21. listopadu  2006  rubrika: Názory a argumenty

Komu překážel?

Alexandr Litviněnko - Foto:  AFP

Alexandr LitviněnkoFoto:  AFP

Atmosféra kolem někdejšího ruského elitního agenta FSB Alexandra Litviněnka, který původně měl na pokyny svých ruských velitelů ve Velké Británii sledovat prokletého oligarchu Borise Berezovského, který ho měl dokonce zabít a který nakonec v Británii zůstal, během víkendu a pondělka neuvěřitelně zhoustla.

 

Komu překážel?

Vložit na svůj web

Litviněnko, trpící už čtvrtý týden prudkou otravou, jejímž hlavním původcem je jedovatý těžký kov thalium, leží na jednotce intenzivní péče v jedné londýnské nemocnici. Na přežití mu lékaři dávají jen asi padesátiprocentní šanci. Spolehlivější prognózu dalšího vývoje zdravotního stavu muže, jemuž vypadaly všechny vlasy a jemuž periodicky vypovídají službu četné vnitřní orgány, bude prý možné stanovit tak za tři až čtyři týdny. Jak oznámilo dnešní vydání britského deníku Times, ruský uprchlík a dnes již britský občan Litviněnko se dočkal celodenní ostrahy a také toho, že jeho případ bude vyšetřovat antiteroristické oddělení Scotland Yardu. 

Shrňme si, co se vlastně stalo. Litviněnko, který se krátce po vraždě své dávné přítelkyně a spolupracovnice, moskevské novinářky Anny Politkovské, z Londýna pustil do nezávislého vyšetřování její smrti, se 1. listopadu v jednom londýnském suši-baru setkal s italským expertem na ruské tajné služby Mariem Scaramellou. Ten mu měl předat jména čtyř lidí, podezřelých z účasti na vraždě Politkovské. Sám Litviněnko z případného útoku jedem nepodezírá ani personál west-endského, ani - tím spíš - Scaramellu. Ital ostatně tvrdí, že jeho společníkovi bylo špatně už ve chvíli, kdy se spolu setkali. To se dokonale kryje s dnešní informací ruských elektronických novin grani.ru. Ty uvádějí, že Litviněnko se téhož dne setkal i se dvěma Rusy. Podle výkonného ředitele ruského Fondu občanských svobod Alexandra Goldfarba šlo o bývalého důstojníka KGB Andreje Lugového a dalšího muže jménem Vladimír. O Lugovém je známo, že v 90. letech sloužil v ochrance Borise Berezovského a televize ORT, která později zapuzenému oligarchovi tehdy patřila. 

Ať už do Litviněnkova těla vpravil jed kdokoli, nejpodstatnější otázkou zůstává, proč to udělal. Hypotéz je spousta. Nejméně pravděpodobná se přitom zdá ta, jež z objednaného pokusu o vraždu nepohodlného šťourala, který z relativního bezpečí neustále strká nos do nejrůznějších ruských afér, viní Kreml. Na druhé straně je ovšem fakt, že kdyby se něco takového potvrdilo, byla by to velmi nepříjemná zpráva o poměrech v ruské politické špičce. Mluvčí ruské zahraniční rozvědky Sergej Ivanov v každém případě tyto spekulace v dnešním vysílání rozhlasové stanice Echo Moskvy striktně odmítl a prohlásil, že sovětská a ruská kontrašpionáž se k podobným krokům neuchyluje už do roku 1959, kdy byl její péčí odborně zavražděn ukrajinský nacionalistický předák Stepan Bandera. Nedávný případ ukrajinského prezidenta Viktora Juščenka, u nějž byla prokázána otrava dioxinem, která je mimochodem připisována právě ruským tajným službám, však vypovídá o něčem jiném. 

Zcela jasná je věc pro někdejšího přeběhlíka z KGB podplukovníka Olega Gordijevského. Ten včera listu Times řekl (ritujeme): "Tohle si samozřejmě zorganizovala ruská mocenská špička. Litviněnko pro ni byl jasný nepřítel. Něčeho takového jsou schopni jedině kágebáci. Dělali to i dřív - to oni se pokusili otrávit Annu Politkovskou v letadle." (konec citátu) 

Nechybí ovšem ani hlasy, že otrava Litviněnka by se mohla hodit případným Putinovým odpůrcům, kteří ruského prezidenta chtěli zdiskreditovat před summitem Rusko-EU. Příliš pravděpodobné to ale není: Zaprvé ruský prezident na případné otázky západních novinářů s největší pravděpodobností odpoví pokrčením ramen, jako to udělal v případě smrti Politkovské, a za druhé bychom asi v současném Rusku jen těžko hledali Putinova nepřítele, který by si na něco takového troufl. Ostatně i v tomto případě platí, co ruský prezident řekl o zavraždění Anny Politkovské: Její násilná smrt je pro nás mnohem větší nepříjemnost než celá její novinářská práce. 

V případu plném otazníků se v tuto chvíli rýsuje jediná, a to dosti smutná jistota: Z podobných kauz se nejčastěji stávají kriminalistické pomníky, na něž se pak po desetiletí práší v archívech. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .  

Autor:  Libor Dvořák

Nové články v rubrice

  • 1. března  2013     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Zdeněk Velíšek: Národní volby a osud Evropy

    V Evropě sdružené v EU už pěkných pár let nerozhodují volby do národního parlamentu jen o budoucnosti země, v které se konají. Přesto tam dodnes snad nikde voliči nevolí podle toho, jak jejich hlas ovlivní budoucnost...

     
  • 28. února  2013 v 18:00     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Markéta Šindelářová: Papež odchází

    Sedm let, 10 měsíců a 9 dní – tak dlouho trval dnes večer končící pontifikát Benedikta XVI. Pontifikát, který – o tom není pochyb – byl poznamenán řadou skandálů. Často se mluví o tom, že jejich propuknutí muselo papeže...

     
  • 28. února  2013 v 17:30     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Lukáš Jelínek: S komunisty to neumíme

    Čeští komunisté na sklonku roku 1989 promeškali historickou šanci a zkomplikovali vývoj tuzemské politiky na několik desetiletí dopředu. Kdyby se po vzoru svých soudruhů v jiných zemích tzv. východního bloku přejmenovali...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas