Libor Dvořák: Rozkol ulice

MoskvaFoto: Marek Dlouhý

Aktuální stav ruské společnosti popisují četné dnešní ruské noviny a do značné míry mají pravdu. Zatímco počínaje 5. prosincem, tedy prvním dnem protestů po parlamentních volbách v závěru loňského roku, do ulic vycházela vlastně jen nová opozice, k níž už přilnul přídomek „internetová“, tentokrát si zpočátku poněkud znejistělá státní moc dala záležet na tom, aby se také ona mohla pochlubit desetitisíci manifestujících, tentokrát ve svůj prospěch.

Nejnázorněji se tato do jisté míry přirozená, zároveň ovšem i masivně podporovaná tendence projevila v Moskvě. Nová opozice, představující především emancipující se ruskou střední třídu, se po delších tahanicích s moskevskou radnicí, která nepovolila protestní pochod po dvacet let staré historické trase hlavními třídami města ke kremelské zdi, rozhodla pro průvod na Bolotné náměstí, kde se konala i první akce nesouhlasu po volbách do Státní dumy loni 10. prosince. Rezoluce z nejnovějšího podniku, pořádaného pod hesly Za poctivé volby a Rusko bez Putina, přinesla obvyklé požadavky: Zrušení výsledků parlamentních voleb, osvobození politických vězňů, demisi předsedy Ústřední volební komise Vladimira Čurova, liberalizaci volebního zákonodárství a nové, „čestné a svobodné“ volby jak parlamentu, tak prezidenta. 

Takříkajíc „konkurenční“ akce se konala na Poklonné hoře, což je předměstský monumentální komplex na počest sovětských vojáků, padlých za druhé světové války. Hlavními řečníky tohoto mítinku byli známí vyznavači politiky silné ruky – politolog Sergej Kurgiňan a televizní komentátor prvního programu státní televize Michail Leonťjev. Prvně jmenovaný v jasně konfrontačním projevu na adresu opozičního shromáždění na Bolotném náměstí prohlásil: „My jim říkáme ne. Říkáme ne destrukci Ruska. Říkáme ne oranžovému povýšenectví. Říkáme ne americkému velvyslanectví, kam tito lidé docházejí jako krávy k napajedlu. Vymeteme oranžové smetí.“ Základní patos tohoto okázalého pokřiku je jasný: nevůle k čemukoli, co připomíná gruzínskou a ukrajinskou barevnou revoluci z minulého desetiletí, a také prvoplánový antiamerikanismus. Jak dnes případně poznamenává list Novyje izvestija, tito lidé narozdíl od internetové opozice nehledají spojence, ale nepřítele. 

Příznačné pro celkový ráz moskevských pouličních akcí z této soboty jsou i oficiálně uváděné počty účastníků. Podle moskevské policie se proputinského dýchánku místo 15 tisíc ohlášených demonstrantů shromáždilo téměř 140 tisíc lidí. Bolotné náměstí se připravovalo na 60-100 tisíc lidí, ale policie jich napočítala jen 38 tisíc. Nezávislí pozorovatelé, kupříkladu redaktoři BBC a politologové typu Sergeje Markova či Igora Jurgense tato úřední čísla zpochybňují a účast na obou místech odhadují od 60 do 80 tisíc. K tomu ovšem dodejme, že zatímco příslušníci internetové opozice se u svého cíle shromažďovali naprosto dobrovolně, demonstrace na Poklonné hoře hodně připomínala májové průvody z dob reálného –ismu: Lidé přicházeli v organizovaných kolonách na předem vyhrazená místa a podle řady svědectví to často byli pracovníci státních institucí, kteří se do dvacetistupňového mrazu vypravili nedobrovolně, údajně i pod hrozbou ztráty zaměstnání. Mimochodem, někteří zaměstnanci státní pošty a letecké společnosti Transaero prý přišli rovnou ve služebních uniformách. Mnozí ale zároveň novinářům řekli, že Putinovými příznivci přes všechny pochyby skutečně jsou. 

A jaký je tedy hlavní výsledek ruské mítinkové soboty? Již zmíněný rozkol. Novyje izvestija jsou toho názoru, že státní moc se jednoznačně postavila za akci na moskevské Poklonné hoře (již, jak se zdá, do značné míry sama zorganizovala). A to je také její odpověď na veškeré dosavadní opoziční akce. Jde především o rázné gesto, které signalizuje, že očekávaného dialogu se opozice nedočká. Dočká se jen konfrontace putinovců, a to věrných i těch z donucení, se všemi ostatními. Výzva k této konfrontaci, z níž jsme tu citovali, na Poklonné hoře zazněla jasně a zřetelně a státní moc se s ní plně solidarizuje. Jaké to nakonec bude mít důsledky, to se opravdu dovíme až po 4. březnu, kdy se Vladimir Vladimirovič Putin téměř jistě a už v prvním kole voleb znovu stane ruským prezidentem.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.