Libor Dvořák: Ruský ministr Lavrov jedná v Damašku s prezidentem Asadem

Ruský ministr Lavrov na jednání v Damašku s prezidentem AsademFoto:  ČTK/AP/STR

Cokoli bude špatně, glosuje už předem Lavrovovu a Fradkovovu cestu do Damašku skoro všechen západní tisk – i přesto, že tato diplomatická mise by teoreticky nějaký pozitivní výsledek přinést mohla. Víkendový postoj Pekingu a Moskvy vůči nové rezoluci (a v očích Západu i arabského světa nutně také vůči režimu, který za necelý rok povraždil skoro pět tisíc lidí) ovšem světové veřejné mínění většinou značně pobouřil – a není divu.

Jak také hájit muže, který si v současném občanském konfliktu v Sýrii počíná podobně, ne-li ještě hůř, než před pár měsíci libyjský plukovník Kaddáfí? 

Zkušený diplomat světové extratřídy Lavrov sebe i svou vlast už delší dobu stereotypně brání tím, že „Rusko není ani Asadův přítel, ani spojenec“ a že ruský postoj je jen snahou „hájit mezinárodní právo“. V konkrétním textu vetované revoluce Rusku podle šéfa jeho diplomacie vadilo, že „je příliš jednostranná, nežádá zastavení palby také ze strany opozice, a stává se tak návodem a přímým podnětem k zahájení plnokrevné občanské války“. 

Svět se sice na ruské související s Asadovou Sýrií, dívá skrz prsty, ale na druhé straně se netají očekáváními. USA doufají, že Lavrov Asadovi vysvětlí, do jaké izolace se dostal. Podle stanice Al-Arabíja se Moskva pokouší získat čas, protože zatím není s to ani se Asada jednoznačně zastat, ani se postavit za ty, kdo žádají jeho odstoupení. Bude zřejmě tlačit na to, aby Damašek učinil ústupky a alespoň omezil nekončící krvavou lázeň. 

Ruští komentátoři jsou toho názoru, že po zmíněném vetu Moskva může v Damašku říkat, že Rusko učinilo vše, co se dalo. Šéfredaktor listu Rusko v globální politice, uznávaný zahraničněpolitický analytik Fjodor Lukjanov, se domnívá, že Lavrovův úkol je dát Asadovi najevo, že „bez viditelné změny se musí bez ohledu na pozici Ruska připravit na vnější vojenská opatření“. My k tomu ještě dodejme slova „jimž Rusko nebude schopno zabránit, protože vetem na půdě světové organizace v podstatě vyčerpalo všechny své možnosti na tomto poli“. 

Rusko v Sýrii zkrátka hraje vabank, přestože podobný postup se mu počínaje západní válkou proti zbytkové Miloševičově Jugoslávii v roce 1999 už několikrát nevyplatil a místo politických a ekonomických zisků sklízelo spíše významné geopolitické ztráty a k tomu i nezanedbatelnou diplomatickou ostudu. Zástupce předsedy zahraničního výboru Státní dumy Konstantin Kosačov se přesto netají jistotou, že dejme tomu rusko-německé a rusko-francouzské vztahy jsou tak stabilní, že je syrské dobrodružství nijak významněji neohrozí. Naopak – pokud by Lavrov v Damašku dosáhl alespoň částečného úspěchu, nakonec se to jemu i jeho zemi přičte k dobru. 

Podle německého specialisty na ruskou zahraniční politiku Alexandra Rahra však není vyloučeno, že Západ může od verbální kritiky přejít k přímým protiruským sankcím. Svůj názor podpořil tím, že dnes už nejde jen o konkrétní syrskou otázku, ale o základní principy současného světového uspořádání, z jejichž pohledu jde především o to, že vraždění nevinných civilistů je prostě třeba zastavit. Lavrovovo přesvědčování, že Rusku jde o nastolení vnitřního dialogu v Sýrii bez zahraničního zásahu, zní poněkud vágně, protože pan ministr navrhuje něco, čeho se s největší pravděpodobností už dosáhnout nedá. 

Tři zajímavé, povýtce pragmatické důvody pro postup Ruska v případě Sýrie uvedl dnes ráno pro ruské vysílání Rádia Svoboda americký politolog Robert Friedman z Baltimorské univerzity. Podle něj je tu zaprvé snaha udržet si námořní základnu v Tartusu, za druhé nepřijít o zbrojní obchody za 4 až 6 miliard dolarů a za třetí zahrát na antiamerickou strunu těsně před ruskými prezidentskými volbami. Je velmi pravděpodobné, že platí všechny tři. 

A co se dnes v Damašku konkrétně dělo? V první přestávce již zahájených jednání Sergej Lavrov tvrdil, že syrský vůdce je plně srozuměn s úkolem zastavit násilí. Asad prý také vyslovil ochotu zahájit rozhovory se všemi politickými silami v zemi. Sýrie údajně souhlasí i s tím, aby ve své pozorovatelské misi pokračovala Liga arabských států. Otázkou tedy už je jen to, zda to všechno opravdu platí a hlavně bude platit. 

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.