5. září  2012 v 16:00  rubrika: Názory a argumenty

Libor Dvořák: Arménie přerušila diplomatické vztahy s Maďarskem

Ázerbájdžánec Ramil Safarov - Foto:  ČTK/AP, Aziz Karimov

Ázerbájdžánec Ramil SafarovFoto:  ČTK/AP, Aziz Karimov

Krutá úkladná vražda Safarovova arménského kolegy se odehrála 19. února 2004 v Budapešti vskutku nevybíravou ironií osudu při jazykovém kurzu angličtiny pro důstojníky postsovětských zemí v rámci programu Partnerství pro mír. O dva roky později stanul Ramil Safarov před maďarským soudem, který ho odsoudil k doživotí s právem žádat o amnestii nejdřív po 30 letech.

Soud vycházel z toho, že ázerbájdžánský major, který vojenské vzdělání získal ve své vlasti a v Turecku a později také sloužil nějaký čas na rozděleném Kypru, spáchal předem připravenou a promyšlenou vraždu obzvlášť zavrženíhodným způsobem – svou oběť ubil ve spánku 16 ranami sekerou do obličeje a hlavu zavražděného téměř odťal. 

Safarov se původně ke svému hrůznému činu přiznal, ale později se snažil výpověď měnit a vymlouvat se na špatnou znalost ruštiny a angličtiny, v níž ho vyslýchali vyšetřovatelé. Na druhé straně však hned připráních výpovědích doslova doznává: „Arméni okupovali mé rodiště 25. srpna 1993, což je den mých narozenin: nevím, kolik lidí tenkrát zahynulo, ale myslím že hodně. Byla to doba, kdy jsem ztratil část svých příbuzných… Litoval jsem, že jsem ještě nikdy žádného Arména nezabil… Až tady jsem se dověděl, že v kurzu jsou taky dva arménští důstojníci. Když jsme se potkali, zdravili mě, ale já neodpovídal. Ušklíbli se a prohodili mezi sebou cosi arménsky. Tak jsem se rozhodl, že je zabiju, stejně jako Arméni před dvaceti lety zabíjeli mé krajany – useknu jim hlavy.“ 

Je samozřejmě na pováženou, zda by se takto vůbec mohl zachovat běžný normální člověk, navíc vysokoškolsky vzdělaný armádní důstojník. Stalo se však a celý počátek této hrůzyplné epopeje jen znovu připomíná, jaká animozita i po dvou desetiletích vládne mezi Armény a Ázerbájdžánci, jež nedělí jen doposud nevyřešený karabašský konflikt, ale i téměř sto let stará genocida, jíž se Arméni stali obětí z rukou Turků (k nimž jsou Ázerbájdžánci v Arménii automaticky řazeni). Jde zkrátka o křivdy, na něž oba kavkazské národy nechtějí a snad ani neumějí zapomenout. 

Jak již řečeno úvodem, po maďarském vydání Safarova do Ázerbájdžánu se tento muž dočkal nejen okamžitého osvobození, ale i tisícihlavého nadšeného uvítání, a hned nato i mediálního nimbu národního hrdiny. V tomto případě tedy opět platí „jiný kraj, jiný mrav“. K čemuž už jen podotkněme, že ten mrav je zkrátka z našeho pohledu hodně jiný. 

Diplomatický poprask samozřejmě nastal okamžitě. Arménský prezident Serž Sargsjan Maďary neprodleně obvinil, že tak moc stojí o ázerbájdžánské energetické suroviny, až hodili za hlavu i zdravý rozum. Maďaři tento výklad odmítají a brání se tím, že Safarova vydali na základě příslušné štrasburské konvence a také po získání ujištění nejvyšších úředních míst v Baku, že vrah s majorskými nárameníky si ve vlasti bude trest vynesený maďarským soudem odpykávat dál.  

Jeho rodný Ázerbájdžán buď mlčí, anebo poukazuje na to, že zmíněná konvence se otázkami případné milosti nezabývá. Většinové veřejné mínění však Safarova má za národního hrdinu, a to je na celé věci zřejmě nejtragičtější. Ukazuje to totiž, že nesmělé naděje na alespoň jakés takés urovnání karabašského konfliktu se po tomto těžkém incidentu opět odkládají na neurčito a že staré nepřátelství mezi oběma zakavkazskými republikami se opět osudově prohloubí. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas. 


 

Autor:  Libor Dvořák

Nové články v rubrice

  • 1. března  2013     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Zdeněk Velíšek: Národní volby a osud Evropy

    V Evropě sdružené v EU už pěkných pár let nerozhodují volby do národního parlamentu jen o budoucnosti země, v které se konají. Přesto tam dodnes snad nikde voliči nevolí podle toho, jak jejich hlas ovlivní budoucnost...

     
  • 28. února  2013 v 18:00     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Markéta Šindelářová: Papež odchází

    Sedm let, 10 měsíců a 9 dní – tak dlouho trval dnes večer končící pontifikát Benedikta XVI. Pontifikát, který – o tom není pochyb – byl poznamenán řadou skandálů. Často se mluví o tom, že jejich propuknutí muselo papeže...

     
  • 28. února  2013 v 17:30     Audio  rubrika: Názory a argumenty

    Lukáš Jelínek: S komunisty to neumíme

    Čeští komunisté na sklonku roku 1989 promeškali historickou šanci a zkomplikovali vývoj tuzemské politiky na několik desetiletí dopředu. Kdyby se po vzoru svých soudruhů v jiných zemích tzv. východního bloku přejmenovali...

     

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2019 Český rozhlas