29. listopadu  2012 v 16:00  rubrika: Názory a argumenty

Jiří Berounský: Dotace Evropské unie

Dotace z Evropské unie jsou jak vítaným příspěvkem pro podporu té které akce, tak ovšem také vítanou příležitostí, jak se o hodně peněz nepoctivě obohatit. Připomeňme, že jsou země, které do onoho dotačního programu přispívají víc, než dostávají, a samozřejmě i země, kde je to právě naopak. Netřeba asi zdůrazňovat, že Česká republika stále patří do té druhé skupiny.

Evropské dotace jsou míněny jako příspěvek na různé investiční akce té které země Evropské unie a jakousi první oponenturou oprávněnosti té které akce je její přijetí a poskytnutí podpory. V případě České republiky dostávají dotace z Bruselu ne jednotlivé kraje, které jsou na to příliš malé, ale kraje spojené do tak zvaných regionů, které jsou tvořeny většinou dvojicí krajů. Hovoříme pak o Regionálních operačních programech – zkratka ROP – pro region třeba Severozápad, jenž spojuje kraj ústecký a karlovarský, nebo pro region Jihozápad, spojujícího kraj plzeňský a jihočeský a podobně. 

A abychom věděli, pro každý takový region, hospodařící s dotacemi, se samozřejmě zřizuje další úřad s mnoha úředníky. Nejčastějšími investičními programy jednotlivých Regionálních operačních programů jsou u nás stavby dopravní sítě, ať už železniční, dálniční, silniční, nebo i stavby cyklostezek a stavby infrastruktury regionu. Jednotlivé akce mohou být financovány jak jen oněmi dotacemi, tak částkou, sestávající z dotace a z místních zdrojů. 

Česká republika je známa bohužel tím, že přidělený objem dotací není schopna z nejrůznějších důvodů vyčerpat. Tak na příklad pro období let – jak píší Lidové noviny – 2007 až 2013, což je období současného rozpočtu Evropské unie, jí bylo přiřčeno zhruba sedm set osmdesát miliard. To je hodně peněz, ale do dnešního dne jsme vyčerpali pouze něco přes třetinu, konkrétně přes třicet šest procent, to je zhruba dvě stě čtyřicet miliard. A moc času už nezbývá. Dostáváme se tak touto svou neschopností až na chvost Evropské unie, když za námi už je jen Malta a Itálie a postkomunistické Bulharsko a Rumunsko. Nejlépe čerpajícími zeměmi jsou Litva, Portugalsko, Irsko a Estonsko, při čemž průměr Evropské unie – pro srovnání – je necelých čtyřicet čtyři procenta. Ekonom a konzultant kanceláře Evropské unie České spořitelny Petr Zahradník to vysvětluje i určitým zpožděním, které Česká republika nabrala před rokem 2009. 

Ony nejrůznější důvody nečerpání jsou ovšem velmi rozmanité. Podle vyjádření ministerstva financí může být na závadu příliš vysoký počet operačních programů, které potom vyžadují náročné administrativní sledování. 

Důvody neproplacení mohou ale spočívat i v problematických, a proto Evropskou komisí neschválených projektech. Děje se tak samozřejmě i v oné nejčastější investiční činnosti, jíž je doprava. Za odstrašující příklad zde můžeme uvést třeba rekonstrukci železničního mostu přes Labe v Kolíně. Cena celé akce se vyšplhala přes jednu miliardu a evropští auditoři nakonec zjistili, že celá zakázka byla šita na míru firmě, která patřila bývalému ministrovi dopravy Aleši Řebíčkovi. Nezbývalo tedy, než rekonstrukci hradit z českého rozpočtu. Nebo projekt Sport z programu Vzdělání za mnoho set tisíc milionů, které prosazoval na ministerstvu školství někdejší šéf onoho resortu Josef Dobeš. Komise totiž zjistila, že sport se má propagovat prostřednictvím televize a záporný verdikt byl odůvodněn konstatováním, že neexistuje žádná příčina, proč by se měly z evropských peněz podporovat mediální společnosti. Ještě si všichni pamatujeme na ministrovu rezignaci, i když ta zněla poněkud jinak. 

Ale – bohužel – jsou jimi i důvody kriminální, spočívající v nejrůznějších machinacích s bruselskými penězi, jak se to dělo právě ve zmíněných dvou regionech, totiž na severozápadě i na jihozápadě. Severočeský Petr Kusnierz byl dokonce, i když dosud nepravomocně, odsouzen za manipulace s bruselskými penězi k několikaletému žaláři. 

O možném konci současných obtíží hovoří český ředitel organizace Transparency Internatinal. Navrhuje zejména radikální omezení počtu operačních programů, čímž se zvýší jejich přehlednost, provádění kontrolních auditů tak, aby byly jednotně řízeny některým z ministerstev, nejlépe financí, omezení nesmyslného poradenského byznysu, který jen zakázky prodražuje a může být i zdrojem korupce a rozhodování provádět na centrální, nikoli na krajské úrovni. Měly by se omezit i zbytečně velké sumy za reklamu. 

Nevím, zda jsou všechny návrhy realizovatelné. V každém případě by bylo třeba, aby regionální operační programy obstály při jakékoli kontrole, a staly se tak racionální podporou české ekonomiky i přes nepříliš vstřícný přístup našich čelných politiků k Evropské unii. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas. 

Nové články v rubrice

  • 1. března  2013     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Zdeněk Velíšek: Národní volby a osud Evropy

    V Evropě sdružené v EU už pěkných pár let nerozhodují volby do národního parlamentu jen o budoucnosti země, v které se konají. Přesto tam dodnes snad nikde voliči nevolí podle toho, jak jejich hlas ovlivní budoucnost...

     
  • 28. února  2013 v 18:00     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Markéta Šindelářová: Papež odchází

    Sedm let, 10 měsíců a 9 dní – tak dlouho trval dnes večer končící pontifikát Benedikta XVI. Pontifikát, který – o tom není pochyb – byl poznamenán řadou skandálů. Často se mluví o tom, že jejich propuknutí muselo papeže...

     
  • 28. února  2013 v 17:30     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Lukáš Jelínek: S komunisty to neumíme

    Čeští komunisté na sklonku roku 1989 promeškali historickou šanci a zkomplikovali vývoj tuzemské politiky na několik desetiletí dopředu. Kdyby se po vzoru svých soudruhů v jiných zemích tzv. východního bloku přejmenovali...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas