Libor Dvořák: Ruský prezident Putin zakázal poslancům bankovní konta v cizině

20. květen 2015

Názory a argumenty

Historické prokletí – tak hodnotí korupční jednání i bažení po majetku ruských zákonodárců četná ruská liberální média a zamýšlejí se nad kořeny ruského korupčnictví. Podstatné jistě je, že finanční manipulace „z ručky do ručky“ byly v dějinách Ruska naprostou samozřejmostí a nikdo je vlastně nezakazoval. Až do 18. století bylo tzv. dokrmování běžnou normou činnosti státních úředníků – „dokrmovali“ přitom ti, kteří měli na jejich činnosti osobní zájem. Za Petra I. začali tito lidé brát řádný plat a „dokrmování“, tedy braní úplatků, bylo od této chvíle považováno za zločin.

Od těch dob uplynula tři století, ale zvyk státních úředníků říkat si o bakšiš přetrval. Podle údajů organizace Transparency Intertaional je Rusko jednou z nejzkorumpovanějších zemí světa. Podle tabulky sestavené na základě indexu vnímání korupce se Rusko ocitlo na krásném 143. místě – přesně mezi Nigérií a Východním Timorem.

Během Putinova třináctiletého prezidentství a premiérství se armáda státních úředníků rozrostla skoro dvaapůlkrát – ze 486 tisíc v roce 1999 až na milion 112 tisíc v roce 2012. Přes opakovaná prohlášení samotného Putina i dalších vysokých hodnostářů ruského státu o záměru s tímto stavem něco udělat žádné konkrétní kroky podniknuty nebyly. A když se rozrostla armáda úředníků, rozrostla se přirozeně i základna pro korupční jednání.

Vladimír Putin se proto rozhodl sáhnout po klasické ruské metodě Potěmkinovy vesnice: přes milion potenciálních korupčníků nechá víceméně na pokoji (i když je to velký skandál kolem bývalého ministra obrany Serďukova a řady jeho podřízených) a obuje se jen do 450 zákonodárců. Ti napříště nesmějí mít zahraniční konta ani nemovitý majetek v zahraničí. S čímž ruští poslanci zřejmě dlouhá léta nepočítali a nějaký ten majeteček za hranicemi ,má ve Státní dumě určitě kdekdo. Jako na prvního došlo na poslance za Jednotné Rusko Vladimira Pechtina, který údajně vlastní dva apartmány v americkém Miami. Pechtin se přitom svého mandátu vzdal sám a tento čin pojal jako velkorysé gesto. Osobně je přesvědčen, že se před ruskými a americkými soudy obhájí, a upozorňuje na fakt, že obě nemovitosti jsou ve skutečnosti majetkem jeho syna a on že na příslušných dokumentech figuruje jen jako případný dědic, protože to americké zákonodárství vyžaduje.

Faktem ovšem je, že mračna se stahují i nad dalšími nejméně šesti poslanci za stranu Jednotné Rusko, včetně bývalého legendárního hokejového brankáře Vladislava Treťjaka. Otázkou je, nakolik je současné jakoby protikorupční tažení, namířené, jak se zdá, hlavně proti straně Jednotné Rusko, součástí Putinovy strategie najít si v současném ruském politickém systému jinou oporu, než je tato klasická „strana moci“. Stačí připomenout Všeruskou lidovou frontu, jejíž zrod inicioval před dvěma lety právě Vladimír Putin. A popřemýšlet, proč se obětí nejnovější kampaně stává právě Jednotné Rusko.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.

autor: ldo