19. března  2012 v 16:44  rubrika: Názory a argumenty

Jaroslav Bican: Politická ofenzíva a krize demokratické legitimity

Ministr Dobeš prodloužil plzeňským právům akreditaci do roku 2016 - Foto:  ČTK

Ministr Dobeš prodloužil plzeňským právům akreditaci do roku 2016Foto:  ČTK

V reakci na rozhodnutí ministra školství Josefa Dobeše prodloužit akreditaci plzeňské právnické fakultě Akreditační komise uvedla, že současné vedení ministerstva školství dlouhodobě nezákonně či účelově zasahuje do akreditačního procesu a narušuje dosavadní ustálenou praxi v oblasti akreditací. Ve svém stanovisku komise zmiňuje hned několik případů, kterými své tvrzení dokládá.

Ministerstvo školství např. vůbec nerozhodlo o návrzích na odnětí akreditace u některých studijních programů Bankovního institutu vysoké školy, a.s., ačkoli zákon o vysokých školách výslovně stanovuje 120 denní lhůtu pro vydání rozhodnutí. Navíc je třeba dodat, že podle rozhodnutí Ústavního soudu, které bylo zveřejněno 29. února, je rozhodnutí Akreditační komise pro ministra závazné. 

To, ale není jediný případ, kdy se politici snaží zasahovat do oblastí, které doposud stály mimo jejich vliv. Dalším příkladem může být často diskutovaná vysokoškolská reforma, která rozšiřuje pravomoci správních rad univerzit a zároveň mění způsob jejich jmenování. Právě to byl hlavní důvod, proč se proti navrhované reformě vymezila většina akademické obce. Podle ní jde o zásah do akademických svobod. Podle poradce předsedy vlády Romana Jocha ale daňoví poplatníci platí státu daně a zároveň si demokraticky volí své politické reprezentanty, kteří jako jejich zástupci mají právo rozhodnout, kam tyto peníze putují. Joch zdůrazňuje, že studenty, ani profesory si občané nezvolili. Oni sami si ty peníze nevydělali, takže nemají právo o nich rozhodovat. Toto právo má mít podle Jocha stát. Co ze zmiňovaných příkladů plyne? Politici si nárokují čím dál větší prostor, který chtějí ovládat. Podívejme se v souvislosti s tím na to, v jakém stavu se dnes nachází demokratická legitimita českých politiků. 

Současnou vládní koalici ve volbách volilo přibližně dva a půl milionu občanů z celkového počtu 8,4 milionu oprávněných voličů. Přes 1,7 milionu občanů volilo opozici. Zbylí obyvatelé buď k volbám nešli, nebo volili stranu, která se do Poslanecké sněmovny nakonec nedostala. Když se podíváme na výzkumy veřejného mínění z poslední doby, tak podle březnového šetření agentury STEM je se současnou politickou situací spokojeno pouhých 14 procent respondentů. Důvěra v Poslaneckou sněmovnu byla v lednu jenom 16 procent. Dalším aspektem demokratické legitimity je stav, ve kterém se u nás nacházejí politické strany. 

V nedávno zveřejněné výzvě Živá socdem, za kterou stojí mimo jiné Jiří Dienstbier, se píše: „Naše česká sociální demokracie je stranou, která se celou svojí historií hlásí k ideálům demokracie. Jak blízko tomuto ideálu se dnes naše strana nalézá? Na jedné straně rozčarovaná členská základna – a na straně druhé stojí několik desítek lidí, kteří pevně drží politické otěže ve svých rukách. Na obvodu, na okrese, na kraji… A mezi naším vedením a až tak příliš často mlčící členskou základnou leží, bohužel, hluboký příkop. Demokracie nám tak v naší straně chřadne!“ O kousek dál výzva pokračuje: „Naše strana se nám tak na úrovni obvodů, okresů a krajů – nemilosrdně oligarchizuje. Na politiku naší strany má členská základna stále menší vliv.“ 

Tuto výzvu je třeba jednoznačně přivítat. Je cenné, že samotní členové ČSSD reflektují stav, ve kterém se tato strana nachází a o kterém se už delší dobu mluví. Vedle toho je ale třeba dodat, že situace v jiných stranách není o nic lepší. 

Když to shrneme, politické strany, na kterých je u nás politika postavená, se oligarchizují. Vnitřní demokracie těchto stran je narušena. Z oligarchizovaných struktur následně vycházejí poslanci, které ale ve volbách volí čím dál méně voličů, a tím pádem se snižuje i jejich legitimita. Důvěra v orgán, který je z poslanců složen, je žalostná. Politici se ale zároveň s odkazem na svoji demokratickou legitimitu dovolávají čím dál většího vlivu. 

Není potřeba příliš velké představivosti k tomu, aby člověku došlo, že máme zaděláno na pořádný problém. Místo toho, aby se naši zástupci snažili posilovat svoji legitimitu tím, že se pokusí vrátit důvěru v politické strany a zvýšit důvěru občanů v politický systém, a tedy i v sebe samé tím, že budou respektovat současné právo a ostatní odborné a nevolené instituce, které z něho vyplývají, tak dělají pravý opak. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.  

Autor:  Jaroslav Bican

Nové články v rubrice

  • 1. března  2013     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Zdeněk Velíšek: Národní volby a osud Evropy

    V Evropě sdružené v EU už pěkných pár let nerozhodují volby do národního parlamentu jen o budoucnosti země, v které se konají. Přesto tam dodnes snad nikde voliči nevolí podle toho, jak jejich hlas ovlivní budoucnost...

     
  • 28. února  2013 v 18:00     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Markéta Šindelářová: Papež odchází

    Sedm let, 10 měsíců a 9 dní – tak dlouho trval dnes večer končící pontifikát Benedikta XVI. Pontifikát, který – o tom není pochyb – byl poznamenán řadou skandálů. Často se mluví o tom, že jejich propuknutí muselo papeže...

     
  • 28. února  2013 v 17:30     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Lukáš Jelínek: S komunisty to neumíme

    Čeští komunisté na sklonku roku 1989 promeškali historickou šanci a zkomplikovali vývoj tuzemské politiky na několik desetiletí dopředu. Kdyby se po vzoru svých soudruhů v jiných zemích tzv. východního bloku přejmenovali...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas