Libor Dvořák: Poslanec Státní dumy Gennadij Gudkov byl zbaven mandátu

Gennadij GudkovFoto:  ČTK/AP, Mikhail Metzel

Trest v pravém okamžiku, dalo by se říci o dnešní okázalé exekuci ve Státní dumě. Už zítra se totiž koná další opoziční Pochod milionů, jehož se Gennadij Gudkov jako obvykle zúčastní, tentokrát už ovšem nevyzbrojen poslaneckou imunitou. Zajímavé bude zejména to, jak velká je páně Putinova nevole vůči zákonodárci, který se vymkl jakékoli kontrole a ve své politické činnosti se řídí výhradně vlastním uvážením.

Nebylo by totiž ničím nečekaným, kdyby se Gudkov právě již zítra ocitl v policejním antonu. Tvrdý zásah proti pochodu je skoro nevyhnutelný, protože organizátoři se nehodlají držet trasy, doporučené moskevskou radnicí. 

Evropská a americká média, která situaci kolem Gudkova pozorně sledují už týdny a měsíce, vcelku oprávněně hovoří o dvou bývalých plukovnících KGB, kteří se ocitli na různých stranách barikády: Putin je prezident, jehož metody vládnutí jsou stále autoritativnější, a Gudkov je jeho nejsoustavnější a nejtvrdší kritik v dolní sněmovně ruského parlamentu. Vlastně byl – do dneška. Jak upozorňuje německý Spiegel Online, „když se loni v zimě Kreml připravoval k masovým volebním podvodům, Gudkov prohlašoval, že ti, kdož jsou za něco takového odpovědní, postrkují zemi k extremismu a rozkladu“.  

K tomu snad připomeňme, že letos v létě se právě Gudkov na parlamentní půdě nejurputněji bránil také přitvrzení zákonů o veřejných shromážděních, o pomluvě či o neziskových a nevládních organizacích, které jsou dnes (i přes jeho marný odpor) označovány průhledně odsudečným souslovím „zahraniční agent“. Zmíněné německé médium připomíná, že opoziční plukovník bude z parlamentu vyhnán na návrh strany moci Jednotné Rusko za údajné nepovolené podnikání. 

Jenže Gudkov, který skutečně je zakladatelem velké bezpečnostní agentury, v parlamentním křesle sedí už od roku 2001, ale nepovolené podnikatelské aktivity mu začaly být vytýkány až v okamžiku, kdy jako představitel tzv. systémové opozice, tedy té ve Státní dumě trpěné a uměle pěstované, postavil po bok opozice skutečné, totiž té z ulice. Gudkov svou politickou kariéru zahajoval jako klasický ruský parlamentní kejval, a to za podpory svých kágebáckých přítelíčků, kteří si podobně jako on zakládali bezpečnostní agentury a soukromé ochranky. Předpokládalo se, že tam jako nenápadný lobbista bude hájit zájmy těch, kdož podnikají právě v tomto oboru. 

Za zmínku dnes jistě stojí, že než se Gudkov plně postavil na stranu opozice, marně vyzýval k „reformám shora“. Podporoval v uplynulých letech impotentně liberálního prezidenta Dmitrije Medveděva a pokoušel se stanout v čele Hnutí Rusko, vpřed! Ministerstvo spravedlnosti ale novou politickou stranu odmítlo zaregistrovat a Medveděv reformátory zklamal. Sám Gudkov k tomu říká, že mu to dost připomínalo krach Sovětského svazu, protože tehdy byly taky veškeré kritické poznámky ignorovány a zkáza systému byla pro všechny nečekaná – samozřejmě s výjimkou těch, kdož s oněmi kritickými analýzami přicházeli. Jasné v tuto chvíli není jen to, jak asi podle Gudkova bude vypadat dnešní obdoba událostí z prosince 1991… 

Zajímavé jistě bude, jak se politická kariéra Gennadije Gudskova bude utvářet dál. Už dnes jsou ale zcela jasné dvě věci: zaprvé jeho cesta nejpravděpodobněji povede mezi vůdce „kreativní třídy“ typu Čirikovové, Navalného, Udalcova Němcova či Ryžkova – abychom pojmenovali hned několik typů současných předáků protiputinského klidného odboje. A za druhé si bude muset zvyknout na to, že napříště je ruskou represivní mašinérií stejně zranitelný jako kterýkoli jiný ruský nespokojenec. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.