15. listopadu  2012 v 16:30  rubrika: Názory a argumenty

Karel Wichs: Den evropských stávek

Středeční generální stávka v Portugalsku - Foto:  ČTK/AP, Armando Franca

Středeční generální stávka v PortugalskuFoto:  ČTK/AP, Armando Franca

V Evropě už začínáme chápat, že na jejím jižním křídle se dnes rozhoduje o osudu eura a možná celé Unie. Mohutné stávky, kterých jsme byli ve středu svědky, zasáhly nejen země nejvíce postižené krizí, jako je Španělsko nebo Portugalsko či Itálie, ale také Francii a Belgii.

Dokonce i Česká republika, ačkoli jako vždy tak trochu vybočuje z řady, se připravuje na demonstraci, která se má konat 17. listopadu. 

Nezdá se, že vůle občanů vyjádřená stávkami by přiměla vlády k respektování jejich požadavků. Ty jsou ve všech zemích stejné a dají se vyjádřit jednoduše: už není, kde šetřit, škrtat, spořit, koho propouštět. Naopak je třeba nastavit prorůstová opatření, což neznamená nic jiného, než dát lidem práci, nalít peníze do ekonomiky. 

Oslovené vlády tvrdí, že nelze postupovat jinak, že úsporné balíčky jsou jedinou cestou, jak se vymanit z krize. Portugalský premiér Pedro Passos Coelho po návštěvě německé kancléřky Angely Merkelové začátkem týdne prohlásil, že bude pokračovat ve škrtech. A s úsměvem dodal, že už je zvyklý na to, že ho spoluobčané nemají rádi. Není divu, jen za tento rok se životní úroveň Portugalců snížila o 10%. A Merkelové, když je žádala o trpělivost a klid, nedokázal premiér odpovědět, natožpak odporovat. Generální tajemník největších portugalských odborů CGTP Arménio Carlos označil kancléřku Merkelovou za představitelku kolonizátorů a portugalského premiéra za poslušnou loutku, která se jí nechá ovládat. „Bývali jsme po staletí kolonizátory a víme, jak to chodí,“ dodal odborářský předák Carlos. 

Španělský lidovecký premiér Mariano Rajoy dnes prohlásil, že pro jeho zemi není jiné cesty než další utahování opasků. Pak zlehčoval sředeční generální stávku. Podle odhadu odborů se jí zúčastnilo nebo ji podpořilo 80% Španělů. Podle vlády jich bylo mnohem méně. A proběhla prý v klidu. To je v rozporu se 140 zadrženými a stovkou zraněných demonstrantů. 

Svaz španělských zaměstnavatelů označil stávku za torpédování snah vlády vybřednout z krize. A vláda oficiálně argumentuje, že jednodenní stávka stála podle ekonomů až čtyři miliardy eur, které mohly být věnovány na sociální potřeby. Prý třeba na pomoc lidem, které exekutoři vyhazují z bytů, protože nemohou splácet hypotéky. 

Jsou stávky vůbec užitečné, když neovlivní postoj vlády? Někdy to vypadá, že vyjadřují bezmoc, vztek a hněv lidí, kteří se nemohou dovolat svých práv a mají pak funkci pouhého ventilu emocí. Někteří experti zdůrazňují, že je třeba dělat rozdíl mezi stávkami, které chtějí vylepšit postavení pracujících, a těmi, jež brání existenční minimum. 

Někdy je slyšet, že odbory, které obhajují zaměstnance, se pletou do politiky. To je nesmyslný výrok, neboť je jasné, že každá obrana práv nějaké vrstvy občanů a stávka jako jedna z jejích forem politikum vždycky je.  

Britská BBC konstatuje, že generální stávky dnes už nepředstavují takovou hrozbu jako v XIX. nebo začátkem XX. století. Stávky přestaly být revoluční, lidé na ně mají právo. Je samozřejmé, že se to ne každému líbí, a proto je nutno právo na stávku obhajovat. Obecně se jí však vlády ani zaměstnavatelé už tolik nebojí. Mnohem účinnější než generální jsou podle některých expertů stávky oborové, které ochromí chod jednoho konkrétního odvětví, jak je např. doprava nebo zdravotnictví. Rozumní zaměstnavatelé s odbory vyjednávají, a řadě nepříjemností se tak vyhnou. 

Jaká je tedy alternativa pro stávku? Těžko říct. Nejspíš mají pravdu ti, kteří říkají, že jsou to demokratické volby. V těch mohou občané odebrat svůj hlas těm, kterým nevěří nebo těm, kteří je zklamali. S tím souvisí i nový systém všech voleb, které by měly být vždy přímé, nikoli prostřednictvím politických stran. A také je nutno vybudovat snazší systém odvolatelnosti zástupců, abychom nemuseli čekat do příštích voleb, když se v nich zklameme. Zní to jako hudba budoucnosti, ale tendence je jasná. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas. 


 

Autor:  Karel Wichs

Nové články v rubrice

  • 1. března  2013     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Zdeněk Velíšek: Národní volby a osud Evropy

    V Evropě sdružené v EU už pěkných pár let nerozhodují volby do národního parlamentu jen o budoucnosti země, v které se konají. Přesto tam dodnes snad nikde voliči nevolí podle toho, jak jejich hlas ovlivní budoucnost...

     
  • 28. února  2013 v 18:00     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Markéta Šindelářová: Papež odchází

    Sedm let, 10 měsíců a 9 dní – tak dlouho trval dnes večer končící pontifikát Benedikta XVI. Pontifikát, který – o tom není pochyb – byl poznamenán řadou skandálů. Často se mluví o tom, že jejich propuknutí muselo papeže...

     
  • 28. února  2013 v 17:30     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Lukáš Jelínek: S komunisty to neumíme

    Čeští komunisté na sklonku roku 1989 promeškali historickou šanci a zkomplikovali vývoj tuzemské politiky na několik desetiletí dopředu. Kdyby se po vzoru svých soudruhů v jiných zemích tzv. východního bloku přejmenovali...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2020 Český rozhlas