filip Jandourek

Miloš Zeman byl v mnoha ohledech ideálním kandidátem pro přímou volbu. Může se zdát, že pro reprezentaci v zahraničí jsme si nemohli vybrat hůře. Lidem, kteří volili bývalého předsedu vlády, ale o dobré vystupování navenek nejde. Chtějí mít na Hradě svého člověka, který se jich zastane proti vládě Petra Nečase.

Bez ohledu na to, jaký vztah k Miloši Zemanovi máme, spočívá problém ve faktu, že se na Hrad dostal ve volbě přímé. Proto je Miloš Zeman v naprosto jiné pozici než právě dosluhující prezident. Ten se mohl cítit alespoň trochu zavázán svým volitelům, senátorům a poslancům. Právě to ho na jeho poměry, přestože jsme si toho nemuseli všimnout, brzdilo stavět se do pozice toho, kdo má nad nimi navrch, popohání je v jejich činnosti a protlačuje skrz ně svoji agendu. Mandát Miloše Zemanu nepochází z parlamentu, ale od lidu. Svoji loajalitu tak prezident bude cítit k němu. Ve vztahu k parlamentu a vládě se bude chovat nadřazeně, protože jeho mandát je mnohem silnější. 

Z toho, jakým způsobem Miloš Zeman vystupoval během prezidentské kampaně, ale například i z jeho volebního programu, který je uvedený na jeho webových stránkách, je zjevné, že nechce být pouhým ceremoniářem. Bývalý předseda vlády se neprezentoval jako kandidát na prezidenta v parlamentní republice. Sám se během kampaně srovnával s francouzským prezidentem Francoisem Hollandem, který má svoji většinu v parlamentu a de facto zastává funkci předsedy vlády. Tím, že Miloš Zeman po svém zvolení mluvil o tom, že se v parlamentu pokusí prosadit schválení majetkových přiznání, jen potvrdil své směřování k poloprezidentskému systému. 

Každý, kdo nechce, aby spolu s přímou volbou prezidenta došlo i k výraznému posílení vlivu hlavy státu a nastolení poloprezidentského systému, by měl v následujícím období velmi pečlivě sledovat, do jaké míry se Miloši Zemanovi bude dařit v parlamentu prosazovat svoji agendu. Pokud chce být nová hlava státu opravdu naším Francoisem Hollandem, v současné době ji k tomu chybí vlastní většina v Poslanecké sněmovně.  

Všichni by měli zvlášť velkou pozornost věnovat tomu, jak moc se Miloš Zeman účastní schůzí Senátu a Poslanecké sněmovny, zasedání vlády či jak často si od vlády a jejích členů žádá zprávy a projednává s nimi otázky, které spadají do jejich působnosti. To vše prezident podle Ústavy může, ale ani Václav Klaus to nedělal. Miloš Zeman se už před svým zvolením nechal slyšet, že tyto možnosti využívat bude. 

Právě zde se otevírá velký prostor pro prosazování prezidentovy agendy. Ano, vláda i ministři mohou dát prezidentovi košem a jeho návrhy vzít jen na vědomí. Stačí ale, aby měl nový prezident na své straně některé poslance velmi slabé vládní koalice, kterými bude držet vládu v šachu, a jeho vyjednávací pozice se výrazně změní. A kdyby náhodou vláda padla, je to zcela na prezidentovi, koho pověří sestavením vlády nové. Pokud to bude prezidentův člověk a tato vláda získá důvěru, prezidentovi se otevírá cesta v zásadě ke stejnému postavení, jako má Francoise Holland.  

Vytvoření prezidentské většiny v Poslanecké sněmovně je podle mne jen otázka času. Cesta k ní ale může být postupná a dlouhá. V první řadě je třeba sledovat vztah jednotlivých poslanců a Miloše Zemana. Kdo je mu v KSČM, sociální demokracii, ODS či mezi různými odpadlými poslanci loajální? Který z předsedů stran je ochotný se mu postavit a jaká je případně jeho pozice ve vlastní straně? To vše bude hrát roli. Po zavedení přímé volby a zvolení Miloše Zemana prezidentem je posun k poloprezidentskému systému více než pravděpodobný.  

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas. 

Autor:  Jaroslav Bican

Nové články v rubrice

  • 1. března  2013     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Zdeněk Velíšek: Národní volby a osud Evropy

    V Evropě sdružené v EU už pěkných pár let nerozhodují volby do národního parlamentu jen o budoucnosti země, v které se konají. Přesto tam dodnes snad nikde voliči nevolí podle toho, jak jejich hlas ovlivní budoucnost...

     
  • 28. února  2013 v 18:00     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Markéta Šindelářová: Papež odchází

    Sedm let, 10 měsíců a 9 dní – tak dlouho trval dnes večer končící pontifikát Benedikta XVI. Pontifikát, který – o tom není pochyb – byl poznamenán řadou skandálů. Často se mluví o tom, že jejich propuknutí muselo papeže...

     
  • 28. února  2013 v 17:30     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Lukáš Jelínek: S komunisty to neumíme

    Čeští komunisté na sklonku roku 1989 promeškali historickou šanci a zkomplikovali vývoj tuzemské politiky na několik desetiletí dopředu. Kdyby se po vzoru svých soudruhů v jiných zemích tzv. východního bloku přejmenovali...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace