Karel Wichs: Boj o ropu na Falklandech

Falklandy - území

Londýn a Buenos Aires se v těchto dnech předhánějí, aby světu ukázaly, kdo z nich má větší právo na pár malých ostrůvku ležících v jižním Atlantiku. Britové je nazývají Falklandy, Argentinci Malvíny.

Poté, co Britové vyslali k Falklandám svou nejmodernější válečnou loď, argentinská prezidentka Cristina Fernandez de Kirchner je nařkla z militarizace této části oceánu. A k tomu uvedla i dva citové argumenty. Začátkem dubna uplyne letos třicet let od války mezi oběma státy o Malvíny, a proto je necitlivé tam právě nyní řinčet zbraněmi. A také je nevhodné, pokračovala prezidentka, posílat na ostrovy prince Williama jako vojáka. „Mnohem radši bychom ho přivítali v civilu,“ vysvětlila. 

Londýn okamžitě odpověděl, že vyslání lodě vojenského námořnictva neznamená militarizaci oceánu, nýbrž je součástí rutinního vojenského výcviku. A tak tomu je i s princem Williamem, který je zařazen jako pilot záchranných a vyhledávacích helikoptér. Ty mají jen dvě základny: jednu v Británii a druhou na Falklandech. 

Zároveň se však na britském ministerstvu obrany rozhořela diskuse, co by se stalo, kdyby Argentina chtěla Falklandy obsadit. Alan West, který byl během války v roce 1982 velitelem nejvyššího britského námořního štábu, soudí, že by jeho země nebyla schopna dobýt zpět ostrovy, kdyby je Argentina okupovala. Vysoký úředník téhož ministerstva Gerald Howarth ujišťuje, že Argentina nemá dost sil, aby Falklandy obsadila. Tyto indiskrece zveřejněné BBC svědčí přinejmenším o tom, že se ze strany Londýna nejedná o pouhé rutinní cvičení. 

Růžový dům, což je vládní palác v Buenos Aires, vyhlásil, že nemá v žádném případě zájem bránit Malvíny zbraněmi. Chce si stěžovat v Radě bezpečnosti, i když tam má Británie právo veta. Proto prý přednese svou kauzu i v OSN. Ačkoli se tak zatím nestalo, postoj zemí Latinské Ameriky je znám. 

Argentinu podpořila většina zemí. Některé z nich, jako například Venezuela, využívají argentinsko-britské rozepře k vlastnímu zviditelnění a k útokům na imperialismus, tentokrát britský. Většinou se však latinskoamerické vlády spokojují s formální podporou. Některé země po vzoru Argentiny přestaly pouštět do svých přístavů lodě s malvínskou vlajkou. Ty se tedy začaly plavit pod britskou. Zajímavý je postoj Spojených států. V zásadě se nepřiklánějí ani k jedné straně a snaží se obrousit ostří sváru. Nechtějí se rozkmotřit ani s Británií, ani s Latinskou Amerikou. 

Někdy se objevují názory, že by obyvatelé ostrovů sami měli rozhodnout, jestli chtějí být Argentinci nebo Brity. A ti se vyjadřují jasně. Chtějí být poddanými britské koruny. Není divu. Jako falklandští Britové mají řadu ekonomických a daňových výhod. Nejspíš by je měli také, kdyby v devadesátých letech podlehli svodům argentinského prezidenta Carlose Menema. Britský režim je však stabilnější a bezpečnější. To rozhodlo. Přesto však je zřejmé, že ostrované vždy potřebovali jihoamerický kontinent. 

Je mnohem blíž než Británie, a tak s ním čile obchodovali a v Argentině vyhledávali své životní partnery. S tím by nebyl problém ani dnes, kdyby neexistovalo oficiální nepřátelství. 

I to by možná skončilo, kdyby se v okolí souostroví neobjevila v oceánu ropa. Jen na nejprozkoumanějším nalezišti odhadují odborníci její zásoby na 350 milionů barelů. To je samozřejmě lákavá představa nejen pro dva a půl tisíce ostrovanů, ale i pro britské případně argentinské ropné společnosti. Ředitel úřadu nerostných surovin ostrovů Stephen Luxton soudí, že by se s těžbou ropy dalo začít ještě letos. 

Loni 14. srpna odvysílal Český rozhlas 6 padesátiminutový pořad o historii Falklandských ostrovů, který si můžete přehrát zde.
 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.