24. července  2012 v 16:56  rubrika: Názory a argumenty

Karel Wichs: Zahynul Oswaldo Payá

Kubánský disident Oswaldo Payá - Foto:  ČTK/AP, Javier Galeano

Kubánský disident Oswaldo PayáFoto:  ČTK/AP, Javier Galeano

Bez vědomí Ústředního výboru komunistické strany se na Kubě nepohne ani lístek. Prohlásil to sice o Venezuele její prezident Hugo Chávez, ale plně to platí i pro kterýkoli autoritativní stát. Zejména když při automobilovém neštěstí zahyne jeden z předních odpůrců režimu Oswaldo Payá.

Šedesátiletý Payá by po odchodu bratří Castrů měl otevřenou cestu k nejvyšším politickým funkcím. Vyrůstal v katolické rodině v Havaně a sám byl hluboce věřící. První léta školy navštěvoval kolej maristů, kterou však už v roce 1961 zrušil Fidel Castro. Jako jediný ze třídy nevstoupil do pionýra, v roce 1968 kritizoval okupaci Československa. 

To byl důvod, proč byl předčasně už v šestnácti letech povolán na vojnu. Tam se vzepřel rozkazu eskortovat politické vězně, za což byl poslán na tři roky do pracovního tábora na ostrov Pinos. Ten je dodnes znám jako jedno z nejtvrdších nápravných zařízení režimu. Většina internovaných, Payá nevyjímaje, pracovala v kamenolomu. 

Po návratu do normálního života se Payá angažoval jako laik proti ústrkům, jichž se dostávalo katolické církvi ze strany režimu. Když se nedostal na vysokou školu, vystudoval večerně na elektroinženýra. Oženil se a měl tři děti. 

V roce 1988 Oswaldo Payá založil Křesťanské hnutí osvobození MCL. Ačkoli na Kubě existovala řada disidentských skupin, hnutí se velmi rychle stalo nejvýznamnějším odpůrcem režimu. Jeho příslušníci nechtějí změnit poměry násilím, vypracovali dokonce postup přechodu k demokracii. Payá byl vždycky velmi agilní a zúčastnil se řady aktivit spolu s dalšími organizacemi disidentů. V roce 1998 prosadil tzv. projekt Varela pojmenovaný po kubánském osvíceném knězi Felixovi Varelovi z předminulého století. 

V roce 2002 odevzdal Payá v kubánském parlamentu návrh na referendum. Jeho podstatou bylo dodržovat ústavu a v dialogu s veřejností zajistit základní lidské svobody, jako svobodné volby, svobodu slova a svobodu podnikání. Něco podobného jako Charta 77. 

Poslanci návrh s jedenácti tisíci podpisy přijali, ale po nějaké době oznámili, že žádný dialog není potřeba. A Fidel Castro vyhlásil, že Kuba bude věčně socialistická, což Kubánci označili za „mumifikaci ústavy“. V roce 2004 přibylo dalších 14 tisíc podpisů pro dialog. 

Předtím však, ještě v roce 2003 nechal Castro uvěznit 75 disidentů, 40 z nich bylo členy Payáova hnutí. Payá mezi nimi nebyl, naopak režim mu povolil vycestovat. Tehdy přiletěl do Prahy, kde ho Václav Havel dvakrát navrhl na Nobelovu cenu. U nás mu Člověk v tísni udělil cenu Homo homini a Evropský parlament Sacharovovu cenu. Byl také přijat papežem Janem Pavlem II. Po návratu byl často vyslýchán, mnohokrát zatčen a před jeho domem neznámí lidé pořádali prorežimní demonstrace.  

Oswaldo Payá podporoval církevní aktivity a měl podporu církve. V posledních letech však nový vládce Raúl Castro našel společnou řeč s havanským kardinálem Jaimem Ortegou. Vloni se jim podařilo dohodnout propuštění disidentů uvězněných v roce 2003. Jak píše BBC, „uprostřed těchto líbánek se laičtí disidenti jako Payá proměnili ve vzpomínku na staré hádky a v příčinu nových konfliktů“. 

Papež Benedikt XVI. během své letošní návštěvy Kuby Payáu nepřijal. A ten v rozhovoru s BBC prohlásil, že „církev se chová jako strana a podobně jako ta komunistická se projevuje netransparentně“. 

Payá a jeho kolega Herold Cepero z Křesťanského hnutí osvobození zahynuli na poměrně rovné silnici na východě ostrova asi800 kmod Havany. Vůz z půjčovny řídil španělský představitel mladých lidovců Ángel Carromero. Ten byl zraněn lehce stejně jako další spolucestující švédský předseda Křesťansko-demokratické mládeže Jens Aron Modig. Oba už vypovídali na policii, která hlídá nemocnici. 

Nejprve se jim nedalo dovolat, potom bylo spojení nekvalitní. Před ukončením vyšetřování nesmí opustit Kubu. Oficiální verze je, že řidič nezvládl řízení. Příbuzní Oswalda Payáho citují spolujezdce, že auto vytlačil ze silnice náklaďák. 

Případ je plný otazníků. Oswaldovi Payámu už mnohokrát vyhrožovali smrtí. Jeho bratr Carlos žijící ve Španělsku požaduje řádné vyšetření tragické nehody. Totéž sdělila už i španělská vláda. Kubánští disidenti požadují přítomnost mezinárodních vyšetřovatelů. Případné stopy však už mohou být zametené. Bez vědomí hlavy státu se na Kubě nepohne ani lístek. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.  

Autor:  Karel Wichs

Nové články v rubrice

  • 1. března  2013     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Zdeněk Velíšek: Národní volby a osud Evropy

    V Evropě sdružené v EU už pěkných pár let nerozhodují volby do národního parlamentu jen o budoucnosti země, v které se konají. Přesto tam dodnes snad nikde voliči nevolí podle toho, jak jejich hlas ovlivní budoucnost...

     
  • 28. února  2013 v 18:00     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Markéta Šindelářová: Papež odchází

    Sedm let, 10 měsíců a 9 dní – tak dlouho trval dnes večer končící pontifikát Benedikta XVI. Pontifikát, který – o tom není pochyb – byl poznamenán řadou skandálů. Často se mluví o tom, že jejich propuknutí muselo papeže...

     
  • 28. února  2013 v 17:30     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Lukáš Jelínek: S komunisty to neumíme

    Čeští komunisté na sklonku roku 1989 promeškali historickou šanci a zkomplikovali vývoj tuzemské politiky na několik desetiletí dopředu. Kdyby se po vzoru svých soudruhů v jiných zemích tzv. východního bloku přejmenovali...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2014 Český rozhlas